Čarodějky: Pověst z Nové Anglie
The Witch
The Witch
The Witch
Čarodejnica
The Witch
The Witch
Režie:
Robert EggersScénář:
Robert EggersKamera:
Jarin BlaschkeHudba:
Mark KorvenHrají:
Anya Taylor-Joy, Ralph Ineson, Kate Dickie, Harvey Scrimshaw, Ellie Grainger, Julian Richings, Cat SimmonsVOD (4)
Obsahy(1)
V polovině sedmnáctého století měli lidé blíž k přírodě, blíž k Bohu, blíž k iracionálním jevům, které dnes považujeme už jen za pohádky. Sedmičlenná rodina farmáře Williama (Ralph Ineson), která v té době žila v relativním bezpečí jedné z osad v Nové Anglii, se po vážném střetu se sousedy rozhodla kolonii opustit a vydala se dobývat americkou divočinu. Po krátkém putování se usadili v zemi nikoho, poblíž rozlehlého temného lesa, o němž by leckterá citlivá povaha řekla, že působí zlověstně. Neblahé tušení členů farmářovy rodiny umocňuje i řada obtížně vysvětlitelných událostí, které jejich nový život provázejí, zašlou úrodou počínaje a podivným chováním domácího zvířectva konče. Vrcholem série katastrof je pak zmizení farmářova nejmladšího syna přímo před očima nejstarší dcery Tomassin (Anya Taylor-Joy), která ho měla hlídat. V atmosféře všudypřítomné paranoie plynoucí z dalších podivných událostí dochází k postupnému rozkladu rodiny, Tomassin je jednomyslně označena za viníka všech neštěstí a obviněna z čarodějnictví, ačkoliv je to paradoxně právě ona, kdo si ještě zachovává alespoň zdání zdravého rozumu. A to, co se skrývá v temném lese a doposud bylo jen v roli pouhého pozorovatele, se rozhodne udeřit. (Cinemart)
(více)Recenze (823)
Velmi zvláštní film který není pro každého, neznám žádný který by byl aspoň trochu podobný (někomu může připomínat Vesnici). Užasná atmosféra osamělého stavení v lesích ale nestačí na překonání divného konce který se mi hodně nelíbil, navíc strach se taky nedostavil, ale rozhodně super věc pro ty co chtějí vidět něco jiného. ()
Mezi třemi a čtyřmi hvězdami. První část filmu sice buduje atmosféru, ale děj je více méně o ničem. Až druhá polovina nabídne několik výživných scén a docela silné finále. Celek je sice zajímavý, ale chtělo to více poutavých scén v úvodu, kdy Čarodějnice neměli moc co říct. ()
Výborná atmosféra a žádné zbytečné vysvětlování, tak to mám rád... ()
Kromě toho konce to stálo za vyližprdel. Dost jsem trpěl. Nějak jsem se do tý debility nedokázal správně vcítit. (40%) ()
Před 400 lety bylo termín čarodějnice, jiný leč stejný význam pro kurvu, protože přiznejme si, bylo jich dost a přinesly více smůly než užitku. Dost moralizování, nuž, máme tu jakousi, postihnutou rodinku, které se v té době nazývalo.. neopřu si o tebe ani trakař. Muž podpantoflák, potrati, na oprátku, naše sexy teenka Taylorka, a na závěr čarodějnice. teda omlouvám se ještě jednou, a na závěr matka, občas se mi ty písmenka, dosti pletou. Celou dobu, jakože, skoro nic se ani neděje, a jen čekáme, kdy tatík doseká špalek dříví, matka propleská pancharty, dcera dostane od celé rodiny šikanu, schyluje se k incestu a sem tam, někoho skolí chřipka. Felčaři byli tou dobou dost zaneprázděni, ale stejně, už nic krom Kovidu asi neexistuje. Vysušená bosorka unese malýho, a sociálkou závislou rodinu to vyvede z profilu. Pak se jen celou dobou fanaticky modlí, opět je dcerka šikanována, synek je napaden silnými duchy, matka více paranoidní, zase fanatické modlení, a pak všichni do písmene zaklepaj bačkorama. Konec, dost prvoplánovaný, a atmosféru zaprděnou si může mít jak chce, ale mě to bohužel nezaujalo. Bože, ta podzimní sklizeň teda začíná! #podzimnisklizen [2021] ()
