Ouija: Zrození zla

První Ouija byla sračka. Někoho ale napadlo natočit druhý díl. Ten sice už tak velká sračka není, ale do kvalitního hororu to má stále hodně daleko. Takže rada pro všechny, kteří se nechají zmást podobně jako já poměrně solidním hodnocením tohoto kousku. Pokud tohle minete, určitě o nic nepříjdete. Raději radím sáhnout po libovolném Wanovi. 40% (27.01.2017)

Na režisérské židli vystřídal nezkušeného zelenáče ostřílený mazák a na kvalitě to bylo rozhodně znát. Nejenže je příběh o zrodu tisíckrát zajímavější (přestože ho z jedničky znáte), než ta parta nudných hegešáků z minulého dílu, ale můžete se zde těšit i na podstatně lepší herečky. Dokonce nechybí ani jedna mrdatelná zrzka, kde touha protáhnout ji komín byla tak silná, že potenciálního nabíječe neodradila šílená tchýně ani nezletilá švagrová s dobrým přehledem o posledních okamžicích dusícího se člověka. Chování postav v kritických momentech znovu nedávalo smysl, ale to dnes nevadí. Předvolební program doktora filosofie Ivana Bartoše taky nedával smysl, přesto se našlo pár dementů, kteří zapomněli kroužkovat a zvolit tak cestu alespoň o trošku menšího zla. Průběh děje i budování hororové atmosféry bylo tentokrát na úplně jiné úrovni. Nestává se zase tak často, aby byl druhý díl něčeho lepší než první. Světlá výjimka. [63 %] (10.01.2022)

První dvě třetiny supr. Atmosférická, i když děsně klišé duchařina. Konec to tradičně kazí zbytečným tlačením na pilu a film se stává spíše úsměvným, než děsivým. Obsazení je fajn, klasická dysfunkční rodinka je sázka na jistotu a na starší dcerku se dobře kouká, takže, když má zrovna bubák pohov, funguje i ta omáčka okolo. Jako prequel to šlape obstojně a v některých ohledech možná i lépe jak původní Ouija. (13.01.2017)

Úplně hrozný to nebylo. Ve srovnání s jedničkou na tom má asi zásluhu právě Mike Flanagan, což je převážně hororovej režisér. Ale ani by nebylo na škodu, kdyby ještě trochu přitvrdil. První půlhodina klasicky obkecaná. A u zbytku filmu se mírný napětí projevovalo, ale jak řikám, dalo se z toho vytěžit víc. Ta deska jakoby jen nastartovala tu komunikaci a zmizela. Představitelka tý malý dcery lehce creepy díky těm protáhlejm obličejům a pár akrobatickejm kouskům. Ale stejně se od toho druhu hororu očekává těch lekaček o dost víc, nerozumím proč to těm divákům nedopřát. Tudíž to nechci moc degradovat, ale je to horor pro děti, kterej vám dá v noci klidný spaní. (25.06.2017)

Zpátky do minulosti se vším všudy. Je tu vidět velká inspirace horrorovými klasikami, ovšem inspirovat se v minulosti a podat to kvalitně není vůbec nic špatného. Trochu horší je, když chybí vlastní iniciativa. Mike Flanagan je jedním z těch kvalitnějších talentů moderního horroru a je vidět, že má horrory rád, tady místy ukazuje že až moc. Nechal se nám trochu unést a zreprodukoval nám retro do moderna zasazené do retra. Trošku zmatené vysvětlení, ale tak jsem to prostě cítil. Co mi vadilo nejvíc je samotný název filmu a s tím spojená Ouiji deska. Kdyby ve filmu nebyla, ničemu by to moc neuškodilo a i přesto, že z ní tvůrci ždímou maximum, myslím si že bez ní by se otevřela vrátka lepším duchařským nápadům. Velkou pochvalu si zaslouží Lulu Wilson, která je creepy jak se sluší a patří a na jejím skvělém výkonu stojí celý film. Děj skvěle graduje a přes pomalejší úvod se přenáší do finále, které je v tom uplném konci trochu over the top, ale vzhledem k celkovému obrazu filmu se to dá odpustit. Rozhodně jsem od dalšího filmu o Ouija desce nečekal takovouhle kvalitu o to víc si cením Mika Flanagana, který sice čerpá inspiraci kde se dá, bez něj by ale film stál za starou belu. (30.01.2017)