Judgment at Nuremberg
Judgment at Nuremberg
Režie:
Stanley KramerScénář:
Abby MannKamera:
Ernest LaszloHudba:
Ernest GoldHrají:
Spencer Tracy, Burt Lancaster, Richard Widmark, Marlene Dietrich, Maximilian Schell, Judy Garland, Montgomery Clift, William Shatner, Werner Klemperer (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (241)
Vskutku strhující herecké výkony, dialogy a monology. Přes svou délku tento film vůbec nenudil a na rok 1961 je zpracován technicky skvěle, lépe než mnoho dnešních snímků. Rovněž lepší než Norimberk z roku 2001, který sice představuje historicky slavnější osobnosti, ale až příliš zdržuje zbytečnostmi nesouvisejícími s procesem. Pro mě nejzajímavější scény byly výslech Montgomeryho Clifta, Judy Garland a v neposlední řadě přiznání Burta Lancastera - vše vedené přesvědčivým Maximilianem Schnellem. Tito herci by skutečně meli být dodnes dáváni za příklad. ()
Další film ze soudní síně. To já můžu, takové filmy odjakživa patří k těm úplně nejlepším, obzvlášť pokud jde o takovéto soudní filmy - podle skutečné události a navíc pojednávajících o procesech s nacisty po konci války. Špičkové obsazení (v menší roli nechybí ani William Shatner, tehdy ještě ani zdaleka kapitán Kirk), strhující dialogy, fascinující herecké výkony, prvotřídní český dabing (ten původní ze 60. let) a jedna brilantní scéna vedle druhé. Opět statické, mrazivé, napínavé, téměř po celou stopáž v jediné místnosti... ale teď přijde ale. K dokonalosti tomu kus chybí (obzvlášť když přihlédnu k žánru i ke srovnání s jinými soudními filmy) a naprosto bez debat je to opravdu zbytečně dlouhé a rozvleklé, jenomže dost zásadní, protože jinak proti tomu filmu snad ani nejde nic mít - mohlo to být kratší o půl hodiny, úplně klidně možná i o hodinu, ale i tak je Norimberský proces zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Povinnost vidět. 80%. ()
Silné téma, vynikající herci a více jak 3 hodiny zajímavých informací, které berou dech hlavně lidem, kteří byli daným situacím přítomni. Ať už byla realita jakákoliv, film si mé srdce získal. Složité soudní jednání, které bylo vedeno v angličtině a němčině se sluchátky na uších, vyřešil Stanley Kramer jediným výrazným záběrem, který dával najevo, že odteď budeme všechno slyšet v jednom jazyce. Mě nejvíce zaujala role Judy Garland, která patří k mým oblíbeným herečkám. ()
Splácím dluh další klasice. A podle toho je nutné se k Norimberskému procesu chovat, obdivovat herce, chválit kameru (krásné oblety v soudní síni), prožívat emocionální výjevy a přikyvovat nad seriózním tématem holokaustu. Ale ona je to uvnitř tak trochu nuda, ne? Film má téměř tři hodiny a nedokáže vyšponovat atmosféru uzavřené místnosti do nesnesitelného dusna jako Dvanáctka rozhněvaných mužů, nespoléhá se na sympatické charaktery jako Vyvolávač deště. Norimberský proces byl ohlodán zubem času a dnešnímu rozmazlenému divákovi, zvyklému na trochu dynamičtější přístup, může způsobit trochu větší "zažívací a trávicí" potíže než tenkrát. 60 % ()
Jeden ze starších filmových klenotů. Docela rád jsem si dal tento týden na AMC "opáčko". Tři hodiny v soudní síni (a v zákulisí), které díky skvělým dialogům, utečou jako voda a nenechají vás ani na chvíli vydechnout. Stanley Kramer tyhle "soudní" filmy uměl zatraceně dobře (a nejenom ty soudní). Ve středu pozornosti je samozřejmě Spencer Tracy, ale další (Lancaster, Schell, Widmark i Marlene) se svými hereckými výkony nezůstávají v ničem pozadu. Nezapomenutelných scén je tam mnoho, neuvěřitelné jsou zpočátku "němé" scény Burta Lancastera. Mne kromě nich nejvíce zaujal Tracyho závěrečný monolog a také závěrečný rozhovor s Lancasterem. Podobné "soudní srdcovky" např. "Kdo seje vítr" (překvapivě zase Kramer), "Dvanáct rozhněvaných mužů", z novějších např. "A spravedlnost pro všechny" s Al Pacinem. ()
