Krev, půda a strach (E03)

Zřejmě nejsemknutější epizoda, ale pořád to není ani dost doku, ani dost drama. Prologem s Rusy půjčujícími si židle je nastolen motiv „jak vyjít s těžkou dobou“, různě variovaný i v protektorátních flashbacích. Mnozí si v rámci přizpůsobení nasadili masku (v případě Fučíka doslova), někdo podlehnul tlaku a zakomponoval do filmu podle klasické literární předlohy scénu židovského pogromu (jejíž natáčení patří k vrcholům dílu – „Tvařte se úlisně. Víc úlisně.“), někdo se v rámci možností snažil pomáhat svým židovským příbuzným, jiní se doslova kurvili s režimem. Paralelně je rozvíjen související motiv hrdinství tváří tvář mnohem mocnějšímu nepříteli. Štěpánek na jedné straně zdržuje dokončení scénáře Knížete Václava a na divadle sklízí ovace jako neohrožený Caesar, ale doma mu rupnou nervy, když manželku načapá s Fučíkem a jeho nervový kolaps je dovršen na gestapu. Žák se v podstatě náhodou zapojuje do činnosti odbojářů připravujících atentát na Hendricha, byť se po válce ke skutečnosti, že skutečným důvodem nebyla pomoc národu, nýbrž milenka, hlásit nebude. Jako mnoho jiných, třeba právě Štěpánek na divadelním pódiu, chce totiž být vnímán jako hrdina, který dokázal pokušení ke kolaboraci vzdorovat. Dojem epizodického vyprávění ale rozvíjení několika motivů (které se navíc netýkají všech epizod) přebít nedokáže. Na skutečnost, že „Štěpánek píše prd“ jsme dost těžkopádně upozorněni dialogem Žáka s Eliškou, rozšiřující již tak nepřehledně širokou řadu postav (pravdou však je, že některé z postav, které se v sérii dříve jen mihly a jejich přítomnost se zdála být zbytečná, byly konečně více či méně „zužitkovány“ – Fučík, Vančura, Mandlová). Vycpávkově působí vyprávění zpomalující scény jako z červené knihovny nebo špatného erotického filmu (-Sama? –Sama). Snaha zakomponovat do dialogů nepravděpodobný historický horizont, tedy úvahy postav nad tím, jak budou za své činy souzeny po válce, je násilná a zbytečně upozorňuje na to, že zde za postavy přemýšleli tvůrci (a na to, co poučený divák, znalý například Čápova osudu po válce, ví sám). Zakončení epizody ukazující běsnění během heydrichiády scénou natáčení eskapistické komedie s Oldřichem Novým (kterou vzhledem ke kontextu vnímáme v dost odlišném světle, než bychom podobný film vnímali během jeho nynějšího vysílání v televizi) ovšem považuji za natolik podvratné gesto, že se tentokrát – oproti předchozímu dílu – na pokračování celkem těším. (30.01.2017)

Tak tu máme třetí epizodu a s ní i krutou dobu Heydrichiády. Ovšem celá ta hrůza bohužel působí dosti cize. V náznacích jsou tu světlé body (Michal Dlouhý na gestapu, Vladimír Javorský kontra zátah na divadlo, poprava, porod) ale těchto bodů je příliš málo s velkými časovými rozestupy, kdy ono budované napětí mezi nimi stihne vyprchat. Strach a hrůza této éry tak zcela zaniká. Větší absence Javorského navíc dokazuje čeho jsem se bál: film v důsledku přílišného množství postav úpí nad tím, že se nedokáži s žádným charakterem sžít, a tak se ani nevcítím do psychiky hrdinů (vymyšlená ústřední dvojce tomuto také příliš nepomáhá). Suma sumárum je tu první dvouhvězdičkové hodnocení. Uvidíme za týden, zda přijde zlepšení. Mou pozornost si zatím Bohéma udržuje, ale touha vidět celou minisérii znovu je zatím minimální. 55% (29.01.2017)

Ne, po třetím díle jsem přesvědčen, že je špatně celý koncept seriálu. Veliké množstí postav naprosto trhá continuitu vyprávění, empatie s kýmkoli takřa není možná, protože jednou jsem děním tam, po duhý zase onde. Přitom Robert Sedláček režisérsky rozhodně nepropadá u některých scén (gestapo, divadlo, porod) jsem měl hodně malou dušičku. Z herců už jsem chválil pana Javorskýho a to neodvolám, protože když jsem pozoroval mimiku jeho gest v útržku hry "Přednosta stanice" měl jsem za to, že vidím Vlastu Buriana, to je vynikající ukázka hereckého supertelanetu pana Javorského. Ovšem krom něj a Michala Dlouhýho, přidávám do placu další jméno, Saša Rašilov i on se mě v roli Oldy Novýho velmi líbí, velmi. Takže už jsem rezignoval a Bohému si budu užívat po scénách a po hereckých výkonech. (30.01.2017)

Je fakt, že je to celé takové neucelené, jsou to stále jen jakési střípky ze života jednotlivých herců za války a nevytváří to dohromady žádný pořádný příběh. Ale musím vyzdvihnout, asi i díky absenci pana Javorského po většinu dílu, dobré herecké výkony Jaroslava Plesla a Michala Dlouhého. Linie s Ondřejem Pavelkou je naopak i nadále naprosto k ničemu. (30.01.2017)

Trochu zlepšení oproti minulému dílu. Celé to tak nějak víc drží pohromadě a má to skutečné napětí, aspoň někdy. Ale: Přečančaný a uměle vypadající byteček z roku 68 - Rašilov hraje dobře, ale proboha ať už nezpívá - to myslí vážně s tak škaredou Adinou Mandlovou? - a zas ti naháči... Každopádně asi se podívám i na další. (02.02.2017)