Válečníci

Jednou jsem psal námět na docela slušnou válečnou podívanou, chtěl sem to postavit na citech a emocích a myslel sem, že se mi to celkem povedlo. Ale pak jsem shlédl Válečníky. Všechny prostiválečné nálady mého já tenhle film jenom podtrhl. Surovost a nevyumělkovanost záběrů, naprosto dokonalý scénář který dává naprosto zapomenout na nějaký náznak až kýčovyté emotivnosti. Díky Bohu že se tohle nedostalo do rukou amíků, neb sice by možná přihodili kupu úžasných efektíků, ale to hlavní by pohřbili. Lidskost, opravdovost a reálnost celého děje. Nenašel jsem jedinou chybu, jediný moment díky němuž bych musel zvažovat svoje hodnocení a pokud by bylo možný dát víc než 5 hvězdiček, tohle by byl jeden z mála filmů kde bych neváhal. Zkrátka pokud nemáte zálusk pouze na mega výpravnou podívanou a jde vám spíš o psychologický podtext válečných filmů, pak můžu jedině doporučit. Válka je svinstvo a tahle myšlenka je v každé větě a v každém dilaogu. Absolutní top dámy a pánové! (01.05.2004)

Sledujeme skupinu britských vojáků, kteří byli vysláni na misi OSN do Bosny, kde působí jako neutrální složky. Nesmí zasahovat pouze přihlížejí. Jak přízančné pro tenhle svět. I my jenom příhlížíme a doupouštíme, aby se něco podobného opakovalo. Nad vším si jenom myjeme ruce. Celý film je pro mě o to závažnější, že se odehrává v blízké minulosti a tak blízko našcih hranic. I na našich rukách je kousek té bosenské krve. Ale hlavně, že jsem na to dohlíželi. Pilát Pontský by z nás měl radost. (31.03.2007)

Samozrejme, že som v tom 1992-om o tomto vojnovom konflikte vedela. Ale včera, keď som si pozrela Warriors mi bolo, a zostalo, tak nejak ťažko na duši. Veľmi silné, pôsobivé a skutočné. Byť v blízkosti smrti je veľmi ťaživý pocit, neviem si predstaviť, aký je to pocit byť blízko smrti, mať možnosť zabrániť jej, ale nemôcť nič urobiť. (16.07.2015)

Na tomhle televizním snímku si cením toho, jak silně působí i přes určitou nízkorozpočtovost. Není zde moc efektních krvavých a válečných scén. Film působí spíše skrze psychiky hlavním postav. Při shlédnutí jsem si uvědomil jaké peklo se dělo z humny a na sklonku 20. století. Něco takového jako by vůbec nepatřilo do Evropy devadesátých let 20. století. A přesto se to stalo. Genocidy, masové vraždy…Hodnota lidského života devalvovala. Těžko se tomu dá věřit. (12.02.2007)

Poprve jsem měla film k dispozici v kratší verzi a ve velmi špatné kvalitě. Ačkoliv kvůli některým záběrům to možná bylo i lepší. Nakonec se mi podařilo sehnat delší verzi ale zase bez českých titulků. Měla jsem tak trochu obavu, jak se s filmem popasuju, protože od střední školy se válečným filmům vyhýbám. Ale popasovala jsem se velmi dobře (dokonce tak dobře, že jsem se později nebála zhlédnout 5 Days of August) a i když některé scény byly fakt drsné a drsný byl (aspoň pro mě) i závěr, kdy se angličtí vojáci a důstojníci (mj. Ioan Gruffudd, Damian Lewis a Mathew MacFadyen) pokoušeli se svými zážitky a traumaty srovnat již doma v rodné Anglii nebo ( někteří v sev.) Irsku. Jestli srovnali nebo nesrovnali, toť otázka, já myslím, že se s tím, co viděli a zažili, se srovnat jaksi nedalo. Ve zdejších komentářích k filmu se některým nelíbilo, že se jedná místy o hraný dokument. Proč? Bylo to pro ně příliš autentické? Nebo tam měli málo krve a napětí? Domnívám se, že tam bylo všeho tak akorát. Scény – např. jak mladý poručík už to nevydrží zasáhne do konfliktu, ač to od lidí, kteří tady té, s prominutím, pitomé jihoslovanské mentalitě rozumí, měli zakázané, a potom vidí, jak se Chorvati na místo vrátili a co za zvěrstvo provedli a má co dělat, aby svého kolegu (který jeho předchozímu zásahu nebyl přítomen) odvrátil od (nyní již zbytečné) poslední pomoci těmto lidem, která by mohla být i poslední pomocí toho kolegy... – byly velmi sugestivní a dostaly mě natolik, že jsem si musela k jejich sledování, stejně jako hlavní hrdinové tam, dát whiskey (já irskou, oni nějakou skotskou tedy whisky). Nebo jak ta krásná paní (co ji obdivuje a jeden z těch hlavních hrdinů) nedokáže své pubertální dceři rozmluvit návrat domů, kam se chce ta malá vrátit kvůli pro nás tady běžné věci, ale v dané situaci kvůli (pardon) hovadinám (šaty). Dále, jak se rozhodnou vypnout vysílačky, aby mohli převést ty lidi a nemuseli uposlechnout rozkazů svých nadřízených, neboť směli převážet jen raněné a nesměli zasahovat do etnických čistek ( prostě zase jsem se jednou styděla, že jsem Slovan a všem panslavistům bych v ten okamžik ty jejich teorie nacpala ráda někam), a pak samotný závěr... No, byla jsem sice rozhozená, ale tak je to dobře, zhlédnuté by nás rozhodně nechávat nemělo chladnými, ale s filmem víc než spokojená. (22.09.2011)