Café society

„Where’s character? Where’s loyalty?“ Otec hlavního hrdiny se ptá správně. Vícerozměrné postavy s osobností, které by se vůči sobě chovaly loajálně, v novém filmu Woodyho Allena nenajdete. Marně v něm budete pátrat také po humoru (pár úsměvných replik jen recykluje, co jsme u Allena slyšeli dříve ve vtipnější verzi), kompoziční motivaci řady scén (třeba hned té úvodní s prostitutkou), typově vhodně obsazených hercích (do 30. let se jakž takž hodí pouze Steve Carell s pěšinkou), smysluplném zapojení vševědoucího vypravěče (vážně je třeba popisovat úplně všechno, i krásu východu slunce, který právě vidíme?), náznaku, že zápletka odněkud někam směřuje (ve skutečnosti by příběh mohl cyklicky pokračovat, dokud by postavy nezestárly a nezemřely) nebo po důvodu, proč se příběh odehrává v éře klasického Hollywoodu. Tedy po jiném důvodu než je ten, že Woody má tuhle dobu zkrátka rád a dokud někdo nepostaví stroj času, bude se do ní moci vracet jedině prostřednictvím filmů. Láska k zachycenému období a prostředí, nikoli potřeba odvyprávět poutavý příběh a sdělit neotřelou myšlenku, byla zřejmě hlavní (možná dokonce jedinou) pohnutkou k natočení Café Society. Díky kameře (Vittorio Storaro) vypadá film nádherně. Přemíra světla a zlatavý nádech dodávají záběrům nadpřirozený půvab a je zřejmé, že jsme ve světě, kde vznikají sny. Zalidněte tento svět postavami, které neustále žvaní o slavných hercích, herečkách a režisérech (a žvaní jen proto, aby se nemlčelo – pointa a hlavní smysl těchto dialogů spočívá pouze v tom, že slyšíme známé jméno), přidejte jazzový soundtrack a máte film. Vlastně ne, ještě je potřeba alespoň lehce propojit jednotlivé scény tou nejtuctovější romancí pod sluncem, i když vám na aktérech této romance ve skutečnosti vůbec nezáleží a spíše vám překážejí v tom, abyste se mohli kochat dobovými kostýmy, architekturou a dekoracemi (podle čehož jsou hlavní role napsané – dvě samolibé figurky, definované jen tím, že chtějí k filmu a nedokážou učinit samostatné dospělé rozhodnutí). Café Society je tak duchamorným případem totální režisérské a scenáristické laxnosti, že nebýt vyšších produkčních hodnot a pár známých herců, domnívám se, že jde o první filmový pokus ne moc dobrého spisovatele, který nechápe, že vyprávět obrazy není totéž, jako vyprávět slovy. Bráno z té lepší stránky, výrazně teď stoupla pravděpodobnost, že Allenův první seriál (Crisis in Six Scenes) bude mnohem zábavnější než jeho (zatím) poslední film. Jde ale o útěchu srovnatelně nanicovatou jako celé Café Society. 40% (22.09.2016)

Začalo to hezky, ale druhá část mám pocit vedla do ztracena (kde navíc postavy opticky nezestárnou). I tak je to pěkný retrovýlet do Hollywoodu/ New Yorku let třicátých a čtyřicátých, opředených desiluzí, snobskou smetánkou, navíc s humornou vsuvkou do židovský rodinky včetně tvrdých praktik gangsterů (viva Corey Stoll). Eisenberg ve svý roztomile neohrabaný a drzý poloze baví a zároveň je na facku. Jak říkám, ve výsledku nevím, co si z děje a osudu postav vlastně vzít, zda stálo za to příběh tady téhle vadné romance vůbec vyprávět - což může být záměrný, stejně jako nedotažený. Neboli tady @Cervenak a odnikud nikam :) "When the sun starts to dip on the Hollywood hills, the light often takes on the saturated loveliness of color by Technicolor..." (23.08.2019)

100 % glamour Woody? Preco nie! Toto mi sadlo. Na rozdiel od predchadzajucich filmov,Cafe Society nesustalo az tak papierom a nemal som pocit,ze sa umelo tlaci na pilu. Ano,Woody sa opakuje,ale tentokrat to robi s noblesou a lepsie ako po minule roky. Stewartku ako herecku fakt nemusim,ale tu je jednoducho ocarujuca,zvysok castingu vyborny detto. Vyhodit celu gangsta story a viac vytuningovat hlavnu liniu a som uplne spokojny:) "Zivot je komedia pisana nejakym sadistom"... (20.08.2017)

Tak jo. Jediný, co jsem si z tohodle snímku odnesl, je fakt, že Jesse Eisenberg už asi navždy bude všude vypadat jako Lex Luthor. Což není tak úplně hrozný, protože Allen tam jinak nic moc dalšího nemá. Stewartová opět hraje příšerný poleno (ale sekne jí to), Livelyová je tam asi pět minut (takže její herecká topornost nestihne vyniknout) a Carell je jenom slizkej. Což mu jde na výbornou, má v tom letitou praxi. Mávám nad tím rukou a čekám na mistrův reparát. (18.10.2016)

Woody je jednoznačně vyprošťovák depresí a špatné nálady, měli by mu to patentovat :-) Já vím, že mele v jednom kuse a nenechá druhého pomalu nadechnout, ale když to plní u diváků svůj účel, tak proč ne? Jasně, že to neplatí pro jeho nefandílky. Tohle retro bylo prima hlavně kvůli sympaťákovi Eisenbergovi, reinkarnace Woodyho, hrál to přirozeně a na jedničku s hvězdičkou, tedy za mě s pěti. (29.09.2016)