Režie:
Dušan HanákScénář:
Dušan DušekKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Petr HapkaHrají:
Juraj Nvota, Iva Bittová, Josef Hlinomaz, Marie Motlová, Hana Slivková, Sally Sellingová, Marián Labuda st., Milan Kiš, Václav Babka, Míla Beran, Naďa Hejná (více)Obsahy(1)
Iva Bittová a Juraj Nvota v poetické parafrázi Romea a Julie na slovenské vesnici sedmdesátých let... Dušan Hanák je jednou z nejvýraznějších slovenských režisérských osobností vůbec. Svým originálním obrazovým rukopisem, v dokumentaristice vytříbeným smyslem pro poezii „všední“ reality a schopností vést herce i neherce k přirozenému projevu, a hlavně neústupností k jakýmkoliv kompromisům, které by narušily suverénní uměleckou celistvost díla, připomíná českého režiséra Františka Vláčila. S odstupem času – více než dvacet let – vynikají na Hanákově filmu především rysy integrity umělecké osobnosti, v normalizační době sedmdesátých let však znamenaly ostrůvky suverénní osobnostní tvorby v rybníce ideologicky zakalených „tvůrčích“ počinů... Ružové sny jsou směšnosmutným poetickým vyprávěním o lásce mladého pošťáka Jakuba ke krásné cikánce. Vesnice je malá, všichni se tu znají a Jakub jako by byl samozřejmou součástí života každé rodiny. Jolana žije na okraji, v cikánské kolonii, uprostřed své velké rodiny, denně obklopená spoustou malých děcek a rodinných povinností. Lásce se ale poručit nedá, a to ani – jak se ten starý veronský příběh Romea a Julie stále vrací – když je „zakázaná“. Křehký příběh o vzájemném citu těchto dvou velkých „dětí“ se pohybuje mezi skutečností a snem, ve kterém se čas od času zdá všechno snazší… Pro hlavní role tehdy Dušan Hanák objevil mladého Juraje Nvotu (osobitý herec, dnes režisér vynikajícího bratislavského divadla Astorka Korzo 90) a tehdy mladinkou brněnskou studentku herectví Ivu Bittovou. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (98)
Nádherný poetický snímek o pohnuté lásce mladé cikánky v dokonalém podání Bittové a pošťáckého ucha ztvárněného ještě nehereckým Nvotou využívá i nápaditých obrazových metafor k zaznemenání životního míjení dvou jinak zcela souznících milenců. Navíc plejáda vesnických figurek a až absurdních scén jakou je vana na stromě vytvářejí malý svět sám o sobě, jenž působí uprostřed normalizační degradace filmového jazyka a hlubších námětů jako zjevení. ()
Růžové sny jsou zvláštní film. Na jednu stranu se tu v duchu jakési variace na téma Romea a Julie setkáme s celkem realistickou konfrontací dvou odlišných kultur. Musím přitom říct, že tak silný vhled do života v romské vesnici jsem ve filmu možná ještě neviděl. Ona konfrontace dvou odlišných kultur má přitom i své hudební vyjádření, kdy vcelku typická hudba Petra Hapky (snová i hravá) se mísí s typickou folklorní hudbou romskou. Nejhezčí jsou však poetické/snové pasáže, v nichž je kouzlo jakési letní poezie. Tak jako léto vždy pomalu odchází, odešla i poněkud naivní láska dvou mladých lidí odlišných kultur. Láska odešla, krása mladičké Ivy BIttové zůstala. ()
Opravdu krásný, letní poetický film. Iva je tu opravdu krásná! Někdy stačí minimum slov a přece se z obrazu dozvíte vše. Film má v sobě velikou sílu a pravdu. Pravdu o tom, že bohužel z některých vlaků je těžké vystoupit a z některých to dokonce ani nejde i když se o to snažíte. 4 kuřátka pod pošťáckou čepicí! * * * * ()
„Boli ste spolu?“ - „On ma asi nechce.“ - „Daj mu niečo do kávy a hotovo!“ Nevím, zda existuje i nějaká jiná verze, ale stejně jako nemám rád, když se kdoví proč musí předabovávat slovenští herci českými, vadí mi to i opačně. A z „romštiny“ jsem pro změnu neměl vůbec nic (což byl ale nejspíš i záměr tvůrců, takže budiž). Příběh v Ružových snech není podstatný, staví se hlavně na z filmu sálající letní atmosféře a mile naivní mladé lásce. Té okolnosti nepřejí, tudíž se i nálada (s pomocí výborné Hapkovy hudby) postupně začne proměňovat, ale divákův zájem tím neochabuje. Přece jen hlavní pár Nvota-Bittová je maximálně sympatický. Očekávaný a nevyhnutelný konec udělá s publikem své, ale příjemná vzpomínka zůstane. Krom předabování mě ještě lehce zklamalo, že dlouho fungující humor se pozvolna skoro vytratil. Tak či onak, celkově mi to dává slušné 4*. „Pozor na peniaze! Keď dávaš peniaze... počúvaš? Hmatateľne sa presvedčiť či ten človek žije. Keď spí na posteli, dotknúť sa ho. Keď nedýcha, nemá nárok!“ ()
Nadherny, lyricky podany snimek o zamilovanem postakovi Jakubovi a cikance Jolane. Oba hlavni protagoniste zaujmou na prvni pohled, at uz "panicky vzhlizejici" Juraj Nvota nebo pohledna 18-ti leta Iva Bittova. Zajimave jsou i vedlejsi postavy s Verou Bilou v cele, ci prostredi cikanske osady. Citliva kamera a hudba Petra Hapky krasne dokresluje pribeh postaka, ktery postupne ztraci sve idealy. V tomto pripade mi vubec nevadilo, ze forma zpracovani prevysuje obsah. Vyborna je scena, kdy se vesnicka tancovacka prostrihava s tancem samotne hlavni dvojice a hudbu kapely vystrida vrkani holubu. A jedna hlaska za vsechny: "Takovi jsou cikani. Kdyby ji nebil, rekla by... Nebijes me, nemas me rad". Jeden z nejlepsich slovenskych filmu. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (18)
- Snímka sa natáčala v lokalitách Bratislava, Jur pri Bratislave, Kamenný mlyn, Lednice, Pernek, Piešťany, Šaštín, Trebatice, Trhoviště, Trnava a Záhorie. (Raccoon.city)
- Do Juraja Nvotu (poštár Jakub) sa v rómskej osade zaľúbilo jedno dospievajúce rómske dievča, s ktorým si potom dlho dopisoval. (Raccoon.city)
- Režisér Hanák a spisovateľ Dušek ešte pred nakrúcaním navštevovali rómske osady, kde sa snažili odpozorovať spôsob života rómskej komunity. (pravo)
Reklama