St. Nicholas Is in Town
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Petr HapkaHrají:
Daniel Douda, Eliška Balzerová, Josef Abrhám, Alena Mihulová, Kateřina Kaira Hrachovcová, Pavel Nový, Barbora Hrzánová, Igor Smržík, Pavel Chalupa (více)Obsahy(1)
V nemocnici na malém městě se odehrávají převážně příběhy dospělých. Nikdo z nich se zrovna nenachází v úspěšném období života, mají porouchané vztahy, nedaří se jim v práci. Hořkost z nich dělá lidi nepříjemné, a tak i třináctiletý uličník dostává kapky od každého, koho potká. Ne neprávem si vyslouží přezdívku Lže a krade, ale podezření na něj padá i ve chvílích, kdy je nevinný. Jenže zrovna tenhle kluk si usmyslí, že udělá radost jedné smutné holce. A protože je 5. prosince, slíbí jí, že do nemocnice přivede Mikuláše. To ovšem znamená, že se musí dostat ven. A pod bystrým zrakem vrchní sestry to nebude nijak snadný úkol. Tenhle souboj s nejistým výsledkem má ale v závěru jedno jisté – všichni jeho aktéři pomalu otvírají oči a jako zázrakem otvírají svá obrněná srdce a prožijí chvíli vzájemného porozumění. (Česká televize)
(více)Recenze (162)
Vím, že na mne tento film udělal dojem v mých dětských letech a dnes po mnoha letech jsem si ho připomněl a musím opět smeknout klobouk před panem Kachyňou. V tomto filmu ve spojení se skvělou Hapkovou hudbou mě vytanula na mysl režijně-scénáristicko-hudební spolupráce Guiseppe Tornatoreho a Ennia Morriconeho... Tím nechci srovnávat, jen to v tomhle filmu na mě silně zapůsobilo, podobně jako u zmíněných italských géniů. Miluju film Městem chodí Mikuláš. ()
Vždycky budu mít rád sladké, takže mám rád Mikuláše, co jej nosí. To nemočního prostředí mě spíše děsí. Karlu Kachyňovi se stejně jako v předchozích nemočních filmech Pozor vizita a Počítaní oveček podařilo izolaci nemocnice skvěle vystihnout, tentokrát více depresivně. Naprosto souhlasím s ostatními komentující, že ta nemocnice teprve se vzpamtující ze socialismu vypadá opravdu děsivě. Stejně jako svým způsobem děsiví jsou lidé v ni působící - především zlobivý výrostek Ruda bez matky a přísná upjatá sestra v podání Elišky Balzerové. Tyhle postavy, a celý ten nemocniční závan pro mě byly příjemné asi jako hrachová kaše na vánoční večeři. Jenže ony přišly chvíle, kdy jsem s nima začal i soucítit. Karel Kachyňa to dokázal tak udělat, že ani tyhle figury nejsou černobilé, a vyhnout se schématičnosti. Naopak hezky neobyčejně obyčejně citlivě upozornit na lidské starosti a mikro příběhy v tomto celém zdánlivě nenapadném filmu, kde nakonec přišla jistá naděje....Já vám to prozradím, skutečně přišel Mikuláš. ()
Mrazivá nálož mikulášské disharmonie, kterou zúčastněné ztracené duše přiživují dle svých schopností s příkladným nasazením. Herecky výborný nemocniční personál s vejlupkovskými dětskými výkony, atmosféra nemocniční bezútěšnosti, ♫ harmonizující Hapkovy akordy, scénáristické dědictví Jana Procházky. Vrchol polistopadové "televizní" tvorby. ()
Poetický filmový příběh o dvanáctiletém Rudovi odehrávající se večer na Mikuláše, který je v nemocnici, je charakterově ohromný sígr a nikdo o něho nemá zájem, včetně rodičů. Autorem je Jan Procházka, se kterým režisér snímku Karel Kachyňa v šedesátých letech hodně spolupracoval. V této době vznikl scénář i pro tento film, ale nemohl být realizován. Jelikož má porevoluční doba své, kdyby skutečně vznikl už v šedesátých či sedmdesátých letech, byl by sice černobílý, ale měl by vlivem doby daleko větší sílu. Ano, devadesátá léta jsou na snímku hodně znát, avšak Kachyňovi se podařilo atmosféru i přesto docílit dle svých představ. Spousta lidských osudů na jednom místě v jednu dobu a to jak u dospělých z řad zdravotnictví, tak u dětí z řad pacientů. Takřka všichni v hlavní úloze mají jedno společné. Pocit odcizení. Byť se jedná o obyčejný televizní film, svou kvalitou předčí očekávání. ()
Tenhle malý velký film je plný hořkosti i naděje zároveň. Naděje je zde zosobněna Mikulášem, který prostupuje celým filmem jako někdo (něco), co má sílu změnit (snad zlepšit) osudy hlavních postav. Na konci si však můžeme jenom přát a doufat, že se životy všem změní podle jejich přání a dostanou se každý ze své životní krize. Karel Kachyňa zde výborně zachytil onu neopakovatelnou atmosféru zimy, nemocnice a životních peripetií. Film navíc nabídl Josefu Abrhámovi příležitost ke ztvárnění jedné z jeho nejlepších rolí. Jeho lékař je po fyzické i psychické stránce odepsaný člověk, který má pramalou šanci na zlepšení své situace a svou rezignovaností se stále více a více propadá až na dno lidské důstojnosti. I ostatní postavy v příběhu jsou napsány i zahrány bezchybně. Je škoda, že se k tomuto filmu naše televize vrací tak zřídka, dnes se totiž najde jen málo tuzemských snímků, které by dokázaly na člověka tak zapůsobit. 10/10 ()
Galerie (6)
Zajímavosti (6)
- Pôvodne chceli režisér Karel Kachyňa a scenárista Jan Procházka natočiť film na začiatku sedemdesiatych rokov. Avšak Procházka bol v tej dobe na čiernej listine komunistického režimu v Československu a jeho scenár nemohol byť realizovaný. (Raccoon.city)
- Jan Procházka společně s režisérem Karlem Kachyňou napsal tento filmový scénář podle vlastní povídky „Lže a krade“ v roce 1969. K jeho realizaci už ale na úsvitu normalizace, kdy Procházkovo jméno figurovalo mezi zakázanými umělci, dojít nemohlo, a tak musel Kachyňa počkat dalších 20 let, než se k tomuto projektu svého dvorního scenáristy mohl vrátit. (Letní filmová škola)
- Pohled na město s kostelem na začátku a na konci filmu byl točen v Polici nad Metují. (stefaton)
Reklama