Tenkrát na Západě

Co k tomu napsat, abyste jste se neopakovali? Asi nic, ale přesto to napíšu :) ... Takže tento film si ZASLOUŽÍ být zde tak vysoko.. hudba je opravdu geniální, a to nemluvím o tom, že většina se stala klasikou! Claudia je sakra pěkná ženská a dává tomu tu patřičnou šťávu. Leoneho styl je zde poznat: klidná kamera, hodně dlouhé záběry a (jak už jsem zmiňoval) geniální hudba. Určitě si tento film seženu na DVD, a rád si jej hodněkrát pustím. Je to prostě zážitek, na který se nezapomíná! (03.08.2008)

Možná by někomu mohl vadit fakt, že ta geniální hudba se ve filmu opakuje do zblbnutí. Možná by někomu mohlo vadit i to, že to místy není zase tak úplně přehledný a je třeba ty takřka tři hodiny pečlivě sledovat opravdu každý detail. Mně to ale nevadí