Kult hákového kříže

Edward Norton ve svém pravděpodobně nejlepším dramatickém výkonu. Jeho postupný přerod jsem sledoval téměř s pusou dokořán, Furlong pak mile překvapil. V tomto snímku je dále ze začátku jedna z nejnechutnějších scén (rozhodně pro člověka s barvitou fantazií), kterých jsem byl v poslední době svědkem. (12.08.2008)

Již sám český název filmu vymezuje jeho tématické pole. Kult hákového kříže - neonacismus v současných USA. Všimněte si ale názvu originálního - American History X - americká historie neznámá, zjevný odkaz na extrémní názorová hnutí afroamerické populace, organizace typu Nation of Islam, v kontextu filmu logická alternativa k historickému pohledu paradigmatem norimberských zákonů... Jde tu vlastně o paradoxy absolutní svobody slova, vyplývající z amerického právního systému, beztrestně totiž můžete hlásat téměř cokoliv, tedy i bludy, a to velmi nebezpečné, o nadřazenosti bílé rasy a novém uspořádání světa... Status quo současné Ameriky je tristní - Ku-Klux-Klan se transformoval do neonacistických buněk rozesetých už nejenom po jižanských státech, v knihovně si můžete volně půjčit Hitlerův Mein Kampf, koupit CD s Oi kapelou či vlajku, plakát či propriety týkající se Třetí říše, v Army Shopu i pořídíte pěknou nacistickou uniformu či pouze bombera a okované Martensky... To vše vám zaručuje svoboda slova. Tenhle film tedy popisuje status quo, ale zároveň se i ptá - kolik kroků ještě zbývá k realizaci pochybných rasových ideí v běžném životě? Odpověď je bolestivá ... příliš jich není. Příběh Dereka je natolik sugestivní, že jeho sledování bolí. Scéna vraždy černochů mě doslova přimrazila, stejně jako mě fascinovala vizáž, tetování, muskulatura a celkové charisma Edwarda Nortona - to, co předvedl v tomhle filmu mě znovu utvrdilo v přesvědčení o jeho herecké genialitě. Na něm stojí a s ním i padá vyznění celého filmu. Filmu z linie snímků tvořících filmové svědomí Ameriky - Hořící Mississippi, Ples příšer a mnohých jiných. Mou jedinou výhradou bylo vlastně jen to, že skrze legendu, která tomuto snímku v mém okolí předcházela, jsem čekal tenhle film mnohem a mnohem naturalističtější a syrovější, režisér Tony Kaye v podstatě vše podává eufemisticky (snad jen ona scéna vraždy černošských zlodějů se tomuto tvůrčímu záměru vymykala), zabalené do velkofilmového rodinného balení s povinnou, ale nerušící, dávkou patosu... Přesto velmi silný a osvětový film. Spolu s dalším vynikajícím australským filmem Romper Stomper či americkým Svatým bojem úhelné kameny západní filmové reflexe ineditního světa novodobého neonacistického svinstva... (19.11.2007)

Tak silný citový zážitek se nedá slovy ani popsat. American History X diváka úplně pohltí a jen tak nepustí ze spárů. Po závěrečných titulcích má člověk nad čím přemýšlet. Opravdu hodně realistický pohled na rasismus ukazuje, že nás minulost pronásleduje jako stín a za své činy neseme následky. Miluju dojemnou scénu, kdy bratři strhávají plakáty s fašistickými motivy ze zdí. Nemluvě o hereckém koncertu úžasného Nortona. (31.08.2011)

Strhující brutalita všedních dnů ruku v ruce s ideály a ideologiemi pohnuté společnosti. Když jsem Kult hákového kříže viděl poprvé, nedokázal sem si představit jak by herec, který je taky jen člověkem zvládl tak emotivní projev jakým se prezentuje Edward Norton. Ztráta někoho blízkého dokáže v srdci vyvolat zármutek a nebo nenávist, takovou jenž se záběr od záběru stupňuje a dává tak prostor pro nástup nacistických ideálů o nadřazenosti rasy. Ovšem až konfontace tváří v tvář s realitou všedních dnů, až když se na rukou najednou objeví krev, pak teprve tehdy lidské vědomí zjistí, jak moc se nechalo zlákat na nesprávnou stranu mince. Když Edova postava zabije dva černošské mladíky a dostane se do vězení, kde stejně jako v jeho světě se dělí vše na bílé a ty ostatní zjistí, že zlo nepředstavuje barva pleti, ale člověk jenž se pod tou kůží skrývá. A když se jeho jediným stoupencem stane černošský kluk, uzná jeho já, že se mýlilo. Možná o to větší šok pro něj je, že za dobu jeho pobytu ve vězení na stejnou temnou stranu vstoupil i jeho mladší brácha. Film ať už vznikal jakkoliv, ať byly v zákulisí spory či nebyly tvoří špičku emotivního ledovce. Nehraje si na přeumělkované dílo a surově servíruje každou situaci, jako by jí někdo zachytil kamerou života. Oscarová nominace pro Nortona tak byla zcela oprávněná. A závěr emotivního příběhu? Ten si budete ještě dlouho pamatovat a teprve pak zjistíte, kam to vlastně naše společnost kráčí. 5 hvězdiček dávám zcela po zásluze. (02.08.2004)

Když jsem dostal do výzvy film o fašounech, říkal jsem si ach bože, co to bude tentokrát, fašoun se zamiluje do koho už tu byla homo láska, láska do židovky, láska do černošky, nebo fašoun ze sociálně chudý rodiny, fašoun bez táty nebo co to bude zase za gejzír "orginality" . Omyl, tohle byl film, který měl svým konečným vyzněním dostihl a trefil přesně a silně. Ed je sice charismatickej a zajímalo by mě jak zrovna on přišel k tak skvělý postavě, ale to hlavná je tady po mě Danny v podání Edwarda Furlonga, jeho postava je totiž skutečným motorem filmu a druhý Ed ho hraje bohovsky. Přesně jsem viděl jakou měl Danny před sebou křižovatku a držel jsem palce Derekovi ať mu posvití baterkou na tu správnou cestou, protože v určitým věku bychom měli mít brášku jako je Derek co už byl na procházce peklem a umí říct, pozor chlapče, tady už jsem šel a ne je to slepá cesta. Vastně to White power téma tady beru jako podružný, silnější pro mě byl krásný bratrský vztah rozvinutý v druhý části filmu i když je ukrytý ve filmově atraktivnějším obálku a tématu. (30.01.2019)