Kdyby ten film trval asi tak o hodinu méně a scény s Marlene Dietrich, která tam byla asi jenom proto, aby o ten film byl zájem, byly vystřižené, šlo by o hodně povedený a silný film. ()
Dílo, které snad netřeba komentovat. Stanley Kramer uměl v takovýchto ožehavých tématech chodit a to tak že velmi dobře. Norimberský proces nikdy nemohl vypadat líp. Stanley halt uměl ()
Tento film je sondou do německé duše, která byla proškozená válečnými událostmi. Tento film je zároveň velkým filosofickým díle o vině či nevině člověka, o vině či nevině celého lidu a národa. Jak úzká hranice prochází mezi dobrem a zlem a jak to má někdy ta spravedlnost zatraceně těžké.. Může být člověk, který dodržuje třeba sebešpatnější zákony svého národa, považován za viníka? A je člověk, který uteče před zákonem své země, pořád ještě považován za nevinného (třeba že si zachoval morálně čisté svědomí)? Třešničkou na vrcholu už tak sladkého dortu jsou příjemné výkony Marlene Dietrich a Montgomeryho Clifta - mých oblíbených herců. ()
Absolútne vrcholným momentom vo filme sú brutálne realistické zábery z koncentračných táborov ktoré sú premietané v súdnej sieni. Nebyť nich, bol by to obyčajne neobyčajný film zo súdneho prostredia. 3,5* ()
Skvělý film. Slabších 5. ()
Opravdu přesvědčivá věc o nemožnosti jednotnotného úhlu pohledu. Velmi dobré herecké výkony ()
Naprosto skvělé soudní drama, po jehož shlédnutí a vlastně i během něj, si člověk bude pokládat hodně otázek. K tomu vynikající výkony Tracyho, Lancestera a Schella ()
Fíha, měl jsem co dělat, abych vydržel do konce, stopáž je opravdu příšerně dlouhá a já neměl zrovna nejlepší místo na sezení. :-) Přesto jsem vydržel, protože film za to rozhodně stál. Jen by mě zajímalo, do jaké míry je film autentický se skutečností, jestli bylo i něco přikrášleno a nebo všechny ty soudy opravdu probíhaly v tomto stylu. 80% ()
Dobře natočené drama z pohledu na největší proces všech dob... i když se něco liší a tak je to koukatelné a pravdivé a tak nemám co říct.... ()
Film rozoberá veľké témy ako vina celého nemeckého národa za nacistické zločiny, vedeli to či nevedeli alebo nechceli vedieť, lojalita k štátu verzus osobná česť a viera v spravodlivosť, a tieto témy museli byť v roku natočenia ešte silnejšie ako dnes. Film ich rozoberá výborne v duchu tradície zobrazovania súdnych procesov v amerických filmoch ako najvyššej a nespochybniteľnej inštancie spravodlivosti. A hoci od samotného procesu neuplynulo až tak veľa rokov, záverečné titulky nás uviedli do všednej reality, keď sú veci opäť ináč. Tri hodiny na súdny proces v skutočnosti trvajúci týždne sa môže zdať akurát, ale mne sa to zdalo veľa, takže som sa musel trochu premôcť na štyri hviezdy. –––– Soudce zákony nevytváří. Prosazuje jen zákony své země. ()
Tak precizně napsané proslovy a hluboké úvahy, které postavy vynáší během jednoho z nejlépe zfilmovaných soudních procesů mi berou dech. Soudní procesy jsou obecně můj oblíbený žánr a Norimberkský tribunál je jejich král ! ()
Sice jsem byl ze začátku mírně zklamán, že proces není s těmi největšími pohlaváry, ale samotná premisa příběhu byla natolik zajímavá, že mě to velmi rychle přešlo. Film má hned několik vrcholů, a uteče i přes svou stopáž velmi rychle. Spencer Tracy jako morální autorita byl (klasicky) dobrý, ale kdo opravdu (aspoň v mých očích ) exceloval byl Maximillian Schell v roli obhájce. Z jeho plamených projevů, které byly leckdy silně demagogické, ovšem také někdy smutně pravdivé, mi šel mráz po zádech. ()
