Kráva

Nádherný příběh podle Procházkovy předlohy zfilmoval Karel Kachyňa nezapomenutelným způsobem. Příběh (nejenom) o smyslu života, boji s nepřízněmi osudu, drsnou přírodou vás od samého počátku vtáhne a nepustí až do samotného konce. Výborní Radek Holub a Alena Mihulová, hudba Petra Hapky a poetické (ale realistické) znázornění nelehkého života "na kraji světa" , kde radostí je minimum a bohužel převažují ty "rány osudu". Zdánlivě jednoduchý příběh ale Karel Kachyňa převedl na filmové plátno nesmírně krásným a emotivním způsobem, takže najednou zjistíte, že hrdinům v tomto nelehkém a někdy i dost nespravedlivém boji s osudem, začínáte i fandit. Opravdu geniální filmové dílo, myslím že patří i v nelehké konkurenci mnoha Kachyňových filmových skvostů k těm úplně nejlepším. (22.11.2018)

Předhoďte nám srdceryvný příběh ze života (eventuálně realisticky pojaté vyprávění o krutém a nesmlouvavém životě) a budeme spokojeni. Uvaříme si kávu, zamyslíme se nad těžkým údělem těch, jimž nebylo přáno, případně podiskutujeme. Btw: To, že někdo ztvární člověka udřeného, truchlícího, případně umírajícího neznamená, že film sám o sobě jest přesvědčivý a kvalitní. (26.10.2010)

V jednoduchosti je síla. A tento příběh je jednoduchý a hodně silný. Karel Kachyňa natočil opět podle předlohy Jana Procházky svým způsobem vzácně vyjímečný film, prostě " Kachyňovka ". Petr Hapka film doprovodil nádhernou a magickou hudbou. Ústřední dvojice Radek Holub a Alena Mihulová (Kachyňova manželka) je dokonalá. A neméně důležitá hlavní role - jsou v mlze zatopené horské lesy. Nádherná, syrová a minimalistická balada. (11.03.2014)

Kachyňa je jedna z největších postav českého filmu. Má na kontě několik lahůdek a Kráva je jednou z nich. Škoda že dnes už Česká televize netočí tak kvalitní televizní filmy jako dřív. Kráva je totiž plnohodnotným partnerem kinosnímků. Vypráví obyčejný příběh sedláka a to scénáristicky úsporně, ale o to více přesvědčivě. Kachyňa zvolil tehdy málo známé herce, ale měl rozhodně šťastnou ruku. (22.05.2007)

Kachyňa věděl jako málokdo, kterak vytěžit z minima maximálně kvalitní film. Ne že bych tímto nějak shazoval například Hapkovu hudbu, která je mimochodem ozdobou vyprávění, ale odvyprávět děj tak chudý na rekvizity, zvraty nebo vedlejší postavy s tak objemnou poetičností a atmosférou, to si žádá kumšt v takovém Hollywoodu takřka nevídaný. Opravdu silných emocionálních chvil zde sice tolik nenajdeme, ale ódu na obrazovou krásu a čistotu pěje Kráva skoro v každém záběru, stejně jako Holub s Mihulovou na prosté a přirozené herectví... (19.09.2016)