Johanka z Arku

Vím, je to asi moje ostuda, ale já moc nechápal o co tam jde a co to má společnýho s Johankou z Arku (až na ten konec, samozřejmě). Nicméně i tak dám pět, protože to vypadalo famózně. Nádherná kolorace a k tomu nově dodaná strhující hudba dělají z tohoto snímku z konce 19. století opravdu krásný zážitek. (23.01.2010)

Hvězda navíc za perfektní komediální číslo s dobýváním hradu. Útočníci nejprve spořádaně vejdou brankou, pak si ale uvědomí, že tento postup je nedůstojný statečných hochů a málo akční pro oko divákovo, vrátí se toutéž brankou ven a rozsekají plot na třísky. Také způsob zdolání hradního příkopu nepostrádá půvabu. Zcela podle Havlíčkova epigramu (není nad původnost každý po ní touží lidi choděj přes most to já půjdu louží) dobyvatelé nejdřív do příkopu skočí po hlavě, pak dají žebříky k hradbám a až nakonec dávají žebřík na stranu, ze které skákali. (01.11.2012)

Farebný film z 19 storočia ? Ano, sám som bol prekvapený. Po zhliadnutí filmu http://www.youtube.com/watch?v=ukuK1z7iO7Y musím konštatovať, že kolorovanie bol veľký omyl. Všetky neduhy, ktoré by čierno-biely formát skryl, farba nemilosrdne odhalila ( napr. oheň ). Takisto sa mi nepáčilo dobývanie hradu, celý záber bol odfláknutý. Naproti tomu, Johankina revolučnosť a filmová výprava boli na úrovni. (30.10.2009)

Johanka z Arku patří mezi přelomové filmové události. Kouzelník Georges Méliès posunul filmovou tvorbu na další, a vyšší úroveň, již podruhé (poprvé to byla jeho Popelka) překonal obvykle používanou metráž, vsadil na ucelený příběh a v zájmu zvýšení atraktivity vykouzlil filmové triky a kolorované obrázky. Johanka z Arku (hraje ji Jeanne Calvière) byla ambiciózním projektem neúnavného kouzelníka, Georges Méliès vsadil na národní hrdinku (pár let nato byla samotným Svatým stolcem kanonizována) své Francie, znásobil lidskou masu a vše obdařil maticí heroizovaného patosu s živými krůpějemi odlehčení. Jednoznačnou předností filmu je jeho stylová výtvarná podoba kulis a prostředí, malířem byl Charles Claudel podle návrhů samotného Mélièse. Legenda o Johance z Arku v kolorovaném muškátu v běhu je rozkošnou symbiózou starého s novým. Georges Méliès slavil zasloužené ovace! (29.12.2020)

Meliesův historický pokus je sice trochu infantilně pohádkový, ale to je spíš kvůli špatně kolorované a rekonstruované verzi. Johanka z Arcu, vesnická dívka, má vidění Panny Marie. Jde o něm říci králi, zobrazenému silně naivně, trošku pobojují (scéna s obléháním - kulisového - hradu je pojatá velmi dobře). I ve vězení má Johanka vize (revoluční využití dvojexpozice ke zpodobnění snu), odsoudí ji, ač je nevinná, a upálí. Nakonec se dostane do nebe. Teatrální kulisový historický příběh. Nelíbilo se mi to tolik, jako páně Meliesovy adaptace verneovek a trikové hříčky, i kvůli silně infantilnímu pojetí středověku (film byl konečně určen spíš pro dětské diváky), potvrdilo to ovšem můj názor, že Melies byl mistr svého oboru a první velký filmař, který vytvořil film jak ho známe dnes. http://www.youtube.com/watch?v=Oq_7T5IHsgA (07.09.2009)