Judgment at Nuremberg
Judgment at Nuremberg
Režie:
Stanley KramerScénář:
Abby MannKamera:
Ernest LaszloHudba:
Ernest GoldHrají:
Spencer Tracy, Burt Lancaster, Richard Widmark, Marlene Dietrich, Maximilian Schell, Judy Garland, Montgomery Clift, William Shatner, Werner Klemperer (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (241)
Herecke vykony byly rozhodne bajecne, ale celkem to byla pise nuda. Nehlede na fakta. ()
Studuju práva. Tento film by se měl povinně pouštět všem studentům právnických fakult. Scénář naprosto brilantně a plasticky prezentuje komplikované charaktery, které se podílely na tomto zásadním procesu, který spolu s dalšími procesy té doby kompletně redefinoval pojmy (mezinárodního trestního) práva a spravedlnosti, jak je chápeme dnes. Přesto se mnohým zdá, že tribunály tehdy rozhodovaly špatně, protože aplikovaly právo, které se teprve tvořilo. Protože zamlčely zločiny, které páchali spojenci. Protože neodsoudily spoluodpovědnost, kterou nesl prakticky celý civilizovaný svět na tom, že se Hitlerovi podařilo dokázat, kam až je schopen zajít. Tento hereckými hvězdami napěchovaný a solidně zrežírovaný film však také nevyznívá vůbec jednoznačně. I proto je tak fascinující. Takto si totiž nejen můžeme, ale přímo musíme klást tu věčnou, biblickou otázku Piláta Pontského. "Kde jest pravda?" - P.S. A samozřejmě zcela souhlasím s Aidanovým komentářem. ()
Naprostá klasika. Narozdíl od většiny dokumentů i dramat o Norimberském procesu se tento nezabývá soudem s nacistickými pohlaváry, ale se čtyřmi představiteli justice a pokládá otázku, zda, kromě morálního selhání, jsou vinni i před zákonem. Výbornému hereckému obsazení dominuje Maxmilian Schell v roli obhájce Ernsta Janninga. 100% ()
Poctivá filmařina... 7,5/10 ()
"Jestli jsme nevěděli, bylo to proto, že jsme nechtěli vědět.." ()
Dramata ze soudní síně mě nikdy nezklamou, to za prvé. Za druhé, se superkvalitním námětem se snad ani nedal napsat blbej scénář, takže fantastické dialogy jsou víc standardem než překvapením. Pak ani nevadí, že tohle není "ten" Norimberský proces, ale částečná fikce. Se zajímavou Marlene Dietrich a naprosto úžasným Maximilianem Schellem, kterej si Oscara určitě zasloužil. Rozhodně jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. ()
Kramer na začátku šedesátek vytvořil hned dva zásadní kousky ze žánru soudního dramatu. Zatímco, u Kdo seje vítr jsem měl dojem, že po stránce scénáře se film povedl, ale Kramer odvedl vcelku rutinní práci (statické kompozice podobné období klasického Hollywoodu), Norimberský proces, to je úplně jinej šálek kávy. Strhující drama, podtrhnuté vynikajícími hereckými výkony, je zajímavé i formálně. Kromě precizní kompozice a nápaditých kamerových jízd, je tu použivána dramatickým způsobem transfokace na obličeje postav. Kromě prvku napětí mívá často i jinou funkci. Například na začátku všichni Němci mluví německy a co říkají se dovídáme až z překladu do angličtiny. To by ale film nesnesitelně protahovalo. Proto je použita transfokace na obličej německého obhájce a zvuk se po ní zcela organicky přepne do angličtiny. Divák snadno pochopí, proč tomu tak je a jakou funkci tím plní. Další důležitý rozdíl oproti Kdo seje vítr tkví v morální nejednoznačnosti charakterů i celého vyznění snímku (zejména pak finále). Tím se Norimberský proces víc přibližuje Michalkovovu remaku Dvanácti rozhněvaných mužů. ()
Když vydržím tři hodiny koukat na proces s níže postavenými nacisty, to už je co říci. Tenhle druh filmů běžně nevyhledávám, ale někdy je to nutností. Osvěžení si starých filmů a umění jejich natáčení není nikdy na škodu. A jedenáct nominací na Oskara to už je co říci. ()
"Dobré filmy prinášajú na otázky odpovede, výborné filmy kladú otázky na premýšľanie." ()
Norimberský proces je niečo, čo trvalo veľmi dlho a nejaký film ho nikdy nepojme úplne komplexne. Tento sa venuje najmä nacistickým sudcom a ich obhajcovi, všetko vyvrcholí vo famózny záver, kde vám jasne povie jedna z hlavných postáv, že všetko to zlo zašlo priďaleko už vtedy a malo na to vplyv, keď bol odsúdený prvý nevinný. Američania v skutočnosti odviezli a pod svoju ochranu vzali veľa zločincov, tu to bolo podľa mňa o nich veľmi idealizované, no oceňujem aspoň to, že zakomponovali ten film o koncentračných táboroch, že herecky to bolo zvládnuté, no mne sa viac páčil neskorší film z roku 2000, toto v strede stráca šťavu, je to celé zdĺhavé a pritom sa ani veľa vecí narozdiel od dokumentov nedozvieme. Ale film o tom proste asi musel byť, lebo nie každý pozerá dokumenty a vynechať by to asi nebolo správne z mnohých morálnych hľadísk. ()
