Psycho

,,JE SMUTNÉ, KDYŽ MATKA SVÝMI SLOVY ODSUZUJE VLASTNÍHO SYNA, ALE NEPŘIPUSTÍM, ABY SI MYSLELI, ŽE JSEM SPÁCHALA VRAŽDU“...... /// Norman Bates, kultovní postava kultovního filmu. I dneska každýmu musí bejt jasný, že ta koupelnová scéna, musela tenkrát bejt neskutečná pecka. Do toho ta hudba…. vytvářející parádní atmosféru v minimalistickejch, na dialozích postavenejch scénách. Možná, že i díky vokleštěnýmu rozpočtu je PSYCHO takový jaký je. Kultovní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou napsal v roce 1959 Robert Bloch číst nebudu. 2.) Viděl jsem Hitchcocka a chcu uvěřit. 3.) Žiju s mrtvolou. 4.) Thx za titule ,,Stik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.01.2013)

Filmová lahůdka, která patří do zlatého fondu světové kinematografie a kdyby Hitchcock nenatočil už nic jiného, stejně by zasloužil vytesat pomník do mramoru. Scéna ve sprše nebo pád ze schodů jsou pro mě symbolem dokonalé režie a zároveň pomalu se otáčející židle ve sklepě je symbolem hororu jako svébytného žánru. Výborný Perkins, který už svůj výkon nikdy nedokázal překonat a z role vyšinutého Normana se vlastně nevymanil. Ingredience jsou v tomhle filmu vyvážené tak, že vznikla delikatesa...Za zmínku stojí i neobyčejně působivá hudba. Celkový dojem 100 %. (06.05.2007)

(1001) Dodnes mám v živé paměti scénu, kdy mi moji rodiče asi jako desetileté dívence vysvětlovali, kdo je to Norman Bates, abych pochopila humornou narážku v seriálu Červený trpaslík. Dopustili se tím na mně kultovního spoileru a zároveň tím také zřejmě způsobili, že mám Psycho spojené spíše s komedií než s hororem. A na obranu mých rodičů, myslím si, že Hitch taky udělal hodně proto, aby tomu tak bylo. Protože čím jsem starší (a není to tím, že bych byla cyničtější, pokud něco, tak teď u filmů brečívám víc než zamlada), tím víc se moje percepce filmu blíží poťouchlé černé komedii. A není to jenom kvůli scéně se šéfem na přechodu. Hodně dialogu to též naznačuje. A taky to není tak, že bych se u filmu smála stylem "je to staré a hloupoučké", ale protože v tom vidím opravdickou tvůrcovu zlomyslnost a škodolibost. Naprostá krása je například kontrast Perkinsova Normana a Gavinova boyfrienda. Gavin je muž skála, panák, prkno, dřevo, který mluvou i chováním patří do starého světa (filmu). Perkins se pořád hýbe a vrství ve svém projevu spoustu druhů emocí, je nesvůj a nejistý a přece i v těch nejvypjatějších momentech uvolněně žvýká nějaké bonbóny. Dále také pokud o někom platí, že má ramena přes celá záda, tak o Perkinsovi, a kolik víc důkazů člověk potřebuje, aby ho nazval budoucností kinematografie. (A říkám to samozřejmě v době, kdy se tato budoucnost už stala, herec a já jsme byli oba naživu jenom v jeden stejný rok a v těch následujících letech jsem já měla tu smůlu, že jsem viděla i béčkové až céčkové pokračování Psycha, které si ke vší hrůze i sám režíroval.) Hudba je tak profláklá, že mám vždycky dojem, že si ji pamatuji z jiného života, ale co opravdu hodně obdivuji jsou pohyby kamery. A taky mám slabost pro to, jak Hitch neustále znejisťuje a pozměňuje, kdo je vlastně hlavní postava příběhu. Když jsem film viděla jako malá, zamilovala jsem se u něj do Perkinse. Nyní místo v mém srdci okupuje policista, který zaklepe na okno auta Marion po noci prospané na silnici a potom je její hrozivý stín. -"A man should have a hobby." ♥ (12.11.2014)

Ano, pise sa rok 2009 a videla som konecne aj tuto klasiku. Uz som si pomaly zacinala mysliet, ze starsie filmy a klasiky u mna nejako zvlast nezaboduju, ale konecne som trafila aj ja klinec po hlavicke. Uf, na tu dobu vynikajuci thriller. A Anthonymu Perkinsovi by som uverila cokolvek. Damy, vsak to bol fesacisko? :) (22.08.2009)

Samozrejme, po plejáde krvilačných hororov, monštier a masochistov v nich, ma už nemôže nič prekvapiť. Pri Psycho som si vsugerovala, že je to môj prvý horor, že som nikdy nič podobné nevidela, že psychopata Perkinsa nemôže nikdy nahradiť žiaden Anthony Hopkins či Jack Nicholson, že nikdy nikto nezloží tak grandiózny soundtrack plný pílivých zvukov akoby vystrihnutých z orchestra hudobníkov neschopných rozlíšiť falošné tóny........ a ono to naozaj fungovalo. Záverečná pointa je úžasne ,,hitchcockovská", všeobecne kultovú scénu v sprche u mňa nahradila scéna na schodoch s chudákom detektívom (kto videl, určite vie!), hrôzostrašné zábery na siluetu strašidelného domu a vôbec, v dobe vzniku muselo Psycho vyvolať obrovské nadšenecké či kritické ovácie. A ja som počas tých dvoch hodín v tej dobe naozaj bola. I love Hitchcock. (22.11.2009)