Můj strýček Archimedes

Úsměvné, ale zcela mimo realitu. 1) Zaujalo mě telefonování z veřejného automatu do Československa. Ti tvůrci mají ale fantasii._____ 2) Jo a zmiňovaný převrat v Řecku se odehrál v roce 1967 a ne 1968._____ 3) O nesmyslech spojených s opakovanými pokusy o emigraci píší kolegové komentátoři. (02.10.2020)

Zajímavé komediální drama z poválečného období. Pokud se nebudete ve filmu soustředit jen na tehdejší nucenou normalizační politiku, bude vás film hodně bavit. Klidně by mu slušela i delší stopáž, osobně bych přidala více Donutilovy proměny, scény po vystoupení z vlaku v Řecku (a né až u moře), takto to vypadalo, že matku našel za 10 minut... dále problémy manželky zde a také jakým způsobem odjel zbytek účastníků. K tomu trochu více Řecka a mohlo to jít klidně i do kin. (06.02.2018)

O poznání vtipnější a svižnější než Podzimní návrat. Oba filmy mají společného nejen režiséra, ale i poslání - vysvětlit příběh řeckých utečenců v socialistickém Československu. U obou jsem měla velmi silný pocit, že jde o ryze osobní zpověď, jakousi satisfakci, vyrovnání se s minulostí. Samo o sobě to nemusí být špatné a může to velice prospět, ale jen potud, pokud má výpověď nějaký přesah. Film by neměl sloužit jako osobní terapie, leč stává se to. Vzniklo tu drama nedrama, krotká komedie, která asi nikoho neurazí, ale nikomu příliš neutkví v paměti. Jako televizní film je určitě únosnější než filmová prvotina Podzimní návrat. (14.01.2018)

Komediální drama nebo dramatická komedie? Zkrátka kočkopes. Tyhle filmy mně osobně už začínají nudit. Nic podstatného nesdělují, na nějaké hlubší antikomunistické poselství je sráží lehce přiblblý humor a zároveň nejsou ani moc komedií, protože padesátá léta u nás byly fakt něco odporného a kdo o nich něco ví, těžko tam hledá snad kromě Černých baronů veselé momenty. Nechat to v rovině drama, neřekl bych ani popel. Ale to by tam nešel strčit ,,mistr'' Donutil a jeho průvpovídky. Tenhle film byl vyjímečný snad jedinou věcí a tou je vlastně sám příběh řeckého komunisty. Docela jsem se divil, proč má dneska někdo potřebu točit film o tom jak to tu měl řecký komanč těžké a jak musel se soudruhy emigrovat k nám do spřátelené socialistické země, kde se mu pak stýskalo po teple, olivách a moři. Vetchý naštěstí záhy procitá u prohlašuje, že u nás komunista zlý... Od poloviny film také zvážní a na konec se snaží být vážný už zcela což na mne působilo značně nevyváženě. Scénář celkově vždy něco načnul a pak nedokončil. Buď to mělo mít dva díly, nebo se něco mělo rovnou vynechat... Celkem oceňuji snahu hodit film z hledisky výpravy do padesátých let, spíše však než vyvěšené vlajky a mega Stalinův portrét zaujme poválečné vybavení domácností a třeba i vily ,,po Židovi'' (mimochodem ty lehké děvy v té vile ubytované tam se souhlasem úřadů byly co ?). Přejezd do Vídně, útěk v balónu (ona už sama návštěva Töpfera) i ve vlaku (který jel mimochodem na druhou stranu) už byl hodně za čarou. Někomu to možná přijde romantické, ale kdo četl Útěky přes Železnou oponu, ví jak se stát opouštěl těžko a kolik lidí na hranicích bylo lapeno, nebo rovnou zabito... Takže ano, beru jako novou informaci, že nám sem do republiky po válce do Brna prchlo na 300 Zorbů, ale tím to hasne. Ondru Vetchého mám rád, ale ani jemu ani Daně Černé jsem jejich řeckou národnost nevěřil i když mateřtinu vydatně šišlali. Tři husí brka. * * * (16.01.2018)

"Takovej hodnej kluk a takovej debil..." Sice televizní, ale krásná a vtipná podívaná o paradoxu dvou různých a přece podobných existencí, kterou si Mirek Donutil i Ondra Vetchý vychutnali. A když jsme u Ondry, tak mi režie trochu připomenula jeho nádherná Báječná léta pod psa... A proto také stejně hodnotím. (04.03.2018)