Velbloud uchem jehly

Podle námětu spisovatele Františka Langera natočili adaptaci "Velbloud uchem jehly" nejprve Karel Lamač (1926), a pak Otakar Vávra a Hugo Haas (1936). Vávrův přínos vidím v režijních nápadech (např. střídavé záběry na tváře postav), Haasova stopa je naopak zřejmá v humoru, kterým oplývá jím hraná postava. A právě dílčí režijní nápady a Haasův inteligentní humor činí z "Velblouda" nadprůměrnou veselohru své doby. Na začátku je sice obvyklá zápletka "kterak chudá dívka štěstí nalezla", ta je však nezvykle rozvíjena, chudí nepřicházejí ke štěstí náhodou, ale proto, že ho systematicky a téměř mrzce vyhledávají. Herecké obsazení je na jedné straně takové, jaké ho z filmů té doby známe (R. Šlemrová jako bohatá paninka), ale na straně druhé přichází s překvapivějšími "castingovými tahy" (začínající a jako milovník ještě nezavedený O. Nový jako komorník, Haas v roli manžela Nedošínské, tedy na místě, kde jsme zvyklí vídat Pištěka, A. Mandlová sice jako bohatá dívka, ale zároveň dcera Šlemrové, jejíž filmové dcery jsou obvykle o poznání pitomější). Podobné drobné odlišnosti, které mohou zůstat méně bystrému a informovanému divákovi skryty, lze najít i v zápletce, o níž jsem mluvil jako o "obvyklé". Na první pohled banálně sepsané sblížení chudé Zuzky a bohatého Alíka (pražský německý herec Pavel Herbert ve své jediné roli v českém filmu) je obohaceno o Alíkovu málomluvnost. Tu, pravda, kazí příliš toporné herectví Herbertovo, ale přesto místy prosvítá komický potenciál této charakteristiky. Příklad: ani když chce Alík požádat Zuzanu o ruku, nechce se vyjádřit slovy a pustí gramofon se svatebním pochodem a táže se: "chcete?". Mezi svěží režijní nápady filmu, jak jsem o nich mluvil na začátku, patří například "Cesta do ráje" - film ve filmu, který je použit k vtipné kontrapunkci mezi děním na plátně a děním mezi diváky v biografu. A nebo sklepní byt chudé rodiny, okno z něhož je na úrovni chodníku, a umožňuje tak Peštovi odhadovat čas podle těch, kteří s železnou pravidelností okolo okna procházejí. Zvláštní kapitolou filmu je pak Haasova postava , typická pro jeho tvorbu u nás i v exilu v USA a v Rakousku, ale jako vždy svěží a důvtipná. Haas opět "perlí" jak na rovině kouzelné verbální komiky ("Pešto, ty už se zase válíš?" "My jsme tady tak hezky mlčeli a mně usnula noha."), tak v propracování fyziognomie své postavy. Jeho velice lidský, ale nikoliv sentimentální, přístup k postavám a herectví by vydal na celou studii. Poznámka na okraj: s Vávrou ani Lamačem (autorem němé adaptace "Velblouda") Haas výrazněji nespolupracoval. (19.01.2005)

Tenhle film se mi v rozporu s hodnocením, jaké tu vidím, docela líbil, takže mu ještě jednu hvězdičku přihodím. Pavel Herbert je v roli bulíčka opravdu strašně prkenný a nejsem si zcela jistý, jestli to byla jeho genialita, nebo jestli to byl vážně tak špatný herec. Adina Mandlová je jako vždy překrásná a role rozmazlené bohaté dcerušky jí vážně sluší. Jan Pivec hraje neskutečně pitomého automobilového závodníka s tak roztomilou nadsázkou, že už by sám zasloužil 5*, Jiřina Štěpničková byla ve své době poměrně sympatickým zjevem, protože i v rolích mladých zamilovaných podávala velice slušné výkony s notnou dávkou ironického humoru, což tenkrát herečky jejího typu zrovna dvakrát nenosily. Chválit Antonii Nedošínskou by bylo nošení dříví do lesa (ale když skoro pláče, kvůli tomu, že bude muset svojí dceru trošku vychovat plácačkou na koberce, to jsem myslel, že mě to položí). A last but not least, Hugo Haas. Ten patří mezi mé nejoblíbenější prvo- a druhorepublikové herce díky svému nadčasovému hereckému projevu a tomu skoro až sarkastickému humoru, který byl jeho premisou. Ale to co předvádí tady, to je naprosto dokonalé. Roli starého mrzáka Pešty si zahrál zřejmě s obrovsou chutí, která sálá z každého jeho pohybu a slova: "Nechte je. Můj otec taky." "Co?" "Kradl." "No jo, samozřejmě, má továrnu, tak..." "Ale ne, kuličky." "No jo, taky co se v mládí naučíš...." (25.03.2009)

