Zvoník u Matky Boží

Zvoník je skvěle natočený film (ty kulisy, davové scény a hlavně Chaneyho vizáž) a má perfektní atmosféru, takže rád odpustím to, že se místy trochu nepříjemně vleče (hlavně první hodinu). Knižní předlohu jsem nečetl, ale myslím si, že když má film dvě hodiny tak mohl Quasi dostat daleko víc prostoru, jakožto hlavní postava a taky mohl být více vykreslen jeho vztah s Esmeraldou. No a Lon Chaney to je kapitola sama pro sebe. (21.09.2009)

Samozřejmě to má něco do sebe - minimálně pro tu hrstku lidí, kteří podobné staré vykopávky dokáží docenit - ale zrovna v mém případě to bylo více než úmorné, a v podstatě jsem ten film jen protrpěl. Což - abych byl poctivý - ale vlastně není chyba toho filmu, jakož spíše Hugovy předlohy. Osobně nemám problém napsat, že jsem nikdy nepochopil zdroje nesmírné obliby toho románu, protože mi jeho děj přijde stupidní, literární kvality více než sporné, a celkově mi to přijde jako beznadějně zastaralý historický kýč, u kterého se mohu jen podivovat, kolika adaptacím nechal vzniknout a že dodnes ta historka o hluchém hrbáčovi ještě někoho zajímá. Čili podobně jako je pro mě Hugův text veskrze nesnesitelný, měl jsem velké problémy dokoukat i tohle, byť řada momentů je tam rozhodně zajímavých, makeup Lona Chaneyho je bez debat nesmírně působivý, a vůbec celé je na to svou dobu hodně vizuálně zajímavé, a je evidentní, že to muselo zdát hodně peněz (všechny ty davové scény zaplněné komparzem apod...). Silně mi ovšem vadilo, že se film v závěru odklání od předlohy, v níž byla Esmeralda nespravedlivě popravena a Quasimodo žalem zahynul u jejího těla - filmová Esmeralda zůstává v závěru živá a spočine ve vroucném objetí se svým miláčkem Phoebem, zatímco smrtelně zraněný Quasimodo umírá poté, co si naposledy zazvoní sám sobě umíráčkem - aneb jak z jednoho kýče udělat ještě větší kýč. Odlišností od románu je zde však víc a velké množství látky bylo z knihy vypuštěno, což je pochopitelné, protože všechny ty historické pasáže a úvahy o katedrále Notre-Dame jsou pro filmovou adaptaci zcela nepoužitelné (on vůbec význam katedrály v tom filmu oproti předloze je až zarážejícím způsobem upozaděn). Obecně jsem na podobné násilné změny ve filmových adaptacích alergický, a je to jeden z dalších důvodů, proč mě tento film bohužel neoslovil. Btw. nemohl jsem se u toho filmu zbavit pocitu, jako bych cestoval časem, protože mě prostě fascinuje, že člověk v roce 2020 kouká na film z roku 1923, který je natočený podle knihy z roku 1831, která je dějově zasazena do roku 1482 - z těch šílených časových rozestupů na mě jde mírná závrať. (23.08.2020)

Tiez som pocul ze Lon Chaney /Phantom Opery 1925/ pracoval na svojom hororovom make -upe sam, neviem, ci to je pravda. kazdopadne reziser Wallace Worsley /the penalty 1920/ natocil vkusny horor z Pariza 15. storocia. Kvasimodo je podany verne, vystizne, Esmeralda tiez na urovni. Zaver potom uz film katapultoval do kultovych hororovych filmov : 89 % (10.08.2019)

Inu Hollywood, který všude musí vrazit Happy End. Titulního hrdinu nakonec tvůrci filmu na konci odstraní, protože pro Esmeraldu už udělal, co mohl, takže nyní by jenom překážel  jejímu štěsti v náručí Phoebově, který ostatně vypadá tak slizce nyvě, že mi dost kazil požitek  z filmu. Vůbec je tam až příliš toho milostného nytí, namísto aby bylo více Hrbáče. Při tom ten je skvělý, jeho maska působivá a jeho akrobatické kousky na průčelí Notre Dame dodnes uchvacující. Rovněž davové scény jsou pěkně režírované a monumentální. A moc se mi typově líbil Král Ludvík XI., byť se tam jeh mihl, který odpovídal představě, jakou jsem si utvoři při četbě Scottova Quentina Durwarda. Tři silné hvězdičky. (12.06.2021)

Americký snímek „Zvoník u Matky Boží“ nesázel především na to, že má skvělého herce v hlavní roli, navíc ve skvělém mejkapu, ale i na romantickou linii, která mi tu osobně tolik nesedí, tedy ne ta, na níž bylo primárně zaměřeno. Jinak je to ale pořád velmi dobrý film, je vidět, že hodně zestárnul, ale to snad každý němý film. Rozhodně si zaslouží zachování pro další generace. (07.02.2020)