Soumrak dne

Úctyhodná akademická podívaná o ctnostných lordech debatujících bohatou slovní zásobou o politických ideálech, která mnohdy postrádají bytelný kontakt s realitou. Přiznávám, že jsem částečně negativně zaujatý proti tomuto papalášskému, navíc zbabělecky-britskému prostředí, které jen přikládá pod kotel nadměrné byrokracii, ale budiž... Soumrak dne je právě o vykreslení krás a strastí této kultury. Ztvárnění doby a prostředí je vskutku vynikající. Úcta a oddanost s jakou pan Stevens, v naprosto přesvědčivém podání Anthony Hopkinse, přistupuje ke svému životnímu poslání - sloužit, je až fascinující. On neodmlouvá, nezpochybňuje, problém je, že spolu s tím se bojí i samostatně myslet, natož cítit. Jeho skryté city jakoby ani nepůsobily vnitřní agónii, kterou by měly! Pan Stevens je prostě potlačí, protože to tak vyžaduje jeho sociální status. Je to úctyhodné nebo vlastně... nelidské a roboticky nudné? 6/10 (04.11.2013)

Majordomus Stevens, vysněný vzor všech komorníků, je jednou z nejšťavnatějších a nejnezapomenutelnějších postav filmové historie. Za každou cenu odměřený, nikdy neodhalující své skutečné city, na druhou stranu to uvnitř něj vře, ale vždycky z každé situace vybruslí s obličejem pokerového hráče a se slůvky "Dobře tedy, mějte se hezky. Dobrou noc." Dokonce ani když je přítomný u nějaké významné události (zde v podobě setkání, které předcházelo Mnichovu), vždy se soustředí pouze na to, aby přítomné dobře obsloužil a do ničeho nijak nezasahoval. Lépe to snad ani zahrát nešlo a já smekám před Anthony Hopkinsem, že tuhle náročnou roli uhrál s takovou grácií. James Ivory se pak musel na takovém sídle sám narodit, protože režíruje stejně odměřeně, jako pan Stevens mluví se slečnou Kentonovou a bezchybně vystihuje atmosféru zdánlivě poklidného rodinného sídla. Ke konci sice už trošku zdlouhavější, ale jinak to snad ani zakončit nešlo. Poslední slůvko u mě patří Emmě Thompson, která byla Hopkinsovi více než vyrovnanou partnerkou. Jednou chci takové místo jako je Darlington taky vlastnit... (07.03.2010)

Excelentní Anthony Hopkins v roli muže, jenž se své schránky majordoma nedovede vymanit ani na okamžik. Vedle Hopkinse září i Emma Thompson, které tahle role sedla jako ulitá. V jedné z posledních "pohyblivých" rolí se zde objevuje i Christopher Reeve. Film je postaven hlavně na hereckém mistrovství hlavních postav, nezakládá si příliš na budování zápletky ani vykreslování atmosféry, ale prostě a přímo se snaží zobrazit charaktery zúčastněných a na jejich základě poté rozehrát děj, nijak zvlášť komplikovaný, ale s o to důraznějším dopadem. (24.06.2003)

Evidentně jsem něco nepochopil, nicméně mi to nebrání prohlásit, že tento velenudný paskvil je typickým příkladem akademického srance, který krom solidního Hopkinse nemůže zaujmout prakticky ničím. Totální nulové dějství a častování slovy "thank you" mezi těmi všemi lokaji mě iritovalo nevídaným způsobem. Děkuji pane Ivory, bylo to dobré. (31.01.2021)

Nemám slov. Na tenhle film se u mně doma dost dlouho prášilo, protože jsem se bál těch nekonečných dvou hodin nudy - a ze začátku nic nenasvědčovalo tomu, že mne čeká něco jiného, než Morfeovo obětí někde v prvním poločasu. Ach, jaké překvapení, přátelé moji! Zprvu netečný, postupně jsem se začal napřimovat a pozornět, až ke konci jsem už byl přilepen k obrazovce a hltal všechna ta smítka dějových a hereckých pochoutek, které mi tvůrci tohoto filmu tak hojně nadělili. Hopkins je prostě úžasný - a úžasná je je i jeho role, ideální plocha pro rozpohybování krasohledu mimických tiků a jemných nuancí. Miluju filmy, které místo hutných, drásajících scén pracují spíše s náznaky - a tohle je klasický příklad takového díla. S napětím jsem čekal na nějaký průšvih, snad v závěru, na konci režisér konečně uklouzne a dokonale zpacká celou atmosféru ... Kdepak. Kdo by kdy řekl, že mne takto uhrane pomalý příběh z Anglie 30tých let? Život je jedno velké překvapení. (07.01.2009)