Po dlouhatanske dobe paradni horor, plny neprijemne temne nalady a strachu. Behani mrazu po zadech included. ()
Převeliká škoda úplného konce filmu a těch desítek křupanů a kriplů, kteří byli v kině se mnou !! Ale popořadě, fakt jsem po hodně dlouhé době zase viděl horor se vším všudy tak, jak by se podle mě měl správný horor točit. Ve filmu se (kromě již avizovaného přehnaného a vůbec nehodícího závěru) neobjeví jediný digitální trik, takže "po Wanovsku" jsou všechny lekačky budovány na základě hudby a 100 % hereckých výkonů. Už jsem to zmínil i u komentáře k filmu Room, ale fakt by se měly udělovat i dětské ceny akademie, tady mladý Harvey Scrimshaw svým výstupem zastínil i tak skvěle hrající oba hlavní protagonisty. Tvůrci filmu chtěli vybudovat skvělou atmosféru za každou cenu a podařilo se jim to například i tím, že všichni herci používají jakýsi staroanglický dialekt, který (pokud se dobře uchopí), dokáže již tak hutnou atmosféru ještě umocnit. Dalším padnoucím prvkem je přítomnost kozla a onoho mýtického přiřazování k ďáblovi. Silné náboženské přesvědčení. A mnoho dalších důležitých prvků, jež tvoří nedýchatelné prostředí. Už to tady taky párkrát zaznělo, film by si v určitém slova smyslu podal ruku s Vesnicí - dlouhé záběry na les a všudypřítomný strach a obavy tam vůbec chodit, hlavní postavy v nenadálé a nestandardní životní situaci atd atd. Jsem vážně rád, že jsem šel do kina kvůli formátu a zvuku, o to více jsem byl zase nasraný tlupou kreatur, požírajících popcorn, chichotajíc se v nevhodných momentech. Závěrem mého dopisu bych chtěl říct, že film jednoznačně doporučuji všem milovníkům hororů, a především těm, kteří zde nečekají hektolitry krve a digitální potvory................moje hodnocení = 8,5 z 10. ()
Psycho- Depresivny, tazsie stravitelny, mozog mraziaci , Originalny zločin. Hutne nazbierana, zlozite dychatelna athmosphera nasejpana do toho hu- hu spravneho prostredia a vyrezirovana s bravurou // v kazdej scene som si neni isty, co bude nasledovat dalej // Tep pozastavuje psychedelicka hudobna bu-bu kolaz ,genitalne podmaluvavajuca vsetky scenerie. Titulna MISS je videna dvakrat, a staci- je zapamatovaniahodna na dlhsiu etapu. Ansabl je same prekvapenie, hlavne death-metalovy Ralph Ineson . Suma sumarum::: vykolajil sa mi vlak, nuda vedla mna nesedela,a na tele mi ostalo znamenie. ()
Dlho som sa na tento film tešil a konečne som mal tú možnosť si ho pozrieť. Dalo by sa povedať, že také niečo tu ešte nebolo, nie je to žiadna vykrádačka starších filmov, všetko čo máme možnosť vidieť je nové, netradičné, autentické. Či už ide o kostýmy, jazyk, prostredie a atmosféru. Hutná dejová línia popretkávaná korením náboženského fanatizmu, ktorý veľmi ľahko vkĺzne do násilia sa odohráva uprostred prírody, kde je človek odkázaný len na seba a na nadprirodzeno. Priznám sa že mám rád tento typ filmov, kde sa človek stretne so silami ktoré nemôže a nechce len tak odbiť spojením ... "na takéto veci neverím". Oplatí sa pozrieť, je to iný druh trillero-horroru, ktorý nielen zvýši počet úderov srdca za minútu ale aj ukáže trocha iný pohľad na tému kresťanstva a krehkosti duše. ()
