Dahmer
Kanibal Dahmer
Režie:
David JacobsonKamera:
Chris ManleyHrají:
Jeremy Renner, Bruce Davison, Artel Great, Dionysio Basco, Archie Howard, Sean Blakemore, Beau Clark, Lily Knight, Christina PayanoObsahy(1)
Řezník. Zvíře. Monstrum. Pravdivý příběh masového vraha přezdívaného děs přírody. Mezi jeho narozením v letech 1960 a smrtí v roce 1994, kdy zemřel rukou spolubydlícího ve vězení, Jeffrey Dahmer proslul vraždou sedmnácti mladých mužů. Byl kanibalem, který čtvrtil a konzumoval své oběti, za což byl posléze odsouzen na doživotí. Co se musí stát, aby se z citlivého člověka stalo monstrum? O tom všem vypráví ojedinělý filmový projekt Dahmer. (Intersonic)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Jeffrey Dahmer bol americký sériový vrah, ktorý v rokoch 1978 až 1991 zavraždil celkom 17 ľudí. Bol to úchylný sadista, nekrofil a kanibal, ktorý sa neštítil tých najodpornejších praktík. Svoje obete štvrtil, rozpúšťal v kyseline a časti tiel si dokonca nechával ako svoje trofeje. Titulný film sa jeho prípadu venuje ozaj len veľmi povrchne a sleduje drobné epizódy z jeho vražedných výprav. Viacej sa tu však tvorcovia snažili načrtnúť jeho psychologickú stránku a myšlienkove pochody tohto vraha. Jeremy Renner zahral Dahmera obstojne, ale film ako celok nudí a nedrží pohromade. ()
Tenhle film - tato sonda do hlouby duše jednoho z nejznámějších sériových vrahů má jen jedinou vadu a to tu že se jedná jen o malou část celého toho "příběhu" o Jeffrey Dahmerovi. Kdyby natočili film od dětství až po jeho smrt ve vězení byla bych naprosto nadšená a mohl by mít klidně 3h a nenudila bych se ani na chvilku. Intenzívně se zajímám o vše co se týká skutečnch sériových vrahů a Dahmer je bezpochyby jeden z těch kteří mě nejvíce fascinují. A rozhodně hluboce smekám nad hereckým výkonem Jeremyho Rennera. Působil nevině a zároveň sexy jako skutečný Dahmer (ačkoli byl Dahmer homosexuál, stovky žen mu psaly do vězení dopisy - šílely po něm) :)....Od té doby co jsem zhlédla tento film Rennera fakt zbožňuju... 80% ()
Celou dobu přemýšlím, jestli je dobře nebo ne, že tvůrci film otvírají spoilerem. Reálně je asi nemožné zařídit si diváka, který by z novin a filmů a ázetkvízů a podobně nevěděl, kdo to je Dahmer a co udělal, ale coby kdyby. Skladebně a filosoficky: Bylo by od tvůrců více protřelé, kdyby někoho nejprve ukázali, jak balí čokoládové Santa Clause do staniolu, a potom pomalu odhalili, že je to sériový vrah, a nebo je rafinovanější, když prvně na rovinu řeknou, že je to sériový vrah, a úvodní sekvence, ve které je představen publiku, ho ukazuje zabalovat čokoládové Santa Clause do staniolu? - Tuto větu jsem sestavovala posledních pět minut a popravdě si teď připadám jako Oscar Wilde. Většinou mám s filmy o skutečných vrazích morální problém, neboť z nich mám velmi nepříjemný pocit, že pomáhají vytvořit mystický opar fascinace kolem svých objektů (týká se to hlavně filmů o Mansonovi a Chapmanovi, kterých jsem viděla víc a snad všechny mě strašně znechucují přístupem tvůrců - s výjimkou rekonstrukce Helter Skelter z roku 76), ačkoliv reálným cílem by mělo být uvrhnout takové tvory do zapomnění bez slávy a pozornosti. U tohohle filmu ten pocit "obdivné" fascinace nemám. Film zůstává tak low key, jak to jenom jde, hlavní hrdina není sebezvaný mesiáš, který by hledal skryté kódy a měl dojem, že hovoří s bohem a dělá svět lepším místem. Hlavní hrdina je netečný blbeček, co chodí po domě svojí babičky a v pracovních rukavicích vyhání ven vránu. Tvůrci se nesnaží příběhem manipulovat, aby vynikl nějaký message, ale soustředí se na zobrazení událostí jako takových. Při přemýšlení o své diplomce jsem dospěla k tomu, že existují dva druhy filmů: Ty, které používají emoce k tomu, aby diváka dotlačili tam, kde ho chtějí (a těm filmům dávám odpad, i kdyby byly oscarové). "Ty druhé" filmy, a mám za to, že mezi ně patří i Dahmer, se věnují