30 Virgins and Pythagoras
Obsahy(1)
Hudební komedie o tom, jak lze zpříjemnit řadě studentů tak nezáživný vyučovací předmět, jakým je již tradičně matematika. Kolektivní sen přičaruje třiceti studentkám z mimopražského gymnázia nového profesora Ludolfa, mladého a sympatického muže, který však k jejich úděsu nekompromisně trvá na tom, že je matematiku naučí. Dívky zkoušejí všechno možné, aby se matematického fanatika zbavily. Studentky, které by v něm raději viděly některého ze svých oblíbených zpěváků, se přísnému učiteli dlouho pokoušejí vzdorovat, ovšem jen do té doby, než Ludolf mimoděk objeví novou vyučovací metodu, jak jim prostřednictvím moderních písniček exaktní vědu zpřístupnit. Od té chvíle se na hodinách jenom zpívá. Zhudebnělá Pythagorova věta pak už nikomu nedělá potíže. Zábavné a přitažlivé snové studium však záhy končí návratem do strohé skutečnosti blížící se maturity a neznalosti studentek...
Zajímavé je, že v roli profesora Ludolfa se objevil Jiří Menzel (zpívá Achilles Michailidis). V letech tvrdé normalizace (po dramatických událostech let 1968 - 1969) bylo mnohým umělcům znemožněno, aby se tvořivě se projevovali. Někteří emigrovali, někteří se protloukali filmovým světem, jak se jen dalo. Často byli nuceni angažovat se v takových aktivitách, které neposkytovaly prostor pro jejich talent, schopnosti či profesionální zaměření, což byl možná i osud Jiřího Menzela. Film lze chápat jako filmovou metaforu v tom smyslu, že v období husákovské normalizace mohl být člověk plně svobodný a šťastný jen ve svých snech. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
Bezdějový muzikál postavený na absurdní nadsázce a nečekaných a dost nesourodých prvcích (na svou dobu odvážné situace i kostýmy, účast K.Gotta, hlas vypravěče: Höger, solidní, moderní nejen popové songy). Nevznikl blábol, ale film, na který se dá s trochou schovívavosti stále dívat (zárukou jisté úrovně je řada kvalitních tvůrců, kteří se zapojili: Michajlov, Štaidlové, Svěrák...). Menzel a Schallerová v hlavních rolí jsou dobří, i když své role sami nezpívají. Přiměřená stopáž, objeví se i pár vtipných režijních nápadů. Uživ. fragre má pravdu, že vlastně vznikl malý zázrak - srovnejte s mnoha jinými filmy (nejen těmi prvoplánově ideologickými), které byly natočeny na začátku normalizace! ()
Rok 1973, jeden z nejtužších roků normalizace. A najednou lehkonohá, nepolitická komedie, plná chytlavých popěvků, dlouhých vlasů, krátkých sukní a kalhot do zvonu. A k tomu (vedle půvabné Valérie, sličné Xénie a mladé Lenky Filipvé, která by v té době mohla aspirovat na českou Mary Hopkin) šarmantní Marie Drahokoupilová a nadstandartní výkony všech ostatních. Prostě malý zázrak. ()
Taková pohodovka, kde se povedlo vše skloubit, jak má. Filmařsky, kdy je výborná kamera, výprava i lokace, velmi dobře zvolená hudba, snad jen střih je občas trochu zmatečný, a pak i herecky, kde člověk jen žasne nad dikcí třeba mladé Schallerové. Mladí Kraus a Pavlata jsou už jen takovým bonbónkem do počtu. A moc hezky se kouká i na Lenku Filipovou. Pustil jsem si to tuhle zcela náhodou znovu, a neměl jsem důvod film vypnout nebo přetáčet, a na rtech mi hrál celou dobu pobavený úsměv. Protože jde o hru s divákem, o zábavnou hru s písničkami - a trochu i s tou matematikou. "No jo, ale jak já bych zhudebnil třeba takový cyklohexylaminoacetát?" ()
„My za ně pášem trestnou činnost a vony takhle!“ Mix komedie a hudebního filmu, který je mnohem zábavnější, než se může na první pohled zdát. Pravda, pozornost pánské části publika se snaží získat trochu laciněji (ne že bych si přímo dělal čárky, ale těch scén, ve kterých Jaroslavě Schallerové NEvyčnívaly bradavky, by se dalo napočítat tak na prstech jedné ruky), ovšem kdo by to filmu zazlíval, že…dívčí půvab je prostě jeho nedílnou součástí, na druhou stranu, prim hrají skvěle obsazený a přesný Menzel spolu se Svěrákovými dialogy (spousta podařených hlášek a slovních výměn). Co říci k písním…texty někdy byly i vcelku nápadité, bohužel často zanikaly pod nánosem hlasitější hudby. Žádná z písniček nebyla vyloženě zapamatovatelná (krom té ústředí, která člověku spíš postupně začne lézt na nervy), víc mě ovšem zklamalo to neskrývané přezpívávání. Převážně jsem se ale bavil, takže to ještě ty slabší 4* budou. „Prý si píšete s Frankem Sinatrou.“ - „Frank mi píše. Já jsem se k tomu ještě nedostal.“ ()
