Mise

Nikdy jsem neměla křesťanství zrovna v lásce, po shlédnutí Mise ale musím své tvrzení trochu poopravit; proti křesťanství jako takovému nic nemám, nedokážu ale vystát církev a její zásahy do světové politiky. Cožpak by někdo Ironsovi a jeho postavě dokázal vyčítat ušlechtilé pohnutky? Cožpak by někdo De Nirovi mohl v závěru spílat za to, že se ve jménu víry vrhl do boje, ačkoliv minuty před tím přísahal, že už krev neprolije? Za hudby Ennia Morriconeho (právě sháním soundtrack) se vám ale do hlavy dostane hlavně jedna myšlenka, totiž "Nebylo by jim lépe, kdyby nás nikdy nepotkali?". Mise nutí člověka přemýšlet, někdy je pro ateistu, jakým jsem já, až trošku moc překřesťanzována, mohlo by se zdát. Ale už jenom za ten moment, kdy seňor De Niro zabíjí strážce a uvědomuje si, že se ve jménu něčeho vyššího stal znovu tím člověkem, jehož stopy se ve své mysli snažil potlačit, za ten pohled do očí, odevzanost a odhodlanost v jednom, Misi jakoukoliv náboženskou agitku ráda odpustím. (04.05.2008)

Nezmyselná ľudská krutosť bola vo filme obmieňaná už niekoľkokrát, ale len málokedy dostal také konkrétne kontúry ako v tomto snímku. Po filme a uvedomení si skutočnosti príbehu som sa cítil citovo zdevastovaný, takto frustrovať dokáže človeka len máloktorý film. Ohavnú a odvrátenú stranu ľudskej povahy dávajú tvorcovia do trefného kontrastu s fascinujúcou prírodou a schopnosťou človeka milovať a odpúšťať. Hudba a herci sú v tomto krásnom filme samostatným elementom. 85%. (22.06.2009)

Když se v poutavém příběhu nešťastného osudu z nedobré doby sejdou úžasně hrající De Niro s Ironsem, kamera zabírá dokonalé scenérie a do toho zní titán Morricone, stačí jen krůček, aby vznikl jedinečný film. Vyznění totiž není tak jednoznačné, jak se může na první pohled zdát a vícevrstevnatý příběh nechává otevřené mnohé názorové otázky. (14.08.2007)

Som na vážkach. Prvá polhodina je pôsobivým vykreslením rozpolteného otrokára De Nira, ktorý po tragickom čine hľadá útočisko vo viere a vydáva sa na strastiplnú púť s jezuitmi. Po chvíli sa však začína rozvíjať rovina politicko-náboženskej šachovnice, pánbíčkárstvo sa odsúva na vedľajšiu koľaj a oťaže prevezme dedičstvo intolerancie a krvavej histórie dobývania Južnej Ameriky. Vďaka tomu je celý scenár rozpoltený a preskakuje z motívu na motív, pričom je prvá polovica príbehu nekompatibilná s tou druhou takmer vo všetkých ohľadoch. Čo je vzhľadom k hereckým výkonom a jednému z najkrajších Morriconeho soundtrackov, ktorý bezpečne chytí za srdce, veľká škoda. 70% (02.01.2014)

"With an orchestra, the Jesuits could have subdued the entire continent." - musím oponovat - s takovými melodiemi, jaké složil mistr Morricone, není žádného orchestu zapotřebí. Mrazí už "jenom" z flétnové melodie. Když dostane slovo navíc sbor a perkuse, vzniká něco neskutečně krásného a monumentálního. Ve spojení s nádherně natočenou Brazilskou přírodou (nedotčené pralesy a hlavně monumentální Iguaçu) a slibným hereckým obsazením už chybí zdánlivě jenom kousek k dokonalému filmu. JENŽE - z příběhu se vyklubala na můj vkus tak trochu moc křesťanská agitka, takže nemůžu zcela sdílet zdejší nadšení. Sám o sobě by byl film na silnější 3*, ale za ty nádherné obrázky a hlavně za Ennia musím tu hvězdičku přidat. (26.07.2007)