Zahradnictví: Rodinný přítel

Nechci být nevděčný. Opravdu si hodně vážím toho, že mě Cinemart pozval na předpremiéru do Lucerny. Také jsem přijal s nadšením, i když Lucernu nemám za rohem. Těšil jsem se totiž na nový český film, protože český film obecně mám hodně rád. Jaké ale bylo moje zděšení, když po první scéně se Sparťanem Novotným přišlo scénáristické spražení v podobě nelogického seznámení se třemi sestrami, které na první pohled s Novotného Zahradnictvím nemají nic společného. Vnímal jsem to tak, protože druhá scéna trvala snad půl hodiny a já během toho vůbec nechápal, kam film směřuje a co je vlastně ten příběh. Scénář mě v tomto případě opravdu hrozně zklamal. Až po hodině jsem zjistil, že příběh je daleko jednodušší, než na první pohled vypadá. A jak je jednoduchý příběh, tak si film zjednodušuje i samotnou atmosféru. Tíživost tehdejší doby film neukazuje vůbec. Například z kraje vůbec nevysvětluje, proč Finger s Macháčkem skončí ve vězení. Jasně, má to nějakou spojitost s odbojem...ale jakou? Naopak mě sejme neuvěřitelně afektovaná Sabina Remundová, která rozjíždí nejchytřejší tetku z města, kterou jí sice nemám za zlé, ale do filmu mi vůbec nesedí. Stejně tak, jako samotný Ondra Sokol, který, na to, jak velkou roli měl, příliš vážnosti nepobral a tak jak se jeho role prolíná životem, tak se s ní nakonec rozloučíme na konci filmu. Naprosto bez emocí. Film mi nakonec přišel prázdný stejně jako exteriéry filmu, které díky kameře působí sice suprově, ale neuvěřitelně uměle. Kde se jako sakra vzal ten funkcionalistický barák uprostřed polí? No nevím...člověk se těší a nakonec přijde solidní zklamání. Alespoň to zachraňovaly ty suprové dětské role, které film zjemňovaly svým neotřelým humorem nebo tři sestry, které herecky byly standardně dobré. Když už nic jiného, tak alespoň to mi udělalo radost. Kéž by zbylé dva díly byly o poznání lepší. (26.04.2017)

Válečné milostné melodrama se nekoná. Nevím jestli Hřebejk neumí herce vést nebo jestli pro estrádního herce Sokola a neherečku Geislerovou je nad jejich možností skrývanou vášeň zahrát, ale ze spousty jiných lepších filmů víme že to jde zahrát jediným pohledem. Film nemá rytmus, chybí korektní dramaturgická stavba. Úvodních konspiračních dvacet minut je celkem zábavných, jakoby se tam odehrálo vše podstatné._____V neúměrně natahované střední části se čas vánoční stává časem nekonečné dlouhé nudy, kdy máte podezření jestli se ty prkenné promluvy za svátečním stolem místo druhé světové neodehrávají náhodou za mnohem delší třicetileté války._____ Vskutku bizardní je přiznání nevěry - útrapami zdecimované vězenkyně chtěly být zbouchnutý protože věděly že nepřežijí ?! a tak došlo ke gruppensexu ve vězeňském lágru za hvizdu padajících bomb a bortících se stěn?! :-))) Po tomto dialogovém extempore film jako šedivá myška nenápadně vyšumí do ztracena. Chladné strnulé nezajímavé. Propadák se zoufale slabou režií. _____Někteří říkají, že „mnozí mylně čekali drama, odboj, napínavý děj. film je ale o tom, že se neděje nic“ – s tím nelze než souhlasit. Aby se tedy dělo alespoň něco, vzdejme hold těm zdejším komentátorům, kteří se CinemArtem nedali koupit !!! Produkce: Česká Televize (05.12.2017)

Zahradnictvi: Rodinny pritel je tak ojedinelym zpusobem podivne dilo, ze me otevrene provokuje k uvaham, jaka presne koncepce za nim stala ci stat mela. Je to okazale nejednotny film, sveho druhu film paradoxu: dramatickych, rytmickych, inscenacnich, motivickych, stylistickych atd. Jako by byl tvoren radou do sebe se vlamujicich odlisnych filmu stejneho nametu, pricemz vicemene vse je v nem nejakym zpusobem podkopavano necim jinym, zadny vzorec neni doveden do konce, velke pribehy nejsou dopovidany, male pribehy se objevuji a bez dalsi kontextualizace mizi - a ja nejsem s to odhadnout, nakolik je to umelecky experiment a nakolik umelecke selhani. Neni to srandovne nabubrele dilo jako Krev zmizeleho a v leccem je mi svou necitelnosti mnohem sympatictejsi nez vetsina dalsich filmu Hrebejka a Jarchovskeho, jen ho zatim nedokazu uchopit a jako system vysvetlit. Ale je to pouze prvni epizoda, mozna se zdanlive nesystemove rysy odhali s dalsimi dvema dily. (01.06.2017)

Za určitých okolností to mohl být dobrý film. Svědčí o tom úvodní scénka, které nechybí dynamika a vtip (Novotný opět bezkonkurenční!) a ještě při navazujících epizodách se zatýkáním je všechno v naprostý pohodě. Pak se ale cosi stane a scénky jsou najednou bezkrevné, plytké, herectví kulhá a vše je navíc dlouhé jako Chile. Hřebejk s Jarchovským se na tý chatě, kde všechno píšou, bezesporu dojímali sami sebou, a to až do takové míry, že si v jednu chvíli řekli: "Ty vole, to je normálně tak super, že to musíme rozdělit na tři filmy, jinak to nejde!". Tím bylo neštěstí dokonáno a průser se mohl jenom prohlubovat. Škoda, že u toho nebyl nějaký dramaturg, který by jim osvětlil reálný stav věci (nebo aspoň schoval chlast), nejlépe s vyřídilkou Remundové, která je po úvodu druhým a posledním obstojným elementem filmu. Update: Druhý díl je lepší (dvě hvězdy), třetí nejlepší (čtyři). (29.09.2017)

Chápu záměr, na způsob Zdivočelé země odvyprávět rozsáhlou ságu pospojovanou mnoha postavami, napříč zásadními momenty čs dějin 20. století. ALE. V prvním díle otrocky popisují, jak blízko má soudruh teplý sokol k těm třem nechutným a nesympatickým kravkám, jejichž manželé asi měli těžkou volbu: kriminál nebo tuhle almaru.... No a film začíná být zajímavý až návratem starého Vomáčky, jenože v tu chvíli už netepe do hloubky (kromě zpovědi o bombardovačce) a první díl končí. A jak vtipně, vyprávěním Gajslerky si uvolnili ruce a jakoby ospravedlnili, proč jsme přes dvě hodiny čuměli na jejich rodinku... Na Macháčka se i přes to celkem těším. (13.10.2017)