Bylo nás deset

Samotný obsah není moc zábavný a v podstatě je popsaný výše. Kvůli němu nemá moc smysl se na tenhle film dívat, ale na jednu hvězdičku to jakž/takž stačí. Další důvody pro hvězdičky jsem osobně nenašel, ale jednotliví lidé si mohou najít důvody pro sledování např. v podobě Suchého a Šlitra, herectví Jarolava "Kuby" Satoranského, luzného zjevu Olgy Schoberové či lásky k ČSLA. Existují určitě i horší české filmy z 60. let, ale i desítky výrazně lepších. (13.08.2007)

Ocení nejspíš ten který byl v těch letech (63-65) na vojně, a že vojna není kojná, to byl všeobecný fakt, příběh šmrncnutý o hudební a romantickou složku nebyl vůbec špatný, stejně tak jako dobrá snaha o poctivé a realistické vyobrazení tehdejší vojny. Líbila se mi i atmosféra, v tý době už dost uvolněná, krásná to doba, možná bych i měnil. Jen bych si možná v roli Karla Čiperky dokázal představit někoho jiného-ale budiž, každopádně co se týče fyzických proporcí, tak poloviční desátník Moraveček byl parádně ztvárněn, i já měl s takovým podobným tipem tu čest. Holky krásné, krom parádní ozdobičky Šoberky, která klukům při jejich prvním setkání naprosto vyrazila dech (ani se nedivím) mě zde zaujala i ta Karlova láska (hrála Jana Jobová-jediný film) do které se na první pohled zamiloval. A samozřejmě hudba, parádní dobové šlágry, ty zde hodně vynikly a film oživily. Marthos asi nebyl na vojně, protože by jinak věděl že zde normálně byli i 30+, to jestli bylo Šlitrovi v tý době už 40 (inu člověk je tak starý, na kolik se cítí) to bych nechal stranou (k vadě to tu rozhodně nebylo). Jen tak mimochodem, i v těch tvých oblíbených 30 letech, se objevovali mladší herci v podstatně starších typech rolí a nebo naopak, viz Plachta, Marvan, Pešek atd, takže když už kritika, tak prosím ne jen jednostranná. ps: Hovadina to může být jen pro Tebe, pro člověka která na vojně nebyl, kdyby ta možnost byla, tak byses ji bránil jako čert kříže:-) (02.10.2011)

Vcelku zručně poslepovaná historka o přetavení svobodného individua na kolečko ve stroji, kterýžto proces je zde bohužel prezentován jako navýsost žádoucí a přirozený (v souladu s většinovým dobovým vnímáním vojny jako něčeho, co sice nemáme rádi, ale nějak to holt proflákáme, aspoň si budeme mít o čem vykládat, až se za pár let budeme ulejvat pro změnu v práci). To ovšem vidím dneska, tenkrát jsem viděl hlavně S+Š, Ctibora Turbu a Olinku Schoberovou, ti byli a jsou fajn. Zato takový Postránecký je tu nejen za záporáka, ale hlavně za neskutečné herecké dřevo, a není v tom sám (čti: rozpačité režijní vedení). Kolem a kolem slabá trojka. (03.02.2012)

Zelené sukno a zpěv. Jde to k sobě? Ale to víte, že to jde, jak nám názorně ukazuje tenhle film. Sice nechápu, že když to měl někdo za 730, že si ještě u toho mohl freneticky prozpěvovat, ale budiž. Nebyla to ani komedie, ani nijak vyhrocené drama. Tedy blíže to mělo k slabé drámě, neboť dramatická linka ukázala postupně narůstající nešvar mazáctví. Že nevíte, co to bylo mazáctví? No, to se ptáte toho pravého, který o tom ví hovno, jak to za bolševika chodilo na vojně. Takže z doslechu vím, že mladší ptáky pérovali ti, co nastoupili o jeden rok před nimi. No, hrozná pakárna, když někoho šikanovali a dávali mu deset dní "vostrejch". Samozřejmě vzhledem ke vzniku filmu je to tady hodně mírně pojato, ale pokud vás stresuje už třeba jenom Vasil z Míši Kuličky, tak byste třeba mohli mít nervový otřes z nadřízených křiklounů na ubikaci anebo Satoranského zavřeného v base, kterak skrz mříže smutně pozoruje cvičiště. Ale kdepak, takovou úděsnou "depku" nám soudruzi přece jen nedopřáli. Hned totiž vidíme veselého Suchého, jak to s vojenským bandem a s kolegou Šlitrem rozpumpoval na plné pecky se semaforským šlágrem. Ještě že má film alespoň ty písničky, jinak bych se posral nudou. Ke všemu je mně ten svět kasáren a rozkazů tak vzdálený. Kdyby tvůrci přidali nějakou tu hlášku, ale je to celé poplatné době. Nejvíc mě sralo, že vojáci museli mrdat. Nechápu, že ještě měli chuť smočit ptáka v houští, když byli obklopeni takovým šíleným prostředím, ve kterém spíše péro na povel kleslo, než by šlo nahoru. Asi to chtělo Fialovou (barvu). Ta zelená je přece jen dost asexuální. No, asi takhle, resumé pro film vychází zcela negativně. Na filmu se mně nic nelíbilo. Fakt slátanina zelených mozků. Škoda toho nadějného hereckého obsazení, které čítalo začínající "ucha" Postráneckého a Satoranského. Byla sranda vidět je jako mladíky. To jediné na celém filmu, spolu se zpěvy, zaujalo. Antonín Kachlík proslul nálepkou režiséra poplatného totalitnímu režimu. Nelze se tedy divit, že film vypadá tak, jak vypadá. 20% (24.05.2015)

Děj filmu je sám o sobě prostoduchý až pitomý. Zřejmě za to může nejen hloupý námět (mimochodem, autorem knižní předlohy byl režisér filmu Antonín Kachlík), ale především nesmírně nudná a schématická režie. Přesně v duchu "angažované kritiky" se zde sice tepou zlořády jednotlivců, ale zároveň je film v zásadě nepokrytou agitkou, v níž jsou velitelé zásadně moudří, empatičtí a odpovědní... Situaci zachraňuje herecké obsazení... Za prvé účast (pravda, na poměry zvs notně přestárlých) "vojínů" Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (takže se film mj. stává svérázným dokumentem o písničkách divadla Semafor v první polovině šedesátých let), za druhé účast mima Ctibora Turby, za třetí herectví Jaroslava Satoranského, Olgy Schoberové a několika dalších v té době začínajících herců... Snímek také disponuje místy i poměrně zajímavou a vynalézavou kamerou. Po pravdě řečeno jsem se ovšem ani tak nemohl dočkat konce, což se mi jinak při sledování filmů nestává moc často... Celkový dojem: 45% (29.08.2008)