Vidím tenhle film poprvé a i přes propast času na mne mluví velice silně.Jde o vypořádání se s minulostí německého národa, přesněji s jednou z černých kapitol jeho dějin.Konflikt mezi pocitem viny a výchovou, či spíše jejími důsledky. Obžalovaní soudci vyrostli a dospěli dříve, než se k moci dostal Hitler a jeho přidavači. Jeden každý byl poté konfrontován s realitou šíleného systému a cosi se změnilo.Někdo odešel, někdo zůstal. Janning zůstal a změnil se! Tady připomenu jeden moment.Martin Heidegger, takto vynikají německý filosof, vstoupil do NSDAP a nějaký čas tam setrval.Ti,kteří znají jeho dílo si kladou otázku proč proboha??Dostávám se k momentu, kdy se prolíná odpovědnost jedince s odpovědností systému. A na to se snaží film ukázat.Tady je rovněž slabé místo filmu.Takto by bylo možno obžalovat všechny Němce, a to možné samozřejmě není. Janning se ale během procesu, kdy povětšinou mlčí, otáčí a uvědomuje si vinu.Jannig se změnil.Proč?Konečně, poukazuji na Raskolnikova a jeho příšerný zločin ve vynikajícím románu F.M.Dostojevského Zločin a trest.Končí to katarzí.Takže je možné se zbavit pocitu viny z loupežné vraždy.Dvě roviny rozhovorů, a sice komorní ve dvojicích a širší v soudní síni.Všichni Němci nebyli fašisté, všichni nevolali aby fuhrer žil věčně, ale všichni mu sloužili.Sakra, vážení, nepřipomíná Vám to něco?Já si docela snadno umím představit na lavici vedle zmíněných soudců třeba pana Urválka.Jen ta katarze mi u něj nějak nesedí.Monolog Janninga je bezesporu nejsilnějším momentem filmu a je to také poselství jak německému národu, tak i světu od německého národa.Na okamžik si zde prohodí role soudce, obhájce a obžalovaný.Krásný moment.Je také vhodné zavolat k odpovědnosti za Hitlerovy počiny SSSR.Nádherný film,který hodnotím velice vysoko. Není divu, že se tento film nedostal do našich kin.Nebo snad ano? Já myslím, že ne! ()
Klenot světové kinematografie. Dokonalé dílo, které fantastickým způsobem předkládá pravděpodobně nejdůležitější soudní procesy v dějinách lidstva. Je zde tolik inspirativních myšlenek a postřehů k otázce osobní a národní zodpovědnosti a viny, že by to vydalo i na deset jiných filmů. V některých momentech mi běhal mráz po zádech, v jiných jsem jen nehnutě zíral, pak jsem se div nerozplakal z tragických osudů lidí, v dalším se mi otvírala kudla v kapse...co tím chci říct - tento film, troufám si tvrdit, nemůže nechat nikoho v klidu. A to jsem ještě nezmínil herecké výkony, které se dotýkají hvězd. Teď při psaní komentáře jsem se teprve definitivně rozhodl - tenhle film prostě patří do mé TOPky... ()
Kramerovou specializací vždycky bylo soudní drama - dokázal to jak ve snímku Kdo seje vítr o rok dříve, tak zde. Stejně jako v opičím procesu, i v Norimberku si bere celou věc řádně do ruky famózní Spencer Tracy, tentokrát nikoli v roli advokáta, ale soudce. Ostré proslovy obhajoby i obžaloby však skvěle zvládli oba představitelé - Maximilian Schell a Richard Widmark. Za zmínku stojí menší role dvou uhasínajících ženských hollywoodských hvězd - Marlene Dietrichové a Judy Garlandové. Snímek je výrazně orientovaný na obsah, kterému co nejvíce přizpůsobuje formu v klasickém "neviditelném" hollywoodském snímání, jež působí co nejpřirozeněji. Maličkou výjimku tvoří kamera, která občas rychle zacílí na osobu, která zrovna promlouvá. Problematiku jazyků vyřešil Kramer výborným způsobem - prostě v jednom záběru, kdy obhájce mluví svým jazykem - tedy německy, a překladatel celou větu opakuje, je náhle, jakoby z ničeho nic, uťata němčina, a Němec dále mluví anglicky. Tím se zamezilo zbytečným překladatelským zmatkům, a přesto každý divák bez potíží vezme na vědomí, že v soudní síni se i nadále všechno překládá (nikdo neodkládá sluchátka). 80% ()