Vtáčkovia, siroty a blázni

36. LFŠ UH 2010 - AČFK UVÁDÍ - Přehled 2009 / 2010 (Vtáčkovia, siroty a blázni / BIRDIES, ORPHANS AND FOOLS / Vtáčkovia, siroty a blázni) (07.08.2010)

Skôr si myslím, že sa jedná o rozporuplný snímok, ktorého režisér sa nehanbí nahotou svojich hercov, ale nielen kvôli „HORE BEZ” , nakrátko ostrihanej, mladučkej, sexy Magduške Vášáryovej, nakoniec udeľujem priaznivé štyri hviezdičky, a to po predchádzajúcich dvoch priemeroch, a nie zištne, dávam tak, ako dávam, pričom to neľutujem pri „slovenských Julesovi a Jimovi” , dvaja muži a jedna žena, a blížiaci sa tragický záver, ktorý nenecháva nikoho chladným ! Obidvaja páni, t. j. Avron so Sýkorom sú výborní, tak isto, ako spomínaná slečna, na ktorú som sa nevedel vynadívať + pochválim kameru Igora Luthera. (31.12.2017)

Věru těžké hodnocení... Měl-li bych hodnotit originalitu, množství metafor, míru "vykloubenosti", bylo by to rozhodně za pět, pokud ovšem hodnotím celkový dojem, je velmi rozporuplný. Jakubisko dostal balík peněz a za dva týdny vyčaroval scénář, jehož se při realizaci filmu asi stejně příliš nedržel, ale spíše jen volně improvizoval... Myšlenkové podhoubí filmu se mi zdá být velmi řídké, všechno převrstvila bezbřehá formální hra, v níž je nejvyšší metou nečekanost a nezvyklost... Přitom se nedá tvrdit, že by pod tím efektním povrchem nebyl vůbec žádný příběh, ale ten příběh se mi zdá hrát spíše roli určitého alibi. Jakubisko se nezdržuje tím, že by něco vysvětloval, už proto, že mu neukotvenost příběhu zjevně vyhovuje, neboť právě ta otvírá prostor pro bezbřehou fantasii a nekonečnou improvizaci... Jen na okraj poznamenejme, že námět filmu až překvapivě výrazně připomíná jinak značně odlišně pojatý film "Sedím na konári a je mi dobre" a že zde tudíž zjevně jde o Jakubiskův pozdní návrat k témuž námětu, ve "Vtáčikoviach, sirotách a bláznoch" ovšem zcela převrstvenému... Žánrově má film blízko k surrealismu, ale je tu několik podstatných formálních i významových odlišností. Především, klasický surrealismus je sice snový, "hravý" a pracující s povědomím, myšlenkovými asociacemi a sny, ale jeho hravost je chápána jako prostor pro závažná poselství, zatímco "Vtáčkovia, siroty a blázni" ze svých překvapivých obrazů patrně nic hlubšího nevyvozují a jsou v tomto ohledu jaksi bezstarostní. Stačí jenom porovnat roli sexuality v klasickém surrealismu a zde. Jakubiskovo pojetí je v tomto ohledu vlastně naprosto konvenční. Druhá odlišnost je to, že film se odehrává v podstatě v reálném světě který do surreálného světa jednotlivých postav různým způsobem zasahuje (štefánikovská slavnost, zatčení policií, fotografie jako zdroj obživy). Právě to je důvod, proč se nakonec hravost a bezstarostnost změní v drama vraždy a sebevraždy, neboť zdrojem zla je zde normální svět a cestou ke štěstí je útěk z něj. Odlišností je také zcela odlišný slovník, který zjevně čerpá především z lidového umění... Možná jsem konzervativní, ale pro mě byl tento film zklamáním... Celkový dojem: 65% (16.01.2010)

