Městem chodí Mikuláš

Především musím uznat, že ta nemocnice na mě svou tísnivou atmosférou udělala větší dojem než leckteré sanatorium v horrorových filmech. Až lituji, že se mistr melancholie Kachyňa do nějakého přímočarého horroru také nepustil. I když tento film k tomu neměl daleko. Panoptikum postav ve filmu účinkujících sice neprochází navenek krvavými orgiemi, zato uvnitř se to mele. Máme tady výrostka, který svou inteligenci využívá k prvoplánovým provokacím a málokdo asi dojde k názoru, že by to spravilo pár facek. Pár otrávených sester, ztroskotanecký doktor, který marně hledá poslední zbytky své důstojnosti, leč i pro takového je zde jedna naivní husa, která ho chce zachraňovat. A pak je tady vrchní sestra, která si zpackaný život vynahrazuje snahou o aspoň trochu profesionality. Co se ve filmu děje, asi nijak nezmění směr života kteréhokoli ze zúčastněných, ale za zhlédnutí tato sonda do jejich životů skutečně stojí. (17.12.2020)

Lidsky hřejívý příběh, který je zasazen do zasazen do šedivého nemocničního prostředí na začátku 90. let. Takové filmy nedokáže točit kdekdo, na vykreslení jednotlivých charakterů musí být cit, a ten pan Kachyňa rozhodně měl. A uměl dobře pracovat i s dětmi, hlavní hrdina v podání Daniela Doudy (kdepak je mu konec?) byl velmi přesvědčívý, stejně tak i ostatní dětské charaktery. Zaujali mě svým výkonem také Josef Abrhám, kterého jsem v roli alkoholika potkal úplně poprvé, a Eliška Balzerová, která v roli upjaté vrchní sestry byla k nepoznání. 90% (29.03.2015)

Poetický filmový příběh o dvanáctiletém Rudovi odehrávající se večer na Mikuláše, který je v nemocnici, je charakterově ohromný sígr a nikdo o něho nemá zájem, včetně rodičů. Autorem je Jan Procházka, se kterým režisér snímku Karel Kachyňa v šedesátých letech hodně spolupracoval. V této době vznikl scénář i pro tento film, ale nemohl být realizován. Jelikož má porevoluční doba své, kdyby skutečně vznikl už v šedesátých či sedmdesátých letech, byl by sice černobílý, ale měl by vlivem doby daleko větší sílu. Ano, devadesátá léta jsou na snímku hodně znát, avšak Kachyňovi se podařilo atmosféru i přesto docílit dle svých představ. Spousta lidských osudů na jednom místě v jednu dobu a to jak u dospělých z řad zdravotnictví, tak u dětí z řad pacientů. Takřka všichni v hlavní úloze mají jedno společné. Pocit odcizení. Byť se jedná o obyčejný televizní film, svou kvalitou předčí očekávání. (24.05.2020)

Je to zvláštní reflektovat tohle bolestné drama jako film dětský, což tu řada komentátorů dělá. Z jakého důvodu? Že má dětského hrdinu? Že se odehrává během Vánoc? Že ho někteří z diváků poprvé zhlédli v dětství? Tyhle argumenty se mi zdají jako vršení absurdit. Bolestně nádherné komorní drama Karla Kachyni natočené podle scénáře jeho osvědčeného spolupracovníka Jana Procházky se přeci vzpírá všem těmto motivům interpretace. Mám pocit, že degradovat tenhle snímek na ,,dětský film" či dokonce na ,,nenáročný příběh" je tou největší nespravedlností, které se může dílu pana Kachyni dostat. Už jen ta témata - rozpady rodin, závislosti, alkoholismus... Já bych naopak řekl, že film Městem chodí Mikuláš je jedním z nejlepších polistopadových televizních filmů a rozhodně tedy filmem, který jako jeden z mála postihuje tu zvláštní smutně nostalgickou náladu období Vánoc, kterou všechny ostatní snímky, tvůrci i média obecně přehlížejí a záměrně ignorují. Takhle vypadá (možná skutečná) tvář vánočních svátků - anebo je to možná alternativa ... mnoha lidem je právě v tomhle období povinné veselice a dobrodiní nejvíce smutno... (05.06.2007)

Hořko-sladký mikulášský příběh z jedné nemocnice, kde je v tomto čase všem smutno.....malým i velkým. Herecký koncert ústřední dvojice Abrhám - Balzerová a malý uličník jim skvěle sekunduje. Výborně napsaný scénář o lásce, která nemusí být na první pohled vidět, skvělá režie. Zařadil se k mým oblíbeným Vánočním filmům.... (10.08.2004)