"Kdo jste a co chcete?!" "Jsem profesor Ludolf a chci dovnitř!" Jak je u Hoblových filmů zvykem, je i jeho muzikálová hříčka „matikář kontra 30 slečen“ veselou zdánlivou blbůstkou (zde navíc s krásně okatým prkenným herectvím a bohužel i s několika nezáměrně béčkovými replikami), přitom i tentokrát vkusným, chytře propracovaným, zaníceně provedeným a velmi příjemným dílkem. Na rozdíl od ostatních mnou viděných hoblovin neskrývá humorná dužina tohoto filmu žádné vážné až temné jádro. Mnohem více než ony se vyžívá v estetizaci. Některými jejími nenápadnými prvky (např. detaily jako kalamář nebo ředitelský telefon, ale i chodby gymnasia) velmi nápadně odkazuje k dobám dávno minulým, což není samoúčelné: Autor si frivolně pohrává s prvky prvorepublikových školských komedií, míse staré s novým. Infiltraci starých časů, resp. jejich obrazu z dobových komedií, místy provádějí vedle některých dějových prvků i některé humorné úryvky skvělých písňových textů Jiřího Štaidla. Krom toho je zde velmi okatě kopírována kostra filmu Kantor ideál z roku 1932, jehož závěr je otevřeně parodován. (V mém pěkném komentáři k této romantické komedii s Lamačem a Ondrákovou viz výčet převzatých stavebních prvků.) Nejde na jedné straně o pouhé odkazy nebo inspirace, na druhé straně ale také není Hoblův film nějakou předělávkou: Spíše je starší film bezohledně použit (se zřejmým předpokladem divácké znalosti) jako jedna z tvůrčích složek nového díla. V tomto ohledu by bylo zajímavé vědět, jaký je vlastně vklad (a představa) autora původního námětu Oty Hofmana a jaký až Hoblův (kromě něj a autora dialogů Zd. Svěráka má film dle titulků ještě tři další scénáristy). Řekl-li jsem, že se zde „frivolně pohrává s prvky starých školských komedií“, jest se ptát, neslouží-li naopak spíše tyto k frivolnímu pohrávání si s vlastní dobou, v níž film vznikl. Očividně se v této době odehrává, ale prakticky všechny složky filmu jej z ní vytrhují do jakéhosi ahistorického bezčasí. Snad pokus o únik z normalizačního roku 1973? Tento film je naprosto husákfrei (mj. též zásadně „pane profesore, řediteli“ apod. místo „soudruhu“), dobovou realitu neodráží ani věrně, ani falešně, ani jinak, nýbrž ji zcela ignoruje, ba likviduje, což ve své době muselo být velmi osvěžující. Pokud jde o mne, na třicet nebezpečných údajných panen s archetypální Schallerovou v čele, s rozkošným Menzelem, neodolatelným Gottem (sic) a zhudebněnou Sókratovou anamnésis se kdykoli rád podívám znova a až budu senilní stařec, budu si ji pouštět obden. Už úvodní Högerův komentář je odbourávající. Pěkným unikátkem je lehce suchařípovský fousatý Brodský. Krásně se předvádí Lenka Filipová. Školník rulez. (Vsadím všechny své body, že na ředitelovu otázku „Komenský?“ měl původně odpovědět „Visí“, kdežto stávající „V pořádku“ je náhražka po zásahu cenzora.) Hudba Angela Michajlova je vynikající. Štaidlovy texty jsem už pochválil, nicméně u některých si ho jako autora vůbec nedovedu představit, obzvláště ne u "řekněte mi tedy, zda má plocha čtyřhranná...". Z jiného světa: Ve sborovně sedí mlčící autor dialogů dr. Svěrák, mezi reportéry nepřehlédněte dr. Bruknera. () (méně) (více)
Galerie (2)
Zajímavosti (3)
- Natáčení probíhalo převážně v Kroměříži, ve filmu je k vidění například bývalá Justiční škola nebo slavná Květná zahrada. (quixote)
- Po natočení putoval film ihneď do trezoru. Diváci ho mohli zhliadnuť až o štyri roky neskôr. (Raccoon.city)
- Na natáčení se podílel také ochotnický divadelní spolek tehdejšího kroměřížského podniku PAL Magneton. (Mytologie)
Reklama