Pension pro svobodné pány

Chápu, proč se to vydává za komedii, ale na mě to naopak působilo příšerně depresivně, ta představa, že byla někdy doba, kdy mladí muži museli žít v něčem tak příšerném, s nulovým soukromím, kde ani na pokoji nebyla tekoucí voda, o hajzlu nemluvě (neb byl jeden společný na chodbě), a kde ještě bylo nutno podřídit se diktátu nějaké báby, která to celé měla na povel. Díkybohu, že jsem se narodil do doby, kdy jsem už tohohle pekla byl ušetřen (i když samozřejmě každá doba má svoje, tak minimálně v tomhle ohledu jsem rád, že jsme se fakt posunuli). Ale to jsem odbočil. Filmu jsem dal šanci díky kvalitnímu obsazení a zdejšímu vysokému hodnocení, ale takřka mě šokovalo (nic jsem si o něm totiž předem nezjišťoval), že se to skutečně téměř celé odehrává v jednom pokoji a celou dobu se tam jen řeší, že se Mulligan chce zbavit Anděly a ona tomu vzdoruje, což extrémně brzy začne být nesnesitelně natahované, a celou dobu mi byly neuvěřitelně lhostejné problémy, které ty postavy řešily - panebože, no tak by ta blbá bába zjistila, že si vzal na pokoj holku, no a co má jako být, honilo se mi pořád hlavou. Skutečně mi to přišlo zoufale nevtipné, a připomnělo mi to moji averzi k činohře, kterou mi přesně tento typ konverzačních komedií navždy zprotivil. (20.04.2024)

Predpokladal som, že v treťom pokuse o zinscenovanie O'Caseyho predlohy sa Jiří Krejčík vyhne niektorým miestam, kde som nervózne dvíhal obočie. A nebolo to iba v prípade Abrhámovho hysterického herectva, ale aj niektorých scén v záverečnej štvrtine filmu, ktoré do celkového rámca nie a nie zapadnúť. Inak som nemal výhrady, v prvej polovici ma rozohra medzi Abrhámom a Janžurovou bavila, takže pôvodné hodnotenie bez problémov ponechávam. (11.10.2020)

Nesmírně chodím do divadla, zajímám se o divadelní hry, dramatiky, divadelních výkonů si někdy vážím a cením více než těch filmových. Ale mívám někdy problém s tím, když je nějaká divadelní hra převedena do filmové podoby. Zažil jsem už několikerá zklamání. V tomhle případě jsem neviděl původní hru, ale troufám si tvrdit, že by mé hodnocení bylo příznivější. FIlm mě vůbec nechytnul, nudil jsem se, díval se na něj na několikrát. A snad poprvé se mi absolutně nelíbil výkon Josefa Abrháma, byl mi až protivný. (01.04.2014)

Sean O'Casey byl spíše realista píšící žánrové obrázky života v Irsku (viz třeba Juno a páv zfilmované Hitchcockem) a tak mi Krejčikovo pojetí ve stylu francouzské frašky jako od Feydeaua nějak k textu nesedí. Na začátku padesátých let to mohla být pro Anglii odvážná hra, nemanželske vztahy a sex, ale na konci šedesátých už téma bylo tuctove a tak všichni přehrávaji, šklebi se a dokonce zpívají. A přitom ty postavy jsou skvěle napsané, zaletnik, lehčí děva toužící po prstynku a/nebo penězích, opilec.. Jen je vzít vážně a ne jako karikatury do frašky. (14.02.2016)

Pro dobré divadelní představení mám slabost a neohraničuji rozdílné rámce divadla a filmu, byť mají své odlišnosti. A pokud se povede převod divadla na plátno ve smíchu původní veselosti humoru, jsem spokojen. Kulisy jsou výborné a plné hravých detailů. A herectví baví svojí rozverností. Navíc si dílo dobírá puritánskou morálku. Tělesná láska způsobuje rozkoše. Tělesná láska dokáže uspokojovat naše chtíče. Tělesná láska nás může přivádět do nepříjemných situací. Tělesnou lásku skrýváme. Tělesná láska nás povzbuzuje, ale také unavuje a obtěžuje. Tělesná láska nás může připravit o čest, pohodlí i majetek. Tělesná láska konejší i vydírá. Tělesná láska okrádá i obdarovává. Tělesná láska je anděl. Tělesná láska je zlodějská kurva. Anděla (skvělá Iva Janžurová) umí muže uspokojit k jeho velkému potěšení. Ale umí i dráždit, vyčítat, pletichařit, využívat a trestat dle svého vlastního práva vidění světa. Bernard Mulligan (vynikající Josef Abrhám) má svůj plán pro rozkoš a jeho úspěšné provedení. Jen ta dohra mu zpřevrací celý jeho ctihodný poklid v trosky. Mulliganův spolubydlící Halibut (dobrý Jiří Hrzán) se rozplývá v opojení i třese se strachy, udílí rady, poslušně poslouchá a panikaří. Majitelka pensionu a slídilka slečna Mossieová (sympatická Věra Ferbasová) s rozhodnou důrazností dbá nad mravní počestností svého ubytovacího zařízení. Tělesná rozkoš může jedince zavést až do psychiatrické léčebny. A nakonec zbývá jen ta náměsíční chůze po hřebeni vysoké střechy. (07.06.2016)