"...beznádej v nádeji a nádej v beznádeji, šťastie v nešťastí a nešťastie v šťastí, pravda v klamstve, klamstvo v pravde, život po smrti, smrť po živote, istota v bezmocnosti, bezmocnosť v istote, prázdnota medzi nami, my sami v prázdnote..." ...film racionálne neuchopiteľný, pestrý, hravý, krutý... od môjho úvodného skeptického a pohŕdavého prehlásenia "len kopíruje Felliniho a jeho cirkusový svet", cez jemné pousmiatie, totálne angažovanie až po záver keď som pozeral s otvorenými ústami...Vtáčkovia sú maximálnou umeleckou samovraždou (v roku ´69 natočiť niečo podobné si zasluhuje RESPECT!) a alegóriou na množstvo tém a otázok bez odpovedí, odpovedí bez otázok... V podstate nemám rád Jakubiskove filmy (niektoré naozaj považujem za trapas), ale už len pre tento film ho budem vnímať ako človeka, ktorý VIE...alebo vedel?... (03.03.2009)

Perie, jablká, skrine ako postele. Štefánik, traja blázni, hajzel na balkóne. Biliard s kraslicami, údenáč na klavíri, fotky, bozky, pocity. Na začiatku o ničom, na konci o všetkom. Juraj Jukubisko keď ešte mal fantázie na rozdávanie. Už vtedy si nevedel odpustiť veci, ktoré mi u neho zvyknú vadiť. Nezmyselný smiech, zahraniční herci dabovaní rýdzo slovenskými hlasmi a možno aj niečo z prvých viet tohto komentáru. Vznikla však krásna mozaika, ktorej jedinou nevýhodou boli bláznovstvá bláznov zobrazované omnoho viac ako ich život. Ale aj na to sme mohli počuť odpoveď: "Na život nestačíme. Na lásku nestačíme. A tak sa aspoň hlúpo radujeme. Aspoň niečo. Aspoň tie chvíle ako idú za sebou." (20.03.2013)

Myšlienkovo silné, realizačne kontroverzné. Jakubisko sa vyžíva v spektre farieb, špine a netradičných nápadov. Niekedy na škodu veci. (20.09.2017)

Málokdy se stane, že by mi stopáž filmu připadala snad o polovinu kratší, než je ve skutečnosti. Nemít u sebe hodinky, tak naprosto sebejistě řeknu, že film měl nějakých 40 minut. Po odchodu z kina jsem si připadala sama tak trochu jako blázen - a o úsměvu, který jsem měla na tváři po celý čas sledování filmu ani nemluvě. Vtáčkovia jsou prostě geniální film - aspoň pro mě. Takhle vtáhnout do děje - který prakticky skoro žádný neni - dokáže máloco. (24.11.2006)

[LFŠ 2008] Můj první Jakubisko. Abych pravdu řekl, tam mě film přes zjevné kvality a skvělé bláznoviny moc nezaujal. (30.10.2008)

For Me 84% (14.03.2010)

Pri tomto filme som si uvedomil, že Jakubisko bol možno viac ako Fellinim ovplyvnený Godardom a francúzskou novou vlnou. Vtáčkovia sú jeho najlepším filmom. Surreálnosť s akou je film spravený umožňuje neustále opakované pozerania a hľadanie stále nových a nových významov, či už na úrovni dobovo-politického kontextu alebo v rámci Jakubiskovho autorského rukopisu. Film artikuluje nielen generačný pocit vydedencov, ktorí sa nechceli podieľať na kolaborácii s režimom budujúcim lepšie zajtrajšky, ale aj osobnú autorskú tézu o vrtkavom šťastí a potrebe bláznovstva, ktorá sa tiahne celým jeho dielom. Pocit zdravého hedónizmu je dokonale umocňovaný manieristickými výrazovými prostriedkami. Nájazdy širokouhlým objektívom podporujúce sladké závrate, melancholická hudba a anarchistický strih riadený diktátom bláznivých hier podporujú rozpoloženie hlavného hrdinu. "Prečo len smútok je to krásne, čo pretrváva?" Posledná scéna na Starom moste v Bratislave v spojení s Liškovou hudbou je pre mňa jeden z vrcholov slovenskej kinematografie.................. Pri pozeraní tohto filmu ma neustále prepadá myšlienka, aké filmy by dnes Jakubisko točil, keby nikdy nestretol Deanu? (27.05.2012)

Magda a nahá! To je teprve sex symbol! Ještě více, když je pobodaná...v tu chvíli klíny zvlhly! (10.03.2010)