Dojmů z tohoto snímku jsem si odnesl tolik, že se mi zdá prakticky nemožné je shrnout do nějakého komentáře - geniální scénář, úžasné herecké výkony (Tracey, Wildmark, Lancester, Schell ... a takto by se dalo pokračovat), hrůzostrašné záběry z Dachau a Belsenu a především bohatost myšlenek a snaha o to, aby si diváci neudělali jednostranný pohled. Když jsem si teď projel seznam mnou hodnocených filmů za poslední cca rok a osvěžil si, jakým filmům jsem udělil pět hvězd, musím konstatovat, že žádný z nich se tomuto geniálnímu dílu nemůže vyrovnat. ()
Pykať za zločiny je jedinou logickou voľbou. Tento snímok však objektívne posudzuje obe strany. Remeselne skvelý film, ktorého nepriamym vrcholom je scéna premietania záberov z koncentračného tábora. ()
Jeden z nejzajímavějších filmů ze soudní síně, řekl bych, že pro američany film má hlubší význam než pro nás čechy, protože popravdě soudili oni. Hlavní poselství filmu je ale v kontrastu mezi obžalovaným janningem a paní bertholtovou. Janning nese svůj trest se vztyčenou hlavou, ačkoli bychom to "nečekali" a paní bertholtová, která i přes přátelství se soudcem zapomene na jejich přátelství kvůli rozsudku nad zločinci. ()
Skvěle zpracované soudní drama s výbornými herci v hlavních rolích. Dokonalá rekonstrukce poválečného soudu s nacistickými zločinci i úloze ostatních zúčastněných. ()
Hodnotím film a ne závažnost jeho výpovědi....na to není hvězd 5 dost ()
Úžasné a přitom tak děsivě pravdivé. Dávám 100% ()
Čekal jsem kvalitní tříhodinové drama o bůhvíjakém ději, sledující proces s nějakými vysokými nacistickými pohlaváry. A čeho se mi dostalo? Měl jsem tu možnost zhlédnout kvalitní tříhodinové drama o vlastně skoro žádném ději, sledující proces s vysoce až středně postavenými soudci. Zpracování norimberského procesu není sice nijak revoluční, ale i přes to je unikátní. Sledujeme záznam jedné kauzy jak v soudní síni, tak v jejím politickém zákulisí. Většina děje se odehrává u soudu, kde se střídají barvité monology obhajoby, obžaloby i obžalovaných s poněkud strohými, zato emocionálně nabitými, dialogy obhájců a žalobců se svědky i mezi sebou. V norimberské soudní síni se vystřídá několikero postav, každá jiného charakteru, které dohromady ukazují na mentalitu Němců poválečné i válečné doby a na poměry ve Třetí říši. Výsledné panoptikum vám vážně brnká na svědomí. To vše je prokládané pohledy do kriminálu, na soudcovské porady, na soukromý život hlavní postavy - maloměstského soudce i na politickou situaci té doby - začátek Studené války. Ale přejděme k záporům. I když je to odehrané parádně, je to nuda. Tři hodiny jsou vážně ubíjející stopáž a odsuzují film k horšímu hodnocení minimálně od takzvaných nenáročných diváků. Já se mezi ně řadím napůl a proto je tenhle film na 70procentech. ()
Norimberský proces není jen rekonstrukcí soudního přelíčení, ale přesahující a velmi silnou filmovou reflexí křehkých otázek kolektivní a individuální viny během odhalovaných zvěrstev ničivého politického režimu. Na odpovědi a rozhodování soudu nemá vliv pouze minulost a nezvratné důkazy, ale i soudobá politická strategie USA a hrozba z východu (několikrát zmíněna situace v Československu), čímž opětovně hrozí ohrožení samotné spravedlnosti a deformace práva. Snímek je klenotem nejen díky velmi pečlivému scénáři, kterému se podařilo vybrat a propojit to nejpodstatnější, nejdůležitější i nejprovokativnější z celého procesu, ale také pro vynikající herecké výkony celé řady hollywoodských es a neméně brilantní režii. Ta v maximální úspornosti a v precizně volené práci kamery neustále vytváří nové významy a palčivé napětí v propojování různých reakcí do jednoho obrazu. Divák občas až žasne, jak minimální prostředky stačí k silnému účinku a podnětu celé řady myšlenek - ať už jde o vynesení rozsudku nad Ernstem Janningem či o poslední slova soudce, v nichž se odráží a po skončení filmu dlouho rezonuje celá ničivá podstata problému. Norimberský proces je jedním z nejcennějších příkladů americké studiové produkce, v němž všechny složky fungují v naprostém souladu a díky tomu ani po více než padesátých letech film neztratil nic ze své síly a mrazivosti. ()
Kristovanoho, to byl nášup. Jeden ze zářných příkladů toho, že někdy lze i s minimem výrazových prostředků docílit ohromujícího efektu - statické záběry a absence zbytečně dramatické hudby znásobují pocit strnulosti a bobtnajícího neklidu, film se hemží úžasnými hereckými výkony (naprosto mě dostalo cameo Montgomeryho Clifta coby svědka kastračních praktik), výbornými dialogy (Marlene, ach, Marlene) a geniálním citem pro roli ticha či zvuků v pozadí (rozhovor v hospodě, klepání půllitrů). Samozřejmě celé je to zbytečně natažené a místy trochu propagandistické, ale nad tím můžeme klidně mávnout rukou - tohle je FILM, přátelé. ()
Když dá člověk šanci starším filmům, může být po zásluze odměněn. Tohle je i případ filmu "Norimberský proces", který nejen, že má výtečné herecké obsazení, ale je skutečně silnou a zajímavou polemikou o tom, co je to spravedlnost, kdo nese odpovědnost a kdo je skutečně viníkem. Není tu jediný špatný herecký výkon! ()