Němý Bobeš aneb Český Tarzan

Výborná hra, kterou podtrhují dokonalé retrospektivy! Prostě u Cimrmanů se mi ještě nestalo, abych se kvalitně nepobavil. Tleskám Vám, pane Smojlaku a Svěráku, že jste to opět dokázali a dali jste lidem další skvělou hru, z které je asi nejvíce lidových hlášek ("A je po ptákách, Hoďte přes něj deku, nebo ho zabiju..) (08.11.2008)

Když tvůj milý opustí tě - neplač! Máš tu po něm dítě. Nevadí, že nemá tátu. Je to pořád základ státu. "S kolegy jsme sáhodlouze řešili, jak hajný Mikovec nevěrnou ženu potrestá. Naše názory se podle různých osobních zkušeností dosti lišily. Kolega Smoljak ji chtěl například zabít. Kolega Hraběta je názoru, že zabít je málo...." (19.08.2009)

Němý Bobeš je další z her Divadla Járy Cimrmana, která mě nikdy moc nebavila a nepouštím si ji opakovaně. Ač je to v jejich tvorbě podprůměr, stále je to dobrá zábava a někomu může sednout více. Oceňuje snahu tvůrců o originálnější přístup a spojení hry a semináře. Přesto ani to ji do společnosti těch nejlepších (Dobytí severního pólu, Záskok, České nebe, Švestka) nezařadilo. (11.10.2023)

Velmi zajímavý projev evoluce uvnitř Divadla Járy Cimrmana. Originální experiment autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, v němž si poplatni tradici svého divadla malé formy tentokráte dovolili porušit obvyklou strukturu své hry a zaběhlé schéma ,,seminář - hra" propletli do fascinujícího pásma fiktivně rekonstruovaného Cimrmanova dramatu. Jako stěžejní bod pak vypíchli právě fenomén vědecké rekonstrukce (sofistikovaně usazené mezi rivalitou Prahy a Vídně), jejíž parodie je nosným motivem celého kusu. Vrcholů tu pak divák může najít několik (kupříkladu až filmově působící flashbacky s trojnásobným či dokonce čtyřnásobným retrospektivním vnořením, v divadelních poměrech ovšem jen zaručeným zdrojem humoru), já volím profesorem Fiedlerem vypuštěné pasáže obchodního cestujícího Jeřábka plné dráždivě nevyřčeného (,,...prostě bezbarvé nicneříkající tlachání upovídaného strýce...no prostě nuda, nuda, šeď, šeď ...") a především pastiš údajné dobové kritiky Jana Nerudy...práce s jazykem a jazykový cit autorského dua S+S je až neuvěřitelná... ,,Polka jede, Polka jede..." Unikátní je též vrstva nonverbální komunikace, díky níž je celý projekt o domnělém českém velikánu tak působivý - mimo odstínů a tónů hlasů, proxemiky atd. především obsazení jednotlivých rolí a cílená práce s typologií jednotlivých (ne)herců - třeba právě popisy výše zmíněných nepojmenovaných Jeřábkových sexuálních orgií čte Petr Brukner, jehož hlas je až dětsky nevinný a celkově působí plaše a nesměle, tahle inkongruence je pak přesně tím správným okořeněním již tak dokonalého díla... (29.11.2011)

Tahle hra je pro mě asi největší překvapení ze všech Cimrmanových děl a mě dokázala, že genialita pánů Svěráka a Smoljaka při vymýšlení tohoto kousku rozhodně NEBYLA na malinách. Mě ta kombinace semináře a her fakt sedla, obě části se perfektně doplňovaly a rychle to uteklo. Navíc je tam spousta skvěle řešených flashbacků, flashbacků ve flashbacku (a tak dál...), několik různých verzí vybraných scén a geniální rozuzlení (a pokud by vám to všechno nestačilo, tak ještě rozhovor Smoljaka s Rumlenou a geniální Hraběta a jeho rady). Takže já možná tentokrát půjdu trochu proti proudu, protože si myslím, že Němý Bobeš je jednou z nejlepších Cimrmanových her. Rozhodně je neobvyklá a velmi originální a to jí šlechtí. 100%. (06.05.2016)