Řád

Zdařilé historické drama z 18. století proti sobě staví vojenský řád a klášterní (resp. církevní), všichni zúčastnění řeší mravní dilema, otázky svědomí, bezbřehé poslušnosti (dané slibem či přísahou) a v neposlední řadě tu jde o jeden lidský život. Herecké obsazení mě potěšilo, paní Jana Preissová v roli představené kláštera úžasná, Jan Tříska lehce uvěřitelný kněz a musím zmínit Jiřího Zahajského, výborný, měla jsem sto chutí ho sama odbachnout. (16.12.2019)

Na produkci 90. let slušný snímek a jeden z mála úspěšných pokusů o žánrový film, nicméně v konkurenci historických děl předlistopadové éry zaujímá pouze lepší průměr. Nejlepší z polistopadových hereckých výkonů Marka Vašuta ( což neznamená, že září...), menší, ale výrazná a dobře zahraná postava kněze ztvárněná Třískou. Celkový dojem 60 %. (10.05.2007)

Myslím, že za posledních 20 let u nás nevznikl lepší historický film (minimálně co se týče velkého plátna) než je "Řád". Málokdy se stává, že by mne strhly již titulky - přísaha, paruka a plameny orámovaná tři písmena mne uhranula. Po stránce příběhu (vždycky jsem měl hrozně rád příběhy, kde se někdo někoho snaží dostat a je v tom morální dilema), výpravy (kostýmy, zbraně), silných scén (poprava, odhalení zběha, závěr) a ani po stránce autorské (veliká škoda Petra Hvižďe) a herecké nemohu vytknout ani ň. Netypicky kladný Marek Vašut si postavu poručíka náležitě vychutnal a jde o jednu z jeho nejlepších rolí, Jana Preissová a Jan Tříska snad nedokáží být špatní a Jiří Zahajský předvedl snad největší kurvu celé své herecké kariéry. Zapomenutý šperk zapomenutého tvůrce. Nedoceněné dílo. 100%. (26.06.2010)

Na české poměry nic více než průměrně dobrý film, dotýkající se duchovní problematiky, konkrétně konfrontace poslušnosti a svědomí. V bezbožecké postmoderní Evropě pointa příběhu samozřejmě preferuje svědomí před poslušností řádu, jak jinak. Všechny oficiální postavy, zastupující katolickou církev, jsou zde ukázány jako negativní (kněz v podání Třísky, který se daleko více hodí spíše na kata v Brabcově Máji), či dobré, ale pomýlené (matka představená v solidním podání Jany Preissové či novicky Barbory, hrané Andreou Elsnerovou). Jak jinak. Závěr pak, kdy novicka na začátku mše svaté demonstruje svůj odchod z kláštera klarisek, přičemž modlitbou Otčenáše se hlásí k subjektivně a individualisticky pojaté víře, vysloveně relativizuje řeholní život. Myslím, že tento film by mohl vzniknout klidně i za komunistů, neboť je v podstatě "pokrokový" a vyhovuje nejen osvícenským, ale i demoliberálním požadavkům. Za povšimnutí stojí poměrně hrubá chyba ve výpravě filmu (odborným poradcem byl premonstrát Norbert Zeman), když pozdně barokní kněz slouží mši sv. v ornátu z konce 19. nebo začátku 20. století. A za zamyšlení stojí skutečné historické paralely, kdy kláštery za 2. světové války skrývaly Židy - zde také porušovaly své předpisy, aby zachránily lidský život (viz např. film Šarlatový a černý). (31.07.2010)

Tohle bylo velmi milé překvapení. Ač je patrné, že šlo o film s menším rozpočtem, tak celkově se hodně povedl. Střet dvou odlišných světů navíc v končící vládě Marie Terezie a blížícím se Josefem II. Překvapil mě i Marek Vašut, jednak tím, že měl vlasy a jednak tím, jak hrál. Takže celková spokojenost. (09.12.2021)