I kdybych vypil sud redbullu, stejne bych o tohodle blabolu usnul. ()
"Všichni jsme děti hříchu, ale říkám, že čarodějnici jsem nevychoval." -William- ()
Přestože mě Čarodějnice tedy určitě nikterak nevyděsila, tak minimálně velice nepříjemné pocity, ovšem v tom pozitivním slova smyslu, jsem si z této podívané odnesl. Robert Eggers bude asi skutečně talentovaným tvůrcem, neboť zde dokázal navodit tak tísnivou, uhrančivou a „nebezpečnou“ atmosféru, že nelze nic jiného, než smeknout a těšit se na jeho další filmový projekt. Zde totiž opravdu zabodoval, a to ať už zmiňovanou atmosférou, tak velice působivým vizuálem, tak i celkovou stylovostí, kdy v tomto směru pěkně vypálil všem ostatním letošním hororovým pokusům rybník. Zároveň dokázal ze svého opravdu jednoduchoučkého scénáře, za který, tedy jen tak mimochodem, ale ode mne už zas až taková slova chvály nezíská, vytřískat ohromnou spoustu strhujících scén a napínavých momentů, a to i bez nějakého výraznějšího spádu a prakticky i nulové gradace, kdy při závěrečných titulcích divák stejně jen tak naprázdno polkne a řekne si, že to tedy fakt nebyla prdel. Co mě tedy ještě překvapilo, byla docela citelná nekompromisnost s dětskými postavami, do toho se všeobecně tvůrcům dnes příliš nechce, ale tady to v několika momentech byla tedy fakt síla a emoce se mnou docela i párkrát slušně zacloumali. Čarodějnice je tak zkrátka velmi zajímavá a neotřelá podívaná, která sice jako horor pro široké publikum není určitě určena, na to jde totiž o až příliš specifický snímek, který v nejednom divákovy může vyvolávat pocity jisté nezáživnosti a podivnosti, ale přesvědčivý a výrazný jako celek je každopádně. ()
VVynikající hororový výlet do 17. století, kde neotřesitelné postavení náboženství působí mnohdy více strašidelnějším dojmem, než historky o čarodějnicích a z čehož zároveň pramení nejistota, jak se která postava zachová. Myslel jsem, že půjde o čistě psychologickou hru, ale podivné události na sebe nenechají dlouho čekat a v průběhu se znepokojivě stupňují, přičemž diváka vždy nechají příjemně tápat stejně jako protagonisty. Vše je potom vnořené do mrazivé atmosféry strachu z neznámého a z fatálnosti situace. Anya Taylor-Joy je brilantní a The VVitch je jeden z nejlepších hororů, co jsem za poslední 3 roky viděl. ()
Atmosféra za jedna, hudba za jedna, výběr herců perfektní. Tak kde byl problém? Ukázat "strašidlo" v prvních pár minutách děje, to je první lapsus. Druhý je to, že se tam fakt nic neděje a když už jo, tak to není tak tísnivé a strašidelné, jak by člověk čekal a chtěl. Tohle chtělo nějaké zručnější tvůrce a mohl z toho být bezmála horor desetiletí. (HD, orig.) ()