Zdařilá česká filmová veselohra z chudého prostředí, celá natočena v Barrandovských ateliérech. Podílela se na ní dvě skutečně velká jména, v té době už slavný herec Hugo Haas a tehdy ještě víceméně začínající scénárista a režisér Otakar Vávra, oba se podíleli jak na scénáři, tak společně i na režii. Hugo Haas pak na režii debutově také. Takže pro oba dva debut, který dopadl velmi solidně-diváci ho nadšeně přijali. Haasův žebrák Pešta dokázal jak rozesmát, tak i k pláči dojmout. Jen si vzpomeňte, kolik takových prostých postav za svou hereckou kariéru sehrál? No, moc jich nebude.. Starý žebrák Dostál ve "Světě kde se žebrá", nebo pohodný Tobiáš v "Uličce v ráji". A když už tedy k takové to postavě dostal, tak vždy velmi dobře se s takovou rolí vyrovnal a bravurně ji sehrál. Mimochodem, námět a scénář vytvořil opět Haas společně s Vávrou. Ale zpět k Velbloudovi. Scéna s ukradenou stokorunou, která pak chybí v rodinném rozpočtu, byla opravdu velmi krásná. Peštova postava, figurka bez žádných skrupulí, byla skvěle ztvárněná a zahraná. Dost vidět byl např. i tehdy začínající a málo známý Oldřich Nový, tady ještě v malé roli komorníka Alfonse, a samozřejmě matka herečka Antonie Nedošinská, ta to prostě s chlapama vždycky uměla na jedničku a pak obzvlášť ve společensky chudších rodinách se vždy skvěle vytáhla..Naopak továrnice Štěpánová (Růžena Šlemrová) se jako ryba ve vodě cítila v úplně opačných rolích, v rolích spíše z nějaké společenské smetánky. Film o dobročinnosti, o opravdové lásce, pracovitosti a vážení rodinného štěstí, se spoustou zapamatovatelných scén a vtipných rozhovorů. (06.10.2007)

Jeden z mých nejoblíbenějších prvorepublikových filmů. Terminus se k němu už vyjádřil poměrně vyčerpávajícím způsobem. Za sebe bych dodala, že i obsazení a pojetí ženských postav se vymyká tehdejšímu hlavnímu proudu (až na obvyklou šarži Růženy Šlemrové). Antonie Nedošínská zachází v tradiční roli matky do extrémějších poloh, než u ní bývá zvykem. K dceři se hlavně na začátku filmu chová dost ostře (fyzicky trestat dospělou dceru bylo asi v té tobě a v dané společenské vrstvě celkem obvyklé, ale rozhodně nebylo obvyklé zobrazovat to ve filmu). Její vztah k Peštovi (z filmu ani jasně nevyplývá, že by byli manželé!) je daleko méně bodrý a asexuální, než bývá ve dvojici s Pištěkem. Dcerka z bohaté rodiny Adiny Mandlové je evidentně inteligentnější, emancipovanější a "poťouchlejší", než by divák očekával. Hlavně její nonverbální komentování nejrůznějších situací je výborné. Je vidět, že své konkurentce spíš závidí její nezávislost a jedině kvůli své ženské hrdosti (ne kvůli touze dostat se pod čepec) se snaží získat Alíka. No a konečně Jiřina Štěpničková. Výborná herečka, která dokázala v každé své roli zabránit případné schematičnosti. Její ráznost, s jakou začne dirigovat Alíkovu domácnost, láskyplné, ale přesto dost zlomyslné napodobování jeho výslovnosti, nejrůznější variace oslovení "Bulíčku". No a kdo kdy slyšel, aby chudé děvče odmítlo nabídku k sňatku od továrníkova syna s tím, že ho k sobě nechce poutat?! Velbloud uchem jehly zkrátka stojí za pozornost z mnoha důvodů. (28.03.2006)

Nemu verziu Karla Lamaca z 1926 som este nevidel, len tuto ozvucenu. kazdopadne slusny film - Vavra bol rezisersky talent, a neskor - za Protektoratu aj za Komunistickej totality sa ukazali Vavrove filmy ako technicky, rezisersky genialne, dokonale diela, ovsem ideologicky hnoj. Slusny CS film o dobrocinnosti, laske o tom jak laska a praca prevychovali tovarnikovho syna : 74 % (04.05.2019)