Tvář za sklem

Kdo má rád vleklé rodinné dramata, ten si možná přijde na své. Své rodiče si nevybereš, jen tu svou rodinu máš šanci alespoň trochu vychovat k obrazu svému, nebo se prostě jen podřídíš. Jaromír Hanzlík tu zrovna moc neexceluje, ale to se nedá říci o nikom z hereckého obsazení. Občas to mělo zajímavé chvilky, jindy se to zase neskutečně táhlo. Alespoň že když už se děj odehrával na venkově, byla tam pěkná krajina. Jako myšlenku to mělo, ale tohle prostě není film pro všechny. (07.11.2020)

Mravně vychýlený otec? Co to je za výraz? To je nějaký terminus technicus rádoby učeného člověka, co se ráno probudil v knihovně a pak stvořil text distributorovi? Vždyť to neleze přes ústa, hlavně,že byly splněny normalizační požadavky. Kdo říká, že vztahy v rodině jsou jednoduché. V každé rodině je něco. Škoda, že tenhle zajímavě obsazený příběh, je tak složitě vyprávěn. Ta složitost mu příliš ubírá. (24.02.2015)

Realistický pohled na naši socialistickou vesnici. Jo, oni ti sedláci bývali paličáci, ve špatném i dobrém slova smyslu. Lpěli na svém gruntu a socializaci zprvu bránili. V první půli filmu jsem méněvíce proklímal, nevím, proč byl otec souzen. Film se však spíš zajímá o psychiku sousedských vztahů, vytvářeným během socialistického období. A myslím, že se mu to podařilo dobře, však Jan Kostrhun tu jihomoravskou povahu miloval a patřil k ní. Sblížení syna s otcem nebylo snadné, ale nakonec právě to sedlácké paličáctví (možná, že v tom filmu to je trochu ujeté) vedlo k tomu, že zlomí i mladou snachu s dětmi. Nebyl to nijak oslnivý film, ale podtržen výborným herectvím Hanzlíkovým a hlavně Macháčkovým. (14.11.2017)

Hned v začátku jsem si říkal - takhle unylou hudbu, to musel napsat Štaidl. Což mi vzápětí potvrdily titulky:-) Pak jsem se hodinu snažil posouvat děj. Po hodině se otec se synem konečně sešli, chvilka dojetí v lese a pak zase půl hodiny nuda. Škoda, ten nápad není úplně špatnej, ale nějak divně uchopenej. Nemluvě o dementním účesu Jaromíra Hanzlíka. (27.01.2013)

Druhý film režiséra Hynka Bočana natočený podľa predlohy môjho obľúbeného moravského spisovateľa Jana Kostrhuna. Po tom, čo som si prečítal novelu "Černé ovce", podľa ktorej bola "Tvář za sklem" natočená, som zostal mierne sklamaný. V knihe sa toho odohralo oveľa viac a príbeh bol celkovo dynamickejší. Film bol natočený príliš psychologicky a retrospektívne. Človek má dojem, že sa príbeh skoro vôbec neposúva, a tak už v dobe svojho vzniku nezaznamenal žiadny výrazný úspech, čo je veľká škoda. Takže knižnú predlohu môžem odporúčať, ale pri filme si to ešte musím rozmyslieť. (20.12.2008)