Řád

Nechápu, opravdu nechápu tak nízké hodnocení. Český divák už asi odvykl historickým filmům. Tohle je skvostné barokní drama o vojenském zběhovi, o moci církevní i světské a hlavně o vlastní víře a svědomí. Bezpochyby po Pěstech ve tmě (1986) Vašutův druhý nejlepší film. Stejně tak byl výborný Tříska. Moc se mi to líbilo a snímek doporučuji vidět. Rok 1994 byl na kvalitně zpracované historické snímky bohatý. V tomto roce byl natočen také historický film pro změnu z našeho středověku o Zdislavě z Lemberka - V erbu lvice. * * * * (01.11.2012)

Ty jo, tady Vašut ještě nemluvil úplně tím svým hrubým hlasem. Vážně, chvílemi jsem ani nepoznal, že to je Vašut. Ale k filmu - je to celkem zajímavé. Sice to je místy celkem nudné a dějově ne moc zvládnuté, ale zase je to dobré filmařsky, hlavně na české poměry. Ono to je celkově dobré i v rámci českých filmů, ačkoli devadesátky byly úspěšnější než současnost. Stojí za to, se na to podívat, ale na víc jak silné 3* to nevidím. (20.11.2018)

V porevoluční filmové éře není moc režisérů, kteří by se pustili na tenký led historického dramatu. Petr Hvižď si na to troufnul bez bázně a hany rovnou ve svém první filmu a zhostil se toho náramně. Císařský poručík Marek Vašut v doprovodu dvou bezcharakterních důstojníků pronásledují na rozkaz ještě podlejšího hejtmana vojenského zběha. Drama vrcholí v klášteře klarisek, kde se voják ukryl a střet vojenské moci a klášterního azylu reprezentuje napjatou dobu, ve které císař Josef II konal proti církvi velmi radikální reformní kroky. Dvakrát škoda, že smrt přetrhla režisérovu nadějně nastartovanou filmovou dráhu, protože Řád se mu povedl. (24.05.2008)

Pokus o zachycení mravního dilematu v zdánlivě bezkonfliktní době rokokových dam a pánů - v r. 1776 byl již Mozart úspěšným skladatelem - je s ohledem na průvodní okolnosti (dobu vzniku a mládí režiséra) - jistě nadprůměrný. Nadprůměrný však ještě zdaleka neznamená kvalitní. Bez ohledu na řadu velmi dobrých scén a výborných hereckých výkonů - k Preissové a Třískovi je určitě nutné přídat Marka Vašuta a zejména skvělou Andreu Elsnerovou - místy drhne děj, živený ne zcela plnokrevným scénářem, a jako poněkud didaktické se jeví i celé vyústění filmu. V mnohém to platí o závěrečné scéně, v níž naprosto nesmyslně zběh, jemuž je velkoryse nabídnuta možnost úniku, umírá; bez ohledu na původní autorský záměr vyznívá toto dějové vyústění hluše a prázdně. Takže souhlas s charakteristikou, že se jedná o jeden z nejlepších historických polistopadových filmů, má současně hodně daleko k přitakání ke kvalitě srovnatelné s domácími hranými filmy šedesátých a osmdesátých (místy také sedmdesátých) let. (08.02.2011)

Škoda mladého života, který byl ukončený tak brzo. V Petru Hvižďovi jsme ztratili nadaného mladého režiséra, který mohl novodobým vypravěčem velkých příběhů. Ve svých třiceti letech předvedl vyzrálý výkon hned ve své hrané provotině. Příběh nabízí hned několik zásadních dilemat a zvatů, není zpracovaný povrchně. Byť k pomyslnému vrcholu kus chybí, přivírám oko i nad spornými místy. (30.03.2015)