Podnikavá Joy

Trnitá cesta mopu do amerických domácností. Přiznám se, ža tahle synopse mi přišla tak fádní a nezajímavá, že mě to předem nelákalo ke shlédnutí. Od začátku filmu to bylo "celkem zajímavé, ale ničím zvláštní", někdy celkem bizarní, kdy se postavy chovají divně (klasický to neduh Russellových filmů), ale od setkání Joy s postavou Bradleho Coopera v polovině filmu jsem byl pevně zaháčkován až k výslednému dojmu "výborné". Samotná scéna představení mopu její stvořitelkou v TV reklamě byla pětihvězdičková, stejně jako bylo ponoření se do role ze strany Jennifer, která to tam emocionálně hrnula jak sněhový pluh. A propós zima byl dobrý tah, poletující vločky tomu vyprávění dodávaly přitažlivou atmosféru, společně s hudbou, kterou Russell vždycky uměl ve filmu správně použít. (27.12.2016)

Kdyby už dávno neměl celou Akademii nasoukanou ve svý zadnici, myslel bych si, že je David O. Russell regulérní začátečník, co se učí, ne zrovna zdařile experimentuje a stále marně hledá vlastní rukopis. Jenže on ji tam má, a nejspíš bude mít i nadále, protože Joy opět zejména zpočátku nabízí koncentrovanou hysterii (postava se tam dokáže rozčílit i nad životem cikády), nekontrolovanej chaos, minimální dávku humoru a nepatřičný absurdno (/surreálno), což akademikům bůhvíproč imponuje, respektive imponovalo už v minulosti. Časem se to teda zaplaťpánbů jakž takž srovnalo a zhruba uprostřed se Russell za vydatný pomoci perfektní Lawrence nadechuje ke svý nejsilnější pasáži vůbec, nakonec to ale jako životopisnej celek pořád příliš nezapůsobí. Tak jako tak - for what it's worth - za posun vpřed jednoho slabýho režiséra Hollywoodu se tenhle kousek považovat dozajista dá. (28.12.2015)

Máme tu životopisné filmy o geniálních matematicích, astrofyzicích, letcích... a taky tu máme životopisný film o ženě, co vynalezla samoždímací mop. Nakonec ale proč ne. Joy je povedené drama s komediálními prvky o cestě za americkým snem. To už tu sice několikrát bylo, ale tohle nevtíravé odlehčené podání mi sedlo, i když nemůžu říct, že by to byl film, který vyloženě nadchne. (10.01.2016)

Výborná Jennifer Lawrence v nevýraznej trpkej komédii o malomeštiačke, ktorá sa s patentom na vlastnovymyslený mop o úspech pokúša. Dopredu to poháňa predovšetkým vedomie diváka, že je ten mop dnes už súčasťou skoro každej domácnosti. Bláznivé rodinné vzťahy, popové šlágre, príjemná poetická zimná atmosféra a málo (a zvláštne) využitý Bradley Cooper. Na Davida O. Russella scenáristicky prekvapivo nevybrúsené. (24.12.2015)

Zenska variacia Fightera. Znova sledujeme vzostup jednej nadanej osoby napriek nepriazni osudu a jej vlastnej nefunkcnej rodiny. Akurat to tentokrat nie je pribeh o boxerovi ale o domacej malomestiacke, ktora svojimi vynalezami dobije svet. Fighter mi sadol viac nielen preto, ze to bol chlapsky pribeh, ale celkovo mi vztahy v tom filme pripadali ovela zaujimavejsie ako v Joy. Ked si odmyslime uspech, ktory Joy dosiahla, tak nic dalsie uz tento film neponuka. Rodinne vztahy su vykreslene tak absurdne až mi pripominali soap operu, ktoru neustale sledovala matka hlavnej hrdinky. Uplna nuda to nie je vdaka spickovym hercom, ktori si odohraju svoj vysoky standard, ale zaroven to ani na chvilu nie je strhujuce. Ale obcas je to celkom dojimave. Proste taka rozpravocka pre zeny v domacnosti o tom, ze ak dostanu brilantny napad, tak môzu dobiť svet. 6/10. (29.12.2015)