Takýchto čistokrvných dobových čarojdeníckych hororov je veľmi málo a myslím, že sa ich ani točiť veľa nebude. Po celý čas som mal veľmi nepríjemno-príjemný pocit, ktorý umocňovalo hlavne prostredie, kde sa film odohrával a samotná čarodejnica. Tá je naozaj desivá a odpudzujúca, teda jej starecká podoba. Atmosféra desivého temného lesa a malej usadlosti je zvládnútá tak dokonale, že som mal celý čas pocit, že sa pozerám na skutočných ľudí v skutočných udalostiach, nie na hraný film. Dôverihodnosť tomu pridáva aj pôvodná stará angličtina, ktorej som takmer ani nerozumel. Prostredie čierneho lesa umocnené nepríjemnou hudbou a zvukmi je snom každého fanúšika hororu. Áno, dalo sa z toho dostať ešte viac a preto nemôžem ísť na plný počet ale v rámci žánru je The VVitch skutočným majstrštykom. 75 %!! ()
Jedinečné. Doporučuji. Anya Taylor-Joy si snímkem stanovila vysokou laťku kvality hereckého umu. Tak vysokou, že ji to staví mezi nejlepší současné mladé hororové herečky. Film zpracovává příběh o čarodějnicích z pojetí 17. století, což dnes vypadá netradičně. Je to ten typ příběhu, ze kterého se vyvinuly dnešní pohádky. Tak dobrou noc. ()
"Wouldst thou like the taste of butter? A pretty dress? Wouldst thou like to live deliciously? " Nemám čo vytknúť. Vo všetkých ohľadoch detailne a autenticky spracovaná artová tripiáda s geniálnou atmosférou. Ako povedal kolega Stration - temné, ponuré, špinavé a hnusné. ()
Atmosféra začína v druhej minúte, hudbou, ktorá sa ku dobe hodí a atmosférickým fontom názvu filmu. New England, 17. storočie. Osadníka s rodinou práve vyhodili kvôli nešpecifikovaným problémom. Usadia sa teda pri lese, a založia si malú farmu. Z detí je najstaršia Tomasin, ktorá môže mať najviac 17 rokov, po nej nasleduje asi dvanásťročný Caleb, po ňom 2 menšie odrastené deti a novorodenec, ktorý sa nečakane stratí Tomasin rovno pred nosom. Tomasin sa dostáva do nemilosti svojej matky a spolu s ostatnými hrôzami sa prehlbuje paranoja. Charaktery hlboko veriacich kresťanov ma bohužiaľ nenadchli. Aj sme s nimi boli málo, aj neboli dostatočne vykreslení pre iný žáner, ako horor. Väčšinu filmu tu máme atmosféru niečoho temného, no len málo temmých scén, skôr len ich náznakov. Film bol znepokojivý, ale nie dostatočne znepokojivý na to, aby bol kultový. Nie je mi jasná myšlienka filmu, ale asi to nejako súvisí s feminizmom. ()
Bez nejakých veľkých (ne)očakávaných ľakačiek a ,, zlovestnéhoho,, bububu je tu horor, ktorý čerpá svoje know-how a jeho hlavnou devízou je atmosféra - tvrdý stredovek, počasie Nového Anglicka, depresia a surovosť až na dreň. Avšak vo finále mi to prišlo trochu nedotiahnuté a potenciál nevyužitý. ()
Související novinky
Anya Taylor-Joy v dalším hororu
Herečka Anya Taylor-Joy (Dámský gambit) si velmi oblíbila spolupráci s režisérem Robertem Eggersem. Do Hollywoodu ostatně prorazila díky filmu Čarodějnice, teď se ale objeví i v jeho vikingské… (více)
Nicole Kidman mezi vikingy
Režisér a scenárista Robert Eggers už si stihl udělat svými dvěma posledními snímky Čarodějnice a Maják celkem silné jméno. Nyní tvůrce chystá na příští rok revenge thriller o vikinzích, do kterého… (více)
Od Čarodějnice k Nosferatu
Robert Eggers si vybojoval režijní ostruhy Čarodějnicí a teď konečně oznámil svůj další film. Bude jím remake hororové klasiky Upír Nosferatu, která v roce 1922 nakopla upíří subžánr a představila… (více)
TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
V letošním přehledu nej filmů, které viděli naši top uživatelé v roce 2015, jsme dali prostor i filmům s jiným rokem výroby/uvedení než 2015. Anketu vyhrál postapokalyptický akčňák Šílený Max:… (více)
