Po strništi bos

Filmovat sice Jan Svěrák nezapomněl, jenže k plnohodnotnému filmovému zážitku nestačí vytvářet malebné obrazy a pracovat s retroatmosférou. Potřebujete taky funkční scénář. Netuším, proč Jan nevyužil schopností svého otce, který je jedním z nejlepších scénáristů posledních dekád. Po strništi bos nefunguje a když používám tenhle termín, myslím opravdu NEFUNGUJE po dramaturgické stránce. I když Honza Svěrák zaplňuje svůj snímek tím či oním, ve výsledku je ten film neuvěřitelně prázdný. Nepotřebujete jenom vzpomínky, musíte je něčím vhodně poslepovat dohromady. Tomuhle kousku pomáhá do značné míry sentiment, ale pomáhat mu nebudu, na to je tu dost jiných. Celkový dojem: 45 %. Neodpustím si ještě výhradu k obsazení Oldy Kaisera. Přece jen, i když věkový rozdíl mezi Vetchým a Kaiserem teoreticky velký není, léta, kdy Kaiser chlastal první ligu, se na něm bohužel podepsala, takže by s úspěchem mohl hrát tatínka Vetchého. Mimochodem, on i Ondřej Vetchý je na Terezu Voříškovou a malého synka taky trošku přestárlý... Scéna u rybníka, kde si Voříšková s Kaiserem vymění dlouhý emocemi nabitý pohled a je evidentní, že režisér chce u diváka vyvolat dojem ať už platonického nebo naplněného dávného vztahu, mi vyvolává asociace spíš s pedofilií než čímkoli jiným. (17.09.2017)

Na tento film jsem se opravdu těšila, a jak tu tak pročítám ty komentáře, nedá mi to a musím se přidat. Stále zde kritizují, že film nemá žádný příběh, že je vlastně o ničem, takové útržkovité vzpomínky slepené do jednoho kusu. Mně ale právě toto evokuje mé vlastní dětství a vzpomínky na něj, vždyť to je přesně tak, jak si člověk sám pamatuje fragmenty z doby dávno minulé, kdy byl ještě malé dítě. Toto jsou části a důležité momenty jedné poměrně krátké etapy dětství jednoho malého kluka, přesně tak bych si to představovala i já. Ano i já jsem milovník Obecné školy, to je pro mě porevoluční film č.1 a už ho asi těžko něco nahradí, ale toto je opravdu také velmi krásný a poetický film, který si levně nehraje s našimi city, měla jsem opravdu pocit, že tak to ti lidé žili a hlavně, že takto to opravdu vnímá sedmi nebo osmiletý kluk, děti si pamatují to, co je důležité pro ně a tuto skutečnost Jan Svěrák, myslím, opravdu naplnil a povedlo se mu to vyjádřit přesně. A jeho cit pro výběr herců, a hlavně těch dětských, je ohromný. Zdá se mi, že jsme opravdu zkaženi tou dnešní uspěchanou dobou, těmi všemi "trháky" narvanými zvraty a akcí, že když pak usedneme do těch křesel v kině a děj takto poklidně plyne, že se nedokážeme nechat unést pouhou vzpomínkou na dávné dětství jednoho kluka. Já to tak naštěstí ještě nemám :-). (05.10.2017)

Neviem čo na tomto niekomu vadí. Mňa to celkom oslovilo. Dejová linka mi pripomenula niektoré britské filmy s vojnovou tématikou bombardovania ostrova. A úkrytom detí do relatívneho bezpečia dedín. Miesila sa tu melancholicky pekná atmosféra s reáliami dobového dedinského života. A do toho chlapecké huncútstva, ktoré vykúzlia úsmev na tvári. Záver potom ponúkol peknú myšlienku. Spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (05.01.2021)

"A jak se vám spolupracuje s režisérem Svěrákem?" "No tak...ano, ale svůj příští film bych už raději dělal s někým jiným." Všude tam, kde jde o technickou stránku věci, Jan Svěrák věci zvládá levou zadní. Děj mi však nejvíce ze všeho připomínal variace. Samozřejmě na Obecnou školu (90% obsahu), cimrmanovský humor (vtip s dvěma bránami hřbitova), Tři bratry (stylizované pohádkové Edovy představy). Variace, které působí jako klasická práce dua Svěrákových, ale jsou už vyvanulé, neodtažené a mnohokrát viděné. Pro všechny zasvěcené, diváky nevyjímaje, by bylo dobré, kdyby dalším v řadě pro Jana byl Bellow a pro Zdeňka klidně ta současnost. I když ho podle jeho slov nebaví, kdysi mu šla (Na samotě u lesa, Vesničko má středisková). Odměnou pro diváky by bylo minimálně překvapení. (18.09.2017)

Zřejmě už se asi definitivně rozpadlo nejlepší autorské duo polistopadového českého filmu, tedy otec Zdeněk coby scénárista a syn Jan coby režisér, věk a tvůrčí síly nejde zastavit, takže štafetu nyní nese mladý Jan sám...a ne úplně špatně. Otcových kvalit sice zjevně nedosahuje, ale fungující scénář imitující otcovu tvorbu napsat umí. Idylické vyprávění s hlavním dětským hrdinou, viděné dětskýma očima a primárně určeno pro dětského diváka (i když se snímek dá považovat i za rodinný), s jistotou v podobě knižní předlohy, ta Svěrákovská podstata je a zůstala i ve filmu přítomná... Výtky na nedostatečný příběh nechápu - ve filmu, v němž invalidní chlapec létá na létajícím kole (byť ve snu) a postava přezdívaná Vlk má ve flashbackových scénách skutečně vlčí pařáty, je jasné, že příběh je upravený svému cílovému divákovi - byl jsem v kině s jedenáctiletou neteří a dvanáctiletým synovcem a film prožívali úplně stejně, jako hlavní hrdina Eda četbu dobrodružné knihy... Proto taky právě vlk ohrožující babičku, jednoznačná aluze k archetypům zakódovaným v pohádkách, proto dětské klučičí party, proto motiv vytržení z cizího prostředí a stěhování do nového, neznámého, proto motiv vnějšího ohrožení (představovaného Němci a válkou), které je je pro bezstarostné dětství tím největším rizikem... (23.09.2017)