Café society

Říkejte si, co chcete, ale tohle je zkrátka zase ten Woody Allen, kterého mám tak rád (ačkoliv ještě bližší mi jsou jeho čistokrevné komedie). Na Café society je pro mě nejobdivuhodnější, že to je první film, v němž Jesse Eisenberg hraje sympatického člověka a opravdu sympatický je. Jeho Bobby není žádný chudáček, fňukal nebo zoufalec, naopak má odvahu, je to docela smělý mladý muž a to je fajn. Kristen Stewart mi z té krásné dobové atmosféry zprvu trochu trčela, ale po pár minutách do ní zapadla, Steve Carell je výborný herec, tečka, a Blake Lively musí okouzlit prostě každého. Také je skvělé, že Allenův scénář zná míru - našlo by se tolik věcí, které se daly rozvinout a o kterých by se dalo vyprávět dál, jenže není to třeba, vše důležité je řečeno a Café society by cokoliv navíc jen zbrzdilo. Platí to také o konci, který přichází v krásnou chvíli. Pokud jde o výtky a kritiky, musím nahlas nesouhlasit hlavně s těmi, které opovrhují Benovým příběhem a říkají, že je zbytečný. Já v něm naopak vidím důmyslnou paralelu - vzdávat se židovství a "kvůli výhodám" přijímat křesťanství, to je přece totéž jako opustit jednoho člověka, kterého máte rádi, pro jiného, kterého máte radši. (28.09.2016)

"Chodili sme vtedy veľa do výpravných kín s lacným vstupným" - no hej, to by sa páčilo aj mne. Plusom je okrem čarovnej dobovej atmosféry tiež zopár uchechtnutí počas filmu. Príjemné ako popoludňajší čaj, či ranná káva. Ako príjemný rituál, ktorý je súčasťou každodennej rutiny či ako príjemné porozprávanie sa o vzťahových peripetiách tých druhých. Zároveň ale táto rutinná príjemnosť nie je obohatená niečím výnimočnejším, čo by zanechalo v pamäti trvalejšiu stopu. (10.01.2017)

Woody Allen napsal scénář z povinosti a obsadil do hlavní role svojí mladší verzi. Vzhledem k tempu jakým píše scénáře a následně na ně natočí filmy, musela přijít chvíle, kdy dojdou nápady. Ta chvíle je tady. Jak tomu posledních X let bývá zvykem, zápletka je opět kombinací partnerských vztahů a umění všeobecně. O hlavní postavě Bobbym se mluví jako o nesmělém hochovi a přitom je naopak skoro až zvláštní, jak takový hubený kluk s ohnutými zády dokáže být tak společenský a sebevědomí. I zde se trochu ukazuje, že vznikající vztahy jsou více méně zásluha zázraku. Je to takový vysněný svět Woodyho Allena. Celkově bohužel scénář nikam moc nevede a spíš se jen čeká, co z toho nakonec bude. Na tento moment se čeká tak dlouho, až to celé skončí. Možná za rok to bude lepší. (01.11.2017)

„Život je komedie napsaná nějakým sadistou.“ Woodyho typický (myšleno v pozitivním slova smyslu) retro film. Dobovou atmosférou to přímá dýchá, od (skvělé!) hudby přes kostýmy až po vizuál. Pravda, příběhově to není nic strhujícího (čekal by však někdo něco jiného?), ale snímku jde spíš o ten příjemný, nostalgický a melancholický pocit, který u něho po celou dobu cítíte. Salvy smíchu se nekonají, ale to už je u posledních Woodyho filmů zvykem, na druhou stranu pár fórů si Allen pro své diváky přece jen připravil (včetně zábavné návštěvy společnice). Ale spíše sem vložil více trefných životních postřehů. Z hereckého hlediska jsem byl spokojený jak s ústředním párem, tak vedlejšími postavami (včetně vypravěče, samozřejmě). A líbil se mi i závěr s jeho výmluvnými pohledy a tou správnou hudbou. Škoda jen, že mi snímek připomněl, jaké mám konkrétně v této dobové kinematografii mezery, na řadu jmen hvězd a názvů filmů jsem se ke své škodě nechytal. Za mě to budou slabší 4*. „Nejdřív vrah a teď ještě křesťan. Co jsem komu udělala?!“ (04.01.2017)

Znova som čakal niečo horšie ako som si čítal komentáre. Ale zase raz musím povedať, že sa mi to páčilo. Eisenberg je asi jediný, kto dokáže prebrať štafetu po Allenovi v rámci neuróz a ide mu to parádne. Do toho musíme započítať nádhernú Kristen Stewart a charizmatického Carella ktorý nás znamenite prevádza svetom Hollywoodskej smotánky. New Yorská časť, je ale emocionálne hutnejšia a dopĺňa tú z Los Angeles o výdatnú dávku emócií. Fungujú tu vzťahy, referencie aj atmosféra a rozhodne sa jedná o ten s príjemnejších Allenovských zárezov. Až natoľko, že by som sa išiel s radosťou pozrieť do Cafeí Society, vypočuť si hlavnú speváčku a popíjať pri tom extra suché martini a hľadať medzi tým zhlukom ľudí svoju vyvolenú. (02.10.2016)