Dvojrole

Vynikající herecký výkon, zdá se ovšem, jakoby za celkové stáří organismu mohlo jen opotřebením mozku, proto se například moje maminka podivovala, proč se Brodská belhá jako stařena, když by mohla mít svěží pohyby mladice, neb ji nic nebolí. Alzheimer je věc jiná. Po zajímavém, pěkně rozjetém začátku stojícím na vědecko-fantastickém podnětu film směřuje po trochu předvídatelné cestě k nedotaženému konci. Taková oddychovka na nedělní odpoledne pro důchodkyně, která však nepostrádá jistou svěží dávku humoru, a oplývá i filozofickými a humanistickými ambicemi. Technické zpracování některých "subjektivních" pohledů je jedním slovem otřesné a rušilo mě více než cokoli jiného. Na to, že to je české, mohlo být hůř. (18.01.2010)

Namet je velmi zajimavy, ale zpracovani je tristni. Cely film defacto stoji na vykony Terezy Brodske, kterou mam sic velmi rad, ale bohuzel jeden kun tezky povoz sam dlouho neutahne. Krome velmi dobreho vykonu Terezy Brodske, stoji take za zminku dobre zapracovana hudebni linka, ale misty je uz velmi ohrana a jednoduse se zni stava klise. Skoda tak trochu promarnene sance, ale film je to prinejmensim zajimavy. (30.06.2006)

Poměrně neznámý, ale vcelku pozoruhodný český televizní film. Když se po havárce v nemocnici ocitnou dvě ženy, lékaři zjistí, že už nemohou zachránit obě. Proto se rozhodnou pro experiment a mozek jedné transplantují do těla druhé. Mladá holka se tak probudí s mozkem staré a zkušené ženy. Tolik lehký sci-fi námět. Jinak jde ale spíše o vztahové drama. Mou pozornost Dvojrole upoutat dokázala a přivedla mě na zajímavé myšlenky. Jak bych se choval sám v těle dvacátníka se zkušenostmi sedmdesátníka? Jak bych naložil s novým, ale vlastně cizím životem? Na filmu bych ještě vyzvedl herecký výkon Terezy Brodské, která to dokázala zahrát velmi přesvědčivě a po právu získala za svoji roli Českého lva. (10.12.2022)

Sci-fi po česku. Tento žánr je vždy tak trochu tenký led, hlavně pro nemilovníky báchorek a pohádek. Tady se to povedlo, dalo by se říct, napůl. Právě díky českému pojetí, které na rozdíl od přehršle většinou tupých zahraničních snímků vždy má aspoň nějaký filosofický přesah a něco k přemýšlení nebo aspoň zamyšlení. Brodská už zralá, Roden se ještě hledá, Hartl ve standardní póze. Nebýt to často utahané, hodnocení mohlo být lepší. (11.04.2022)

Ambiciózní projekt, podepřený nadprůměrným hereckým obsazením i silným, slibným jinotajným námětem, zůstal v půli cesty. Po nadějném rozjezdu následuje postupné "stárnutí" scénáře, děje i dramatické ubývání prostoru pro hereckou akci. Tereza Brodská, atraktivní skvělá herečka dnes už také střední generace, po silném rozjezdu v osmdesátých letech (VLAK DĚTSTVÍ a NADĚJE) z existenčních důvodů rozmělňuje své vynikající schopnosti v triviálních seriálech, které si mohou podat bez větších rozpaků ruku např. s německorakouským DOKTOREM Z HOR. Tato inscenace (film?) působí dojmem jakéhosi předělu. Křižovatky. Zdá se, že po odeznění Kleinovy a Pecháčkovy básnické pentalogie Brodská nemá co hrát. V tomto ohledu není ani zdaleka jediná. A ta ztráta prostoru, datovatelná od okamžiku, kdy nastupuje nová generace ani ne tak režisérů jako scénaristů, pokračuje a inflace tvořivosti i zvládnutí dobrého řemesla, bez kterého je nepředstavitelná, již s sebou nese, to jen dokládá. V tomto případě bych řekl, že je jen dobře, když se tento film hned tak neobjeví zase venku. Své diváky by totiž nebavil ani nepovznášel; v lepším případě by nudil, v horším vzbuzoval agresivní reakce. I vousatost může plešatět. (19.03.2008)