emocím samotným, a výsledný smysl se individuálně skládá až v divákově hlavě. Díky tomu mi nevadí nic z toho, co ostatní komentující filmu vyčítají - absence kontextu, žádné snahy o "mapování života", "málo faktů", chladnokrevnost - naopak to považuji za výsostné kvality přístupu tvůrců. Co za kontext by si tak nespokojení diváci představovali? Mně stačí jedna scéna mezi synem, otcem a babičkou a hned vidím všechny spodní vody úplně jasně. Trochu se až stydím říct, že se mi zdá film o takovém člověku být dílem s přesahem, ale na druhou stranu, když to můžu říct i o snímcích o "fiktivních" hrůzách, měla bych toho být schopna i tady. Protože při dalším přemýšlení o své diplomce jsem dospěla také k tomu, že žádný film, ani z ranku "based on a true story", nikdy není pravda, všechno jsou to pouze možné světy, které jsou si při posuzování rovny. A abych nehovořila jen ve filosofických kategoriích, tak se mi hrozně chce pochválit casting - a nemám ani tak na mysli Rennera, ten je tak nějak implicitně dobrý a o jeho hereckých parametrech jsem se onehdy rozepisovala u filmu Zkřížené cesty, hlavně chci zmínit všechny ty více či méně důležité vedlejší role, protože mi všichni připadali neuvěřitelně přesní - od holek, co se hádají s policajty o život nahatého Asiata, přes nahatého Asiata s tak lákavým nitrem, přes roztomilého kolouška, co prodává nože, demonstruje jejich schopnosti na sobě a má rád ryby, po bělovlasého otce v obleku, který v Pandořině skříňce hledá prsten od svojí první lásky. () (méně) (více)
Bylo jen otázkou času, kdy se Jeffrey Dahmer, kanibal, nekrofil a jeden z nejbrutálnějších sériových vrahů americké historie, dočká filmu, který se bude věnovat jemu a jeho činům. V tomto případě je kladen důraz jak na Jeffreyho vývoj jakožto vraha tak na jeho psychický stav v dobách, kdy páchal své nejbrutálnější vraždy. Ačkoliv se nejedná o doslovnou biografii, může si průměrný divák udělat reálnou představu o tom, jaký Jeffrey Dahmer ve skutečnosti opravdu byl, čímž se u mě splnila jedna z věcí, které od podobných filmů očekávám. Základní dějová linka ukazující nám vraha, který si do bytu nalákal svou další oběť, je prokládána scénami z jeho dětství a raného mládí. K vidění je tedy nejen Jeffreyho první vražda, ale i jeho "řádění" v gayklubech, kde za pomocí prášků uspával a následně znásilňoval gaye, kteří měli tu smůlu a dali se s ním do řeči. Po technické stránce je film natočen naprosto průměrným způsobem a jediný herec, který stojí za povšimnutí, je Jeremy Renner, který je ještě navíc skutečnému vrahovi vzhledově opravdu dost podobný. Co mně osobně přišlo jako škoda je fakt, že do filmu nebylo zařazeno Jeffreyho zatčení, popřípadě vyšetřování a soud. ()
Nejedná se o žádnou podrobnou biografii, ani drastický snímek (jak by se mohlo zdát už podle upoutávky na obalu; 'Narodil se, aby zabíjel Řezník. Zvíře. Monstrum'). Film působí spíše jako psychologická sonda k pochopení Dahmerových činů a jeho živiotního situace. Děj se odehrává částečně v přítomnosti a částečně ve vzpomínkách. Je pravda, že zde schází nějaký větší spád, ale na druhou stranu Jeremy Renner padne do své role homosexuálního outsidera jako ušitý a není nuda ho sledovat. Co se týká tvrdších scén, až letmý a nezřetelný pohled na uřízlé končetiny a pro někoho možná šokujícího mazlení se s přiotrávenou obětí, se v celém filmu nic víc neobjeví. Ale jako psychologický snímek můžu všem doporučit - jen nečekejte žádný masakr. Ten v Jeffreyho životě nastal až na úplném konci jeho životního úseku zobrazeném v tomto filmu. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (13)
- Vo filme používa polícia Milwaukee čiernobiele autá. V tom čase však mala tamojšia polícia iba biele, čiernu farbu pridala až v roku 2008. (misterz)
- Dahmerova prezývka bola "Milwaukee Canibal". (Carol Pifková)
- Dahmer svoju prvú vraždu spáchal vo veku 18 rokov. (Carol Pifková)
Reklama