Frona

Film „Frona" režiséra Jiřího Krejčíka, laureáta státní ceny, který byl uveden na VIII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde získal jednu z čestných cen, patří nesporně mezi zdařilá díla. Jeho autoři se soustředili k prohloubení psychologické kresby a posílení konfliktů, jež z tohoho filmu vytvářejí silné drama lásky a nenávisti, navazující formou svého zpracování na tradici českého vesnického dramatu. Toto filmové drama vyrůstá ovšem z půdy dneška, hovoří o dnešních lidech, o jejich problémech, o boji za novou socialistickou vesnici. — Scénář, i když není prost některých dílčích nedostatků, zejména v psychologické kresbě, patří svou bohatou dramatičností, stálým vzruchem a střetnutím mezi nejlepší díla tohoto druhu, která u nás sloužila jako předloha k filmovému dílu. — „Frona" je již pátým celovečerním filmem režiséra Krejčíka, který osobitým režijním rukopisem, který se vyznačuje kromě suverénní techniky v rozzáběrování scény, v ovládání tempa a všech filmových prostředků k dosažení maximálního vyznění díla, především neobvyklým smyslem pro práci s hercem. — Režisér měl také neobvykle šťastnou ruku při určování obsazení jednotlivých rolí. Řadu postav svěřil slovenským hercům, pro něž mluvila příbuznost řeči i živelného temperamentu, pro další role pak vybral vynikající herce českých divadel, takže „Frona" se opravdu může pochlubit souborem znamenitých představitelů. — Velkým pomocníkem režiséra byl kameraman Vladimír Novotný, který dosáhl na mnoha místech skutečné realistické barevnosti obrazu, odpovídající dokonale vnitřní atmosféře předepsané scénářem. Také ostatní složky filmu, ať již to byly stavby, kostýmy, střih a zejména hudba, znamenají neobvyklou výši úrovně našich filmových pracovníků. Filmový přehled 43/1954 (03.06.2009)

Československý film popisující dramatické události na moravském venkově během spojování polí a rozorávání mezí pro vytvoření společného družstevního pole v rámci státem řízené kolektivizace. Pochopitelně je snímek J. Krejčíka ideologicky zabarven a jsou přehnaně zdůrazněny čisté charaktery správných socialistických družstevníků, současně je však příběh Frony dostatečně zajímavý na to, aby se dalo od povinného budovatelského nadšení odhlédnout. Známá zpěvačka H. Hegerová v titulní roli dcery místního předsedy družstva se provdá s vidinou lepšího života na grunt, brzy však zjistí, že bezohlednému manželovi Florišovi (vynikající J. Pántik) a tchánovi Zobačovi (G. Hilmar) jde pouze o zachování majetku, při tomto úsilí překračují zákon a zatajují pole. Oporu a porozumění v nešťastném manželství nachází v náruči družstevníka Jurky (O. Lackovič). Autentičnost venkovské atmosféry byla posílena užitím nářečí a velmi mě zaujala i ukázka z lidové folklorní zábavy, kde nechyběla ani očekávaná potyčka mezi Jurkou a Florišem. Budovatelské téma bylo v tomto případě zastíněno některými hereckými výkony, především opilec a podváděný hrubián Floriš v podání J. Pántika byl opravdu nepřehlédnutelný. V dalších rolích se představili F. Smolík v roli obelhávaného předsedy Filípka, J. Bek coby ukázkově socialistický odborník na kolektivizaci Antoš či nadšená řidička zemědělských vozidel, Fronina sestra a Antošova milá, M. Martínková. Zajímavostí v tomto dramatu byla i činnost zeměměřičů (J. Kemr), jež vytvářeli soupis a mapy pozemků a vytyčovali nové hranice. Velmi dramatický závěr, jímž vyvrcholila protistátní činnost a nenávist chamtivého rodu Zobačů, mě přesvědčilo o udělení tří hvězd, neboť navzdory tendenčnímu pojetí 50. let se jedná z filmařského hlediska o kvalitní dílo. (28.10.2017)

Záleží na tom, jestli chceme soudit tvůrce a jejich záměry (což by v tomto případě bylo také velice ošemetné), anebo jestli film hodnotíme podle emocí a myšlenek, které v nás vyvolal – a to bez ohledu na to, jestli to bylo záměrem oněch tvůrců. Pokud bych se na tento film díval v roce jeho vzniku a s tím, že bych si tehdy jako jeden z mála uvědomoval „zhoubnost“ jím představovaných myšlenek, jistě bych ho odsoudil, bo by mi nepřinesl vůbec nic. Dnes se ale divák, který je aspoň trochu znalý historie, musí chtě nechtě dívat jinak. Já jsem se díval na drama lidí, kteří bojují o cosi, co je stejně předem prohrané - a naopak ti, kteří si na konci myslí, že vyhráli, připojují se (aniž by to tušili) k velkému zločinu. Čím tragičtější události nastávaly, tím absurdnější, zbytečnější a smutnější se musely jevit diváku, který jakoby znal budoucnost. Závěrečná scéna s traktorem a rudým praporem mi pak vyzněla zvlášť soucitně, zvláště při pohledu na ony konečně zorané meze. Je to něco podobného, co jsem zažíval u Pudovkinova filmu Matka – také jsem nesledoval budovatelský film, ale film o koloběhu útlaku – o tom, že Rusové svrhli cara jen aby je za pár let mohl perzekuovat pro změnu zase Stalin. Je jasné, že toto nemůže nastat u jakéhokoli starého filmu. Ačkoli jsem viděl mnoho agitek z 50. let, tímto způsobem na mě zapůsobila pouze Frona, neboť to především žádná prvoplánová agitka není. Je to velice zručně natočený film o lidech v jistých politických a sociálních souvislostech. Jde o to, jak film čteme. Já jsem si Fronu přečetl po svém a početl jsem si pěkně. Mimoto má film nádhernou kameru. (09.04.2007)

Nehorázná propaganda aneb Jak rozorat meze. 1) Na svižně natočený, řemeslně kvalitní (kamera, režie) snímek se dá s uspokojením koukat i dnes. Používané nářečí mně, Pražákovi, přijde roztomilé a herecké obsazení je výtečné._____ 2) Ano, film je nehoráznou propagandou. Po rozorání mezí na polích je třeba rozorat meze v hlavách a srdcích lidí. Ale ve spojení se stylizací do vesnického dramatu bratří Mrštíků a s ohledem na řemeslnou úroveň získá divák zážitky vskutku nečekané._____ 3) Zaujala mě 23letá Hana Čelková (po matce) alias Carmen Farkašová (po otci), která ve své filmové prvotině (Frona) ještě nezpívala ani se nejmenovala Hegerová._____ 32letý Július Pántik (Floriš Zobač, syn) byl nejen pěkný chlap, ale i majitel pěkného hlasu (Tydlidom, tydlidom, ženu prodám židom)._____ 4) Zajímavý koment: monolog (odpad). (09.02.2019)

Na to že jde o agitku to žádná velká katastrofa není. Krejčík je pan režisér a banální a mnohdy i směšný příběh dokázal natočit v některých scénách opravdu působivě, skoro bych mu nehádal dobu vzniku. Dojem však samozřejmě snižuje politická angažovanost, podivný námět a nářečí, které ve filmech opravdu nemusím. (23.04.2007)