Dahmer

Nejedná se o žádnou podrobnou biografii, ani drastický snímek (jak by se mohlo zdát už podle upoutávky na obalu; 'Narodil se, aby zabíjel Řezník. Zvíře. Monstrum'). Film působí spíše jako psychologická sonda k pochopení Dahmerových činů a jeho živiotního situace. Děj se odehrává částečně v přítomnosti a částečně ve vzpomínkách. Je pravda, že zde schází nějaký větší spád, ale na druhou stranu Jeremy Renner padne do své role homosexuálního outsidera jako ušitý a není nuda ho sledovat. Co se týká tvrdších scén, až letmý a nezřetelný pohled na uřízlé končetiny a pro někoho možná šokujícího mazlení se s přiotrávenou obětí, se v celém filmu nic víc neobjeví. Ale jako psychologický snímek můžu všem doporučit - jen nečekejte žádný masakr. Ten v Jeffreyho životě nastal až na úplném konci jeho životního úseku zobrazeném v tomto filmu. (25.03.2006)

Největším problémem těchto podobných filmů o sériových vrazích, které snad i tvoří jakousi (formální/neformální) sérii je fakt, že jsou strašně měkké a bojí se ukázat něco tvrdého, konfliktního, něco, co by ještě více vykreslilo povahu toho daného vraha. Dahmer je pojat velmi dobře, klobouk dolů před hercem, který ho ztvárnil, protože se mu to hodně povedlo. Chybělo mi však větší a otevřenější zobrazení jeho činů. Přeci jenom, byl to člověk, který byl odsouzen na několik stovek let a to asi nebylo jen tak za něco. Jedny hrátky s vrtačkou jsou prostě málo. Takhle mi to připadá asi stejné, jako kdyby bylo Stmívání propagováno jako porno. Taky v něm chybí spousta toho, co od porna očekáváte. 2,5* (27.01.2013)

V tomto filmu mi chybělo více faktů a hlavně Jeffreyho zatčení. Jeremy Renner výborně padl do role Jeffreyho, ale tvůrci si zřejmě (ne)všimli jeho kvalit a vsadili na nudný scénář a práci si nedali ani s "pitváním" Jeffreyho duše. Se skvělým Rennerem by se z tohoto filmu v případě jiného režiséra a scénáristů mohl stát dost nadprůměrný a mrazivý film. Když jste předtím četli jeho životní příběh, co se svými oběťmi dělal, kam dával jejich pozůstatky, jaké měl dětství (už tehdy se projevila jeho záliba v mrzačení zvířat a jejich následné rozleptávání v kyselině), berete film zase trochu jinak. Dost slabá sonda do nemocné, zklamané, trpící a záhadné duše Jeffa Dahmera. (23.02.2007)

Opravdu mě baví sklon některých dam a dívek, propadat jisté slabosti vůči nemocným, zklamaným, trpícím a hlavně -(viďte holky)- záhadným zákoutím duší Jeffa Dahmera a jemu podobnýcm několikanásobným vrahům. No já myslím, že ta zákoutí -(nebo spíš sklepení, či přítmí odzvučených ložnic)- duše milého Jeffreyho nebudou zase tak spletitá, ať už vzhledem k jeho vyjadřovacím neschopnostem, či faktickým lapsům jeho serial killer kariéry, která měla tak dlouhého a plodného trvání jen díky policejní zhovadilosti a neskutečnému štěstí, které bylo tentokrát skutečně nasráno na jednu hromadu....hromadu sraček jménem Jeffrey Dahmer. Mám pocit, že tyto slečny a paní se místo zákoutím architektoniky Dahmerova svědomí, věnují spíš objevování neexistujících prosluněných pokojů a teras....která tam přece někde musí taky bejt. Nuž tedy bádejte, když Vás to hřeje u srdíčka. Já raději ocením snahu pojmout celý film jako atmosférickou skládačku několika one room dialogů Jeffa a jeho jednotlivých obětí. On totiž pan režisér také mohl zvolit méně decentní přístup a namísto Dahmerovi výmluvnosti se zaměřit spíš na jeho silné stránky, jakými je znalost anatomie a kulinářství. Ostatně Jeffreyho recepty ala "Pozvěte ne večeři známé a z připravte z jejich hlav vývar." by u hororových fanoušků jistě měly úspěch a byly zaručenější cestou k jejich zájmu. 50% (30.01.2013)

Nevadila by mi roztříšěná forma filmu, ve které se neustále střídají flashbacky s jednou dějovou linií, jen kdyby děj směřoval odněkud někam, k nějaké katarzi, k rozuzlení, k finálnímu resultátu, zatímco on se motá sem a tam, aby v závěru rozplizle vyšuměl do ztracena. Nepřečíst si o Dahmerovi předem spoustu životopisných informací na netu, byl bych z tohohle scénáře nejspíš trochu zmatený. A i když jsou jednotlivé scény natočené podle skutečnosti, celek působí vyumělkovaně, neživotně, namísto realistického psychologizujícího thrilleru dostane divák televizní inscenaci "inspirovanou skutečnými událostmi". Renner se navíc na svou roli nehodí, postrádá nejen fyzickou podobu se svou předlohou, ale jeho Dahmer je i typově příliš běžný, chtělo by se mi říct "normální", mnohem víc se mi zamlouvalo fluidum dospívajícího Dahmera/podivínského sociopatického pošuka z novějšího My Friend Dahmer (2017). (02.12.2020)