Zvoník u Matky Boží

Zvoník je skvěle natočený film (ty kulisy, davové scény a hlavně Chaneyho vizáž) a má perfektní atmosféru, takže rád odpustím to, že se místy trochu nepříjemně vleče (hlavně první hodinu). Knižní předlohu jsem nečetl, ale myslím si, že když má film dvě hodiny tak mohl Quasi dostat daleko víc prostoru, jakožto hlavní postava a taky mohl být více vykreslen jeho vztah s Esmeraldou. No a Lon Chaney to je kapitola sama pro sebe. (21.09.2009)

Americký snímek „Zvoník u Matky Boží“ nesázel především na to, že má skvělého herce v hlavní roli, navíc ve skvělém mejkapu, ale i na romantickou linii, která mi tu osobně tolik nesedí, tedy ne ta, na níž bylo primárně zaměřeno. Jinak je to ale pořád velmi dobrý film, je vidět, že hodně zestárnul, ale to snad každý němý film. Rozhodně si zaslouží zachování pro další generace. (07.02.2020)

Inu Hollywood, který všude musí vrazit Happy End. Titulního hrdinu nakonec tvůrci filmu na konci odstraní, protože pro Esmeraldu už udělal, co mohl, takže nyní by jenom překážel  jejímu štěsti v náručí Phoebově, který ostatně vypadá tak slizce nyvě, že mi dost kazil požitek  z filmu. Vůbec je tam až příliš toho milostného nytí, namísto aby bylo více Hrbáče. Při tom ten je skvělý, jeho maska působivá a jeho akrobatické kousky na průčelí Notre Dame dodnes uchvacující. Rovněž davové scény jsou pěkně režírované a monumentální. A moc se mi typově líbil Král Ludvík XI., byť se tam jeh mihl, který odpovídal představě, jakou jsem si utvoři při četbě Scottova Quentina Durwarda. Tři silné hvězdičky. (12.06.2021)

Tato adaptace mne mírně zklamala. Zaměřila se totiž výhradně na románek Esmeraldy a velitele hradní stráže, od kterého se následně odvíjí hlavní zápletka filmu. Quasimodo tak zůstane spíše nenávistný, oblizující se skřet v pozadí, místo aby byl zvýrazněn jako odpudivý, avšak ve skutečnosti laskavý a věrný chudák. Ale i tak všechna čest Chaneymu, jeho hrbáč je přesto neodolatelný. (16.04.2006)

Z produkčního hlediska úctyhodný zástupce hédonisticky velkolepých filmů. Stovky hemžících se statistů v dobových kostýmech a maskách mezi desetimetrovými kulisami na jednu stranu působí sympaticky filmařsky marnivě, na stranu druhou se ta epická davová panoramata často opakují, aniž by k tomu byl důvod a často se nedaří příliš obrazově upozornit, na co by se měl v daném záběru divák konkrétně dívat. Výsledek je pak spíš takové to uznalé pokyvování hlavou nad relativní ukočírovaností tohoto mumraje, kdy nikdo moc nekouká do kamery a v bitevních sekvencích se také nikdo zmateně neškrábe v zadku, protože se při zkouškách zapomněl přihlásit o nepřítele. Plus k tomu samosebou patřičně vodpornej Chaneyho poskakující skřet, jehož akrobatické vlohy na stěnách katedrály se staly předlohou série Assassin's Creed. 100 minutová verze, kterou jsem viděl má navíc výborný, místy až trochu dungeon-synthový hudební doprovod od dvojice Laura Karpman - Nora Kroll-Rosenbaum. (28.12.2022)