Strnadovi

Selektivní výběr ze dvou nejlepších Etud rozředěný posledním dějstvím, které naplno ukazuje, že Třeštíkové metoda je ve současnosti naprosto bezzubá a náhodná. Tam, kde v 80. letech byla ostře schopná zachytit všednost normalizace a v 90. letech houževnatou snahu "přežít svou rodinu i podnikavost", dosazuje v poslední třetině řídkou terapii mluvením, náhodný sběr momentů a čím dál tím víc samoúčelné vpády do soukromí vztahu několika lidí. Rozpačitost a bezradnost jsou vlastně dost mírné termíny. Přiléhavější je spíš nemohoucnost. Škoda, Strnadovi pokládám za vrchol Etud, ale jejich celovečerní podoba se pronikavosti dvou televizních dokumentů nijak nepřibližuje. (23.01.2017)

Časosběr je mocný pán a bolí. Manželské etudy jsem kdysi viděl, ale už je to tak dávno, že mi příběh Strnadových v paměti vůbec nezůstal. Proto jsem na tohle celovečerní shrnutí těch téměř 40 let koukal s čistým štítem a nijak mi tedy nevadil fakt, že Třeštíková z velké části jen recykluje již viděné. Ale chápu výhrady těch, kterým to vadí. Životní příběh Strnadových každopádně má co nabídnout a v kontextu té neúprosné časosběrné metody nabízí i celkem silnou katarzi. 7/10 (07.03.2017)

Je to trochu podobný jako v případě Marcely - pro toho, kdo viděl oba (teď už teda všechny tři) díly etud, pro toho to nic moc dalšího průlomovýho nepřinese. Nemyslim si ale, že proto by snad bylo zbytečný Strnadovy dělat - zrovna příběh Strnadovejch je natolik nosnej (kterej ale nakonec z Etud neni, žejo), že podle mě stojí zato dát mu z více dílčích celků formát jednoho filmu; ten totiž může bejt zajímavější nebo přístupnější zas pro někoho ještě dalšího. Osudy dalších aktérů Etud nejsou samozřejmě zajímavý o nic míň, výhodou a přidanou hodnotou právě Strnadovejch je ale nějakej ten progres - myšleno směrem dopředu, konstruktivní vývoj jejich už tak fungujícího(!) vztahu i celý rodiny, a že přes různý peripetie (ať už s dětma nebo v manželství) to je nakonec příběh s dobrym koncem. To je totiž (obecně, nejenom dneska) doslova vzácnej jev! A právě už jenom kvůli tomu, že spolu zvládli těch 35 let vydržet a že vychovali 5 fungujících dětí (zdá se), už jenom kvůli tomu stojí zato udržovat tu jejich výpověď v povědomí, protože jsem přesvědčenej, že může dát naději nebo bejt inspirací pro tisíce dalších lidí. Že nějak to nakonec přece jen jít může. Líbí se mi na tom i to, že oni fakt žádný filmoví hrdinové nejsou - naopak ve spoustě věcí mi dost vaděj nebo s nima nesouhlasim; oni nakonec vlastně ani nejsou moc charismatický, a stejně to všechno člověku nevadí - naopak, o to autentičtější to pro mě celý je. A přestože v rámci Etud to nakonec je asi nejnadějnější pár, tak ani jemu se nevyhnuly těžký partnerský problémy, který i tady odnesly zase ty děti. A to ani nešlo o žádnej rozvod. I tak to ale stačilo k tomu, aby se (pozor, trolej) odvolala jedna svatba, dalšímu synovi to rozbilo vztah, a to nepočítám ty deziluze a nenávratný škody, který se ani nemusej dát popsat... Takže tolik asi k tomu, jak maj lidi často pocit, "že teď už se přece rozvést můžou, když už maj ty děti dospělý" - nemůžou. Aby to nenasekalo škody a jizvy všude kolem, tak nemůžou - nikdy. Ale i s těma jizvama to je život, a život jde dál - a přesně toho jsou Strnadovi taky důkazem. // syn Martin: Já si chci ten život užít, je jen jeden. Táta si možná bude užívat, až bude starší, ale teď si neužívá. To já nechci. (08.02.2018)

Spojené Manželské etudy, Manželské etudy po dvaceti letech a Manželské etudy po pětatřiceti letech. Jenže jako celek to funguje naprosto skvěle, takže ač je to pouze kompilát (možná přibyly nové scény, ale nejsem zas tak pozorný divák, abych to poznala), já jsem se na Strnadovy koukala ráda. Jejich příběh mi přijde silný a jsem zvědavá, kam budou pokračovat dál. Líbilo by se mi sledovat i osud jejich dětí, ale chápu, že se toho nemusí chtít účastnit. (26.06.2019)

Možno najatypickejší Třeštíkovej film. To preto, že tu máme tentokrát intelektuálov a nie socky. Vývoj ich vzťahu je ale značne prekvapivý. Oni totiž až tak takí typickí intelektuáli nie sú, namiesto filozofovania s fajkou v ústach a vínkom v ruke makajú od nevidím do nevidím a svoj plán mať čo najviac detí im vychádza dokonale. Osobne ale u mňa film vyvolával depresie z toho, ako môže niekto žiť v takom extrémnom strese a ešte si to dokáže stále viac a viac komplikovať. Niektoré zásadné momenty sú len letmo zmienené, ak by sme trebárs navštívili dôležitú postavu príbehu na psychiatrii, alebo súd, dielo by tým získalo dôležité body navyše. 70% (09.12.2022)