Zkáza krásou

Dokument není nijak extra objevný, většina věcí z něho je poměrně známá. Ale stále více na mě doléhala tíha trestu pro L. B. za mladickou nerozvážnost a zamilovanost. Přestože se zamilovala do špatného muže, bylo jí tehdy nějakých 22-23 let, co mohla vědět a co ovlivnit. Byla více méně bezmocná, jen zmítaná emocemi a city. Za to byla po válce uvězněna, hrozil jí lynč a smrt a nakonec musela prchat z vlasti a dožít v cizině. Jsou lidé s mnohem horšími zločiny a žijí si v klidu dál, nikdo je nevyhání, ba ani netrestá. Lída Baarová byla potrestána příliš tvrdě a všichni, co jí to kdy přáli, by měli zpytovat svědomí. (22.03.2018)

Baarová se vždy "zamilovala" do muže, který jí byl v tu chvíli nejvíce prospěšný. To je ale náhoda. Z jejího vyprávění je jasné, že měla ráda jediného člověka (sebe) a ztrátu života v luxusu či všemožných majetků stavěla na stejnou úroveň jako úmrtí v rodině. O její kráse se dá ještě spekulovat, i když mně nikdy nepřišla jako ukázková kráska z filmu, ale o jejím zvráceném charakteru snad pochybuje málokdo. (29.10.2016)

"Milujem to, co ztrácíme..." Velmi smutný dokument, který těží hlavně z toho, že o Lídě Baarová vypráví přímo Lída Baarová. Je to ovšem zároveň klad (třeba když ta stará osamělá paní, které mohl u nohou kdysi ležet celý svět, jen tak s cigaretou vypráví o Goebbelsovi s Hitlerem a o tom, jaká byla s prvním jmenovaným legrace) a zároveň zápor (film si kolikrát přímo říká o to, aby zasáhl vypravěč a leccos dovysvětlil - třeba smrt Zorky Janů). Příběh Lídy Baarové jsem znal jen v hrubých rysech a zajímalo mě, co nového se ze Zkázy krásou dozvím. Moc toho ale bohužel nebylo. Nejvíce na mě zapůsobily šoty z filmových týdeníků - herci typu Korbeláře, Marvana, Černého, Vítové, Gollové a samozřejmě Baarové vyrábějící tašky, óda na zničené filmové pásy, z nichž se stane lak na nehty či krém na boty... To bylo přímo dokonale odporné. (12.01.2016)

Nejlepší je, když dokument není jednostranný a otevírá o konkrétní osobě jak její pozitivní, tak i negativní stránky. Zároveň se ale nepřiklání k ani jednomu názoru a nechává na divákovi, aby si o Lídě Baarové udělal obrázek sám. To se paní Třeštíkové prostě povedlo. Lída Baarová byla bezesporu hodně talentovaná, ale i sobecká k okolí. Nicméně když vyprávěla o tom, jak se sešla s Goebblesem nebo s Hitlerem a ještě jim odporovala, tak to jsem byl napnutej jak špagát a poslouchal její vyprávění slovo od slova. Nechci Lídě Baarové nic zazlívat. Život neměla vůbec jednoduchý, ale z části tomu všemu šla naproti i ona sama svojí naivitou. Také si v něm, jak sama uvádí, užila i plno radosti a štěstí. Život ale není procházka růžovou zahradou a každá negativní zkušenost je od toho, aby nás posílila a naučila životem nadále procházet. K závěru dokumentu jsem tedy nebyl schopný říct, jestli tím vším prošla s čistým štítem. Spíš si myslím, že ne. (25.05.2018)

Letošní rok bude asi rokem Lídy Baarové, jak to tak vypadá. S tím rozdílem, že Renčův film mě ani trochu neláká a nepůjdu na něj, nemá to podle mě s LB nic společného. Jakmile jsem však zahlédla v televizi upoutávku na nový film od Třeštíkové, neváhala jsem ani minutu. Kinosály jsou vyprodané na dlouho dopředu a není se čemu divit. Není to však vůbec pěkná podívaná, musela jsem se hodně držet, abych občas nebrečela nahlas. Je totiž strašně dojemné vidět nešťastnou, osamocenou ženu, která nemá nic, než jen vzpomínky, a i kdyby nechtěla, pořád jí někdo připomíná ty nejsmutnější. Považuji se za poměrně informovanou o životě téhle noblesní a překrásné ženy, a proto jsem se v dokumentu orientovala. I mě však překvapila spousta záběrů, o jejichž existenci jsem dosud neměla ani tušení. Řada z nich mě velmi pobavila, ostatně, uvidíte sami. Příkladem budiž lak na nehty a krém na boty. Velmi zajímavé jsou kamerové zkoušky, na nich je opravdu vidět, jak byla Baarová přirozená a kamera ji milovala. Škoda je, že Třeštíková Baarovou točila, když na tom už byla s psychikou hodně špatně. Nenazvala bych to poruchou osobnosti, jako nějaký uživatel tady, ale spíš pokusem o útěk (pomocí alkoholu) od myšlenek a vzpomínek, které ji pak ve stáří pronásledovaly. Navíc nebyla nejmladší, ve stáří už se s tím i těžko bojuje. Kolem sedmdesátky to jistě byl ještě trochu jiný člověk, který ještě třeba měl sílu se smát. Obdivuju ji. Za to, co všechno zvládla, čím si prošla, že to nevzdala. Její touhou bylo hrát a k tomu měla nejen krásu, ale i talent a to, že to o sobě sama tvrdí, vůbec není na škodu. Člověk si přece musí věřit. K její osobě jsem se vyjádřila už ve svých oblíbených herečkách a ke knihám o jejím životě zase na databázi knih. Moc doporučuji Tři životy Lídy Baarové od Ondřeje Suchého. Proč jsem dokumentu nedala plný počet je z důvodu, že v něm je pár chyb, to by se nemělo stát. Odkdy Rolf Wanka vypadá jako Jan Kopecký ? (12.01.2016)