Zahradnictví: Rodinný přítel

Vypelichané melodrama s amputovanou hlavou. Deset minut jsem smál představě Ondřeje Sokola o charakterním herectví, zbytek nesoudné stopáže meditoval o tom, jak může v roce 2017 udělat kdysi soudné tvůrčí duo něco tak chatrného. Takže: za prvních 10 minut se stane cca pětinásobek toho, co ve zbytku filmu. Hodinu a půl sledujeme bezkrevnou čechovovskou variaci, z níž protektorátní všednost vyznívá jako trýznivá nuda, kterou zpestří jen nechtěně pedofilní etudy strýčka Jiřího a momenty, kdy si Sokol a Geislerová v duchu šestákových čtení pro paní a dívky sdělují, že k sobě asi cítí něco náklonnost a že to teda asi nebude tím, že pan Jiří jest věrný rodinný přítel. Neděj některých rodinných seancí pro jistotu opakuje i voiceover. Cudný ráz jednoho domu se třemi sestrami naruší vpád Sabiny Remundové, který byl původně nejspíš zamýšlen pro nerealizovaný film Slunce, seno, protektorát. Když už se zdá, že budeme 130 minut sledovat jen ketaminové rodinné sedánky s příšerně prkennými promluvami, udeří velké drama, protože se vrátí někdo, koho postavy nečekají, ale čeká ho divák, protože nejspíš ví, že je to jako ten "Kodet z Pelíšků, ale mladej". Hrozící drama ovšem Jarchovský zdárně zažehná tím, že jednu z postav nechá umřít na tyfus, což nám jiná postava sdělí krásným voiceoverem, v němž slovesa končí na libé archaické -ti. Tahle zborcená struktura se spoustou nedějových míst svádí ke spekulacím, že se Hřebejk režijně pokouší o artové kouzlo všednosti, jaké známe třeba z filmů Hirokazu Koreedy. Jeho režijní vedení je nicméně totálně mrtvičné a ne, insitní motivy draného peří a občas rozklepané snímání z ruky nepokládám za režijní koncepci. Když už se zdá, že válka, která subjektivně trvá 30 let, konečně končí a film s ní, připomene nám potitulková scéna, že jsou tu stále dilemata, které musí řešit zbytek trilogie. Rodinné kroniky nám mají připomínat tíhu plynoucího času. Zahradnictví nám připomíná, že není nic horšího, než když místo času filmového pocítí divák existenční tíhu své prdele na sedačce kina. Pro mě je tohle nové dno tvůrčí dvojky, která kdysi podobný žánr uměla udělat s lehkostí a humorem. [ano, řemeslně je to samozřejmě v pořádku a za prvních snesitepných 15 minut přiznávám tu původně odepřenou jednu hvězdu, jsem, podobně jako Ondra Sokol, "dobrý člověk"] (26.04.2017)

Vracím se s kina nadšen a z dobrou náladou. A ani ostatní drzí návštěvníci, mi jí nezkazí. Úvod byl teda dost rychlý a divný. Sice jsem si zde již všiml dobré filmařiny, ale jinak jsem se ztrácel a nudil. Ale již scénky s Vánoc mi napravily náladu. Nebyly dlouhé. Ale vybaveny milým humorem, lidskými citlivými dialogy a kouzelnou atmostférou. Zbytek filmu mi připadal výborně natáčený, se skvěle napsanými dialogy a občas až nezapomenutelnými pasážemi (příjezd Jindřicha, rozhovor v posteli, tanec Jiřího, konec s deníkem.) Nesouhlasím, s tím že je to málo dramatické a emotivní. Já přitom filmu pociťoval nějáké emoce pořád. Vlastně už dlouho, jsem neviděl tak emotivně obohacujíví film. Dlouhé scény, zde skutečně mají svůj význám. Beru je jako výraz pro žánr melodramatu, kterému očivïdně oba tvůrci rozumněli. Třeba Tanec Sokola s Melíškovou je neodmyslitelný a řadil bych ho mezi nejlepší scény českého filmu. Celé je to VELMI kouzelné a příjemné. Ovšem, zcela přirozeně. Bez patosu a kýče, Takový film je v dnešní době potřeba. A na konci jsem skoro čekal, že všichni vstanou a zatleskají. Nestalo se. Tak jsem si zatleskal sám. Těším se na další díly. 90 % (29.04.2017)

