Noc na Zemi

Další Jarmusch a další jeho film, který mě příliš nebavil (kromě Mrtvého muže mě ostatně neoslovil žádný z nich - třeba musím pro pochopení absolvovat pár cest taxíkem...). Nejvíc se mi líbila druhá povídka - a pak také pasáž z Říma, ve které nesnesitelný Benigni žvaní a žvaní a žvaní a v momentě, kdy mluví o svých sexuálních zkušenostech a kněz protáčí panenky, ten moment byl opravdu kouzelný. Jinak - nezájem. (29.08.2009)

Vtipné, chytré, vypointované. Jarmuschův ironický pohled na svět tu funguje lépe než v těch pár dalších jeho filmech, co jsem viděl. Stejně jako u Kafe a Cigár jsem měl pocit, že nemá moc schopnost řadit povídky za sebou, ale protože jich je relativně málo a jsou dlouhé, není to tak na škodu. S odřenýma očima ten plný počet dám. (11.10.2010)

O filme, ani o Jimovi Jarmuschovi som predtým nič nevedel a hneď prvá časť ma trochu zaskočila. Ale postupne sa mi mozaika začala skladať až k celkovému nadpriemernému dojmu. Mám síce pochopenie pre problémy spojené s priestorom vymedzeným kabínami piatich taxíkov, ale nakoniec bola to voľba autora. Neprekvapovali ma preto slabšie, ani celkom hluché miesta. K ich preklenutiu prispela aj neprepočuteľná hudba. Ale napriek všeobecnému nadšeniu druhýkrát tento film už vidieť nemusím. (17.08.2010)

Nie všetko ma dokáže od Jarmusha zaujať, má v mojich očiach "Wendersovský" syndróm minutia sa šálkami kávy. Noc na zemi má tú výhodu, že ak by ma nezaujala jedna historka, za chvíľu nastúpi ďalšia a pravdepodobnosť, že sa mi niektorá bude páčiť, je vyššia, ako "jedna téma pre jeden film". V tomto poviedkovom filme ma dokonca zaujali všetky a to viac, ako som čakal. Sú totiž výborne vypointované, majú hlboké poslstvá a všetky sú svižne natočené. Samozrejme, že vedie Benigni, kto tvrdí, že nie, klame:) (19.06.2012)

Tak jsem si povozila zadek po nočních světových velkoměstech a myslím, že i bez těchto taxikářských intermezzí bych dokázala žít, tedy až doposud jsem to celkem zvládala, sorry Jime... Povídky, sympatické tím, jak odrážejí naturel obyvatel míst, kde se odehrávají, měly každá svou atmosféru, ale taky svoje slabá a násilně působící místa, kterých bylo na můj vkus víc, než dost - v L.A. zaujaly především zvuky... žvýkačka, zapalovač, mobil... a zajímavá pointa - křiklounská z N.Y. zase mým uším naprosto nelahodila dialogy, i když byla možná nejvíc realistická - provokativní pařížská bavila jen svou první polovinou - římská užvaněná, navzdory obsazení Robertem Benignim, byla zábavná po celou jízdou - nu a helsinská posmutnělá neoslovila vůbec... Takže žádné extra rito, ale zase ne úplně marná šichta... a k tomu menší inspirace - po vzoru Yo-Ya se mně zalíbilo nazývat peníze oběživem :-) (03.03.2014)