Film, ktorý je farebný, pútavý s množstvom hviezd a uletenosti. Ale aj napriek tomu je to film, ktorý ide žánrovo mimo mňa. Nie že by ma nebavilo sa na to pozerať, len sa k takýmto filmom nerád vraciam. Možno kebyže som viacej tolerantnejší, tak sa mi to páči, len sa obávam, že Jakubisko je tvorca, ktorý mi nič nehovorí. Nerozumiem ničomu s toho čo chce povedať a ani sa o to úprimne nesnažím. Jediné veľké plus je za skvelú Magdu Vášáryovú. (30.11.2009)

Typické Jakubiskovo vizuálne cirkusáctvo čoby obraz toho NAJ(krajšieho i smutnejšieho) čo so sebou prináša privilégium a pocit "byť mladý". A slová čoby zbraň bezbranných (i bezmocných). Mimochodom, najgeniálnejšia splachovacia scéna v histórii nielen slovenskej kinematografie. (08.08.2010)

„Šťastie je železničiar a dve biele kozičky.“ Poprvé jsem viděl film Vtáčkovia, siroty a blázni asi před dvěma lety a od té doby ještě aspoň čtyřikrát. Za celou tu dobu jsem ale nebyl schopen napsat k němu žádný uspokojivý komentář. Tak alespoň pár slov samotného režiséra: „V určité životní situaci, zvláště když si lidé uvědomují, že stárnou, hledají pocit štěstí. Třeba v nějaké hře, říkejme jí bláznovství. Jak jinak by člověk vydržel tlak světa, celé situace, jak jinak by mohl řešit pracovní i osobní problémy… Najdou na chvíli pocit štěstí v bláznovství a najdou svou osobnost, mají pocit svobody… ale člověk nemůže sám sebe dlouho klamat. Pak zaplatí daň za relativní štěstí.“ Jdou totiž za štěstím „tak vehementně, že pošlapou i to, co bylo hezké a čisté.“ Všichni, kdo jste dali filmu Post Coitum odpad! a co ohrnujete nos nad Bathory, které ještě ani nevstoupilo do kin, věnujte laskavě těch 80 minut filmu Vtáčkovia, siroty a blázni, který byl u nás 20 let zakázán. Tady totiž teprve uvidíte, jak originální filmař je Juraj Jakubisko, proč je jedním z našich vůbec nejlepších režisérů a proč převezme v Karlových Varech křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. A to natočil podle mě ještě o fous lepší film Zbehovia a pútnici! (24.04.2006)

Spočiatku som nebol na tento film veľmi naladený, vlastne som ho pozeral pre rozšírenie obzorov, postupne som si však k nemu našiel cestu. Jakubisko je poet a tieto filmy mu naozaj idú, myslím, že málokomu sa takto podarí obsiahnuť všetko podstatné, treba však povedať, že takéto filmy svojou prílišnou umeleckosťou nie sú pre každého. A snáď aj preto, že najviac je v tomto filme bláznov, či dokonca prvú polhodinu tak pôsobí. O to viac prekvapí trocha smutný a šokujúci koniec. (28.08.2008)

Autor scénáře: Karol Sidon. (13.07.2011)

Všechno co je mimo tebe, je marnost.Vrať se do sebe a postav si dům. Postav si dům ve své duši, bydli v něm a najdi štěstí. Všechno k čemu se v životě upneš se změní v opak. Jen bláznovství ti dává záruku, že nezůstaneš nešťastná.... Juraj Jakubisko tak jak ho mám nejraději. (20.07.2008)

Příběh pomsty, formálně i obsahově postavený na organickém skloubení nonsensu, politických témat a hluboké existenciální roviny. Nesmírně hravý a pestrý kamerou (Igor Luther) využívající v té době čerstvě objevené prostředky (změny formátu a materiálu, barevné filtry, přeexponování materiálu, protisvětlo, nezvyklé úhly záběrů, přiznání přítomnosti štábu atd.). S jedním z nejkrásnějších témat Zdenka Lišky (pozoruhodná jsou v téhle hudbě překlápění „francouzské“ kavárenské atmosféry do bizarnosti – skřetovské studiové zrychlení sborového zpěvu pro scény s dětmi a „tragické“ téma s příznačným „liškovsky“ psychedelickým amplifikovaným cembalem). Motivy trojúhelníku dva muži – žena (Truffautův Jules a Jim!) Jakubisko opakuje napříč celou svou fimovou kariérou (maškaráda na sněhu, stařec – stařenka – hříšný světec). Jiné motivy spojují film s oběma krajními díly trilogie (postava „věčného“ revolucionáře ze Zběhů, herečka Jana Stehnová, procházející všemi třemi díly, replika „Dovidenia v pekle, priatelia!“). Samotný lineární děj filmu je založen na bohémství a zmoudření vnějškem (– vězení) a zmoudření životem (– rodina). Strašná pomsta „šaška“ Yoricka (Jan Sýkora) na Martě (Magdaléna Vašáryová) v závěru filmu je pomstou za štěstí z něhož je vyloučen a pomstou za zradu (volné?) lásky. Jakubisko napříč filmem nenápadně, ale opakovaně apeluje na západní intelektuály (zejména francouzské – dvojjazyčné transparenty odkazující k roku 1968; obsazení Francouze Phillipa Avrona známého z Lamorissova pohádkového filmu Fifi pírko do třetí postavy z ústřední trojice). S optimismem věřícím v možnost změny se strefuje nejen do fenoménů zeměpisně blízkých (slovenský nacionalismus coby všudypřítomný Štefánik), ale i do kolosů, které ostřelování zřejmě nikdy ani nezaznamenaly (emblémy velkých hollywoodských produkčních společností v bizarních nápodobách ústřední herecké trojice při taškařici na ledě). Patří k ironii dějin, že Jakubisko nejenže nemohl ve své době dokončit následující Dovidenia v pekle, priatelia, ale měl víc jak na pět let zákaz točit. To však není to nejpříznačnější – to, že je k stáru ochoten točit žánrové velkofilmy za účasti quasi celebrit a bez vůle vymknout se výrazněji komerci, představuje nejsmutnější a lidsky nejvíc trpké "zmoudření" většiny revolucionářů v umění. (12.10.2010)

Tohle je přesně ten typ filmu, který mi nic neříká. Možná jsem moc racionální, možná mám prostě až moc rád příběhy, ale tenhle zběsilý poetismus pro mě jednoduše nemá smysl. Neužíval jsem si tenhle snímek a pěkně jsem ho protrpěl, ale zvládnul jsem ho až do konce. Nechci už nic podobného moc vídat. Tohle je pro jiné. (11.02.2015)

Absolutní surrealistická avantgarda aneb Juraj Jakubisko na LSD. Alespoň tři čtvrtiny filmu to tak vypadá. Naprosto šílená psycho jízda zabalená do podobenství, alegorie a hlavně svobody. Liškova hudba k tomu je taky pěkná psychedélie, o různých barevných filtrech na kameru ani nemluvě. Ovšem poslední čtvrtina filmu je neskutečný ZLO!!! I Liškův doprovod dostává jiný rozměr a vyvrcholení celého filmu evokuje totalitu a s ní hlavně srpen osmašedesátého roku, symbolika je přímo hmatatelná. Uf, takový závěr bych rozhodně nečekal. Juraj Jakubisko určil svůj jasně identifikovatelný styl a osobitý rukopis, který nikdo jiný už nikdy nenapodobil. Ústřední trojice Jiří Sýkora, Philippe Avron a překrásná Magda Vašáryová (která se nebojí odhalit své tělo a je zde naprosto okouzlující), prožívají různá dobrodružství a všechny tři k sobě pojí veliké přátelství. Až do chvíle, když jednoho z nich seberou policajti a on si odsedí rok ve vězení. Pak začíná nečekaný zvrat....Já jsem chvílemi fakt kolikrát nechápal, co se tam všechno děje a jak tohle mohl Juraj takhle natočit, tohle nemohlo dopadnout jinak, než že film byl samozřejmě uzamknut v trezoru až do roku 1990. Jedinou věc, co bych vytknul, jsou už klasicky dodrbané postsynchrony, ostatně jako ve více Jakubiskových snímcích, nechápu, že to takhle může nechat. I přes tenhle Jurajův nešvar musím říct, že film disponuje atmosférou, kterou v jiných filmech nenajdete. Velmi mě pobavila scéna, když naše hlavní trojice močí někde v poli a křičí do dálky : "Pozóóóóór, nová vlna!!" Výborné :). (08.03.2022)