Úvodem. Hororový žánr je ve filmovém médiu poměrně unikátní právě v tom, jak působí na diváka. Zatímco v dramatech, thrillerech, romantických filmech nebo komediích je divák pouze pozorovatelem, který vnimá děj, v hororu se stává přímým účastníkem. Strach totiž působí na nejzákladnější pudy a není možné ho racionálně odstranit, takže je to v hororovém žánru sám divák, koho ohrožují duchové, monstra nebo psychopati. Dobrý horor v divákovi vyvolává strach o vlastní život; spojuje diváka s postavou nikoli na základě sympatií, ale díky identickému strachu ze společného nepřítele. Málokterý tvůrce současných hororů si však uvedomuje, že hra s divákovými emocemi může spočívat i v obsahu, nejen ve formě. Mainstreamová produkce tedy každý rok vyprodukuje dva tři průměrné horory, které napoprvé splní svůj účel, ale prakticky neděsí ničím jiným než lekačkami (anebo tím, co jim předchází). Dnešní horory zpravidla používají zápletku a naraci jen proto, aby odůvodnily svou formu. Těžko se pak mohou stát klasikou jako třeba Kubrickovo Osvícení, Carpenterova Věc nebo Franklinův Vymítač ďábla. Tyto snímky nepracují s formou na úkor obsahu, ale naopak využívají formu, aby co nejvíce zdůraznily obsah. Teprve v něm pak spočívá ona nepředstavitelná hrůza. Dobrý horor je pro tvůrce rozhodně těžký oříšek. K filmu: Eggersovi se však podařila trefa do černého. The Witch precizně pojednává o prvotním strachu z neznámého; strachu z nepředstavitelně temných sil, kterých se snad děsí i sám Bůh. Dále pracuje s jedním z nejstarších forem strachu, a to je hrůza ze ztráty komunity, která jako jediná dokáže chránit jednotlivce přes okolním zlem. To si však neúspěšný farmář neuvědomuje a jeho rodina se ocitá v pozici červa na háčku. Postavy se pokouší bídnou situaci řešit tak, jak jsou zvyklé: modlitbami. Ani to je však nedokáže ochránit před nekontrolovatelným rozkladem všeho, co doposud znaly. Jejich hluboká a upřímná víra se pod nátlakem deformuje a stává se z ní fanatické šílenství. Film tak doslova týrá všechny postavy a drtí diváka mezi vnitřním a vnějším nebezpečím, bez východiska, bez naděje, bez Boha. Veškerá forma už tuto situaci pouze prohlubuje. Pravda, v české kotlině není silně náboženský obsah tak nosný jako třeba v Americe, ale přesto je zoufalství hlavních postav zatraceně nakažlivé. A to ani nemluvě o přesahu, který umožňuje spoustu psychologických, sociálních i náboženských výkladů. Eggers pracuje ještě s jedním geniálním trumfem: od samého začátku jede proti konvencím vyprávění hororů. Boří veškerá divácká očekávání a hned v prvních minutách naprosto explicitně ukáže, jak ohavné zlo v jeho příběhu číhá. Narozdíl od postav, které většinu filmu nic netuší, je tedy divák obeznámen se satanským zlem všude okolo, a tak může být zkázou rodiny ještě více deprimován. V posledních minutách mu už zbude jen modlitba, aby film už KONEČNĚ skončil. Během závěrečných titulků jsem se cítil, jako by ze mě někdo odvalil tunovou kouli. A takovou katarzi přináší jen velmi málo filmů, snad jen Jdi a dívej se a možná pár dalších mistrovských děl. Přesto bude The Witch určitě divácky poměrně neúspěšný film, ale o tom zase někdy jindy. 95% () (méně) (více)