Pamatuji si tehdy, když jsem na film viděl někde plakát, jak jsem vyprskl smíchy. Já jako teda nejsem markeťák, ale rád bych si z dálky prohlédl množinu diváků, které do kina přiláká něco, co se jmenuje Zahradnictví: Rodinný přítel. Více usazený a nevzrušivý název příště prosím říkala prababička. Krom toho je Rodinný přítel zatím asi nejsilnějším průkazem tvůrčí zakonzervovanosti a izolace Hřebejka s Jarchovským, kde opravdu šíleně selhal dramaturg. Výsledkem je narativní avantgarda, kde je úplně bizarně rozložený čas mezi zápletkami, podzápletkami a ilustračními momenty. Pro diváka se tak film stává vlastně takovým trochu interaktivním dobrodružstvím, kdy se z filmu snaží odhadnout o čem teda že jako vypráví a čím vlastně chce být. Myslel jsem, že lépe ponesu "vážnou" roli Sokola, protože vzhledem tomu, že jsem ho nikdy neslyšel říct něco vtipného, nepovažuji ho za komika, leč jeho herecký rejstřík obsahuje jen zvláštně infantilní polohu na rozmezí mladého Daniela Craiga a starého Marilyna Mansona. V závěru mě pak fascinovaly dva záběry, kdy nejprve vidíme panorama terezínské ulice, ze kterého se střihne těsně poté, co se začne zvedat jeřáb s kamerou a pak ten poslední, ve kterém jednu postavu zastíní stropní lampa, ale střihne stejně až po tom, co herečka dojde na značku, akorát již pět vteřin není vidět. Jasně to naznačuje, že do konce to neviděl z tvůrčího týmu nikdo. Na další díl, který, tentokrát skrze plakát, naznačuje další pevný zářez do vlny "new Czech weird cinema" se s odpornou zlomyslností těším. (29.08.2022)

Na filmu jsem nakonec nebyla já, lístky jsem z časových důvodů musela přenechat rodičům. A naši byli filmem nadšení: líbila se jim nálada celého filmu, barevnost, hudba (písničky Voskovce a Wericha) i herci. Mamka nadšeně mluvila o Ondřejovi Sokolovi a s nadšením mi vypravovala děj. Já: "Tak mami, kolik tomu mám dát hvězdiček." Mamka: "Dej pět, bylo to dobrý." Tak jo, tak za nás pět hvězd :-) Já se na film tedy teprve chystám, ale nebála bych se koupit rodičům lístky na další část trilogie. Což je podle mě velmi dobrá reklama pro český film. (27.04.2017)

Vážím si pozvání Cinemartu na slavnostní premiéru, ale to bohužel ještě nedává automaticky pět hvězdiček. Četl jsem, co film znamená pro pana Petra Jarkovského i Honzu Hřebejka, ale i když bych rád, nemůžu jinak. Zhruba první hodinu jsem absolutně netušil, která bije, která postava patří ke které, proč postavy z první scény zmizeli z děje, atd. Proč se ve filmu nic neděje nebo o co v něm vlastně jde ? Pak, když jsem si vysloveně přetrpěl první hodinu sice začne svítat, ale zase ty dialogy...Fakt chtejí ženy bejt zbouchnutý v době kdy si myslí že nepřežijou ?? (viz postelový dialog).Mimochodem ta scéna je jinak skvěla zahraná, Anička je výborná, ale tohle ?, Pak střih a projíždí se rusák na koni v domě na samotě u města ??? No nechci se v tom radši moc pitvat, ale nudilo mně to. V podstatě se jedná o dialogovou interiérovku s naprosto brutálním střihem, kde vyčnívají kvalitní práce, tu interiéry, tu herecké výkony (Aňi a David Novotný ) i když Ondra Sokol a herec.... fakt sorry jako. Zkrátka to nejnudnější, co jsem od mého oblíbeného dua Hřebejk - Jarkovský viděl. (26.04.2017)