Mise

Hudba Ennia Morriconeho Misii samotnou předchází a já jsem se k ní dostal dlouho před filmem a k mému překvapení se stala dlouhodobě jednou z mých vůbec nejposlouchanějších záležitostí. Překvapivě proto, že ona hudba nepatří zrovna k té, která by mě nějak zaujala na první poslech. Moje první reakce byla dokonale chladná. Spíše jsem jí z důvodu její dobré pověsti dal opakovanou šanci a vlastně ani dnes nemůžu říct, že bych k ní měl nějaký vyloženě pozitivní vztah, spíše mě prostě přitahuje, že si jí musím stále pouštět. Je to zvláštní. Film samotný na mě zapůsobil podobně chladně jako prvně hudba a měl na mě spíš efekt vzdělávací. Jak tak nad tím přemýšlím, jak hudba tak film se mě moc osobně netýkají z důvodu, že příliš dají na očividnou krásu, obojí nemá čmouhu. I přesto, že ve filmu jsou vraždy a smrt, působí to jakoby vznešeně, ctnostně. Takový styl mi nesedí, a proto si nechávám odstup. Jinak se mi s výjimkou několika okamžiků předpokládám do paměti nevryje film nijak silně, není na něm nic zvláštního. Snad až na okamžiky, které působily podivně, jako figurína mnicha ve vodě na začátku, či závěrečná bitva, která mnohdy spíše připomínala jakousi klučičí sranda bitku dvou znepřátelených chlapeckých gangů. I když její protagonisté mají možná větší nasazení a více bojují o své zdraví a život, než postavy tohohle filmu, které někdy vypadaly, jakože je jim úplně jedno, jestli umřou nebo ne (a nemyslím tím tu úplnou závěrečnou scénu u kostela (která by se dala použít jako instantní zvedač hodnocení), ale hlavně tu předtím na řece). (09.02.2010)

"The world is thus. -No, Seńor Hontar, thus have we made the world. Thus have I made it." Úžasně vykreslené lidské klady (jak dokáží milovat) i zápory (jak dokáží být krutí a nelidští), lemované nebeskou hypnotizující hudbou Ennia Morriconea, nádhernými záběry na přírodu, právoplatně Oskarové kamery a vynikajících hereckých výkonů. Lepší film jsem už dlouho neviděl. 95% (23.03.2012)

Roland Joffé za pomoci brilantní Mengesovi kamery ( oscar nemohl být v lepších rukou ), nádherné Morriconeho hudby a EXCELENTNÍCH hereckých výkonů Roberta De Nira a Jeremy Ironse rozehrává příběh EPICKÝCH rozměrů. Film o vině, pokání, odpuštění ( v podobě De Nira ) a v druhé části o střetu dvou světů, POLITIKY na straně jedné a náboženské víry a svobody na straně druhé. Joffé nikam nespěchá a tak si můžeme v klidu vychutnávat tento velký příběh protknutý nádhernými scenériemi jihoamerické džungle za zvuků božské Morriconeho hudby. HODNĚ SILNÝ ZÁŽITEK! (15.10.2009)

Skvostná výprava nejen za pokáním nás zavádí do kolonií v Jižní Americe, kde se tamní obyvatelé brzy stanou svědky stále větších konfliktů mezi Španělskem a Portugalskem a narůstajícím strachem z rozmachu jezuitského řádu. Vznětlivého žoldáka a obchodníka Mendosu tíživé výčitky zavanou až k idealistickému Gabrielovi, který mu pomáhá obrátit se k víře. Morriconeho okouzlující hudba (několik skladeb si léta projíždím ve svých sbírkách) a Mengesova opulentní kamera ční vysoce nad režií Rolanda Joffé, která nikam moc nespěchá (což je někdy i na škodu) a prakticky i nad celým příběhem. (20.06.2009)

To je jednoducho klasika. Námet dobývania Ameriky na úkor domorodého obyvateľstva nikdy neomrzí a vždy bude mať čo ponúknuť. Najlepšia je prvá časť, ten psychologický prerod hlavnej postavy (De Niro) bol fantastický. Neskôr sa v dejovej linke začnú vyskytovať hluché, nudnejšie miesta a príbeh sa začne umelo naťahovať. To politikárčenie na celkovej atmosfére výrazne uberá, mňa osobne to nebavilo. Aj tak bol dôvod jasný. Peniaze, moc a nové územie. Tie nudné reči okolo toho bola iba zbytočná šaškáreň. Našťastie je tu priam zázračná hudba, ktorá to trocha zachraňuje. Ale aj napriek spomenutým nedostatkom to stačí na slušný nadpriemer. 80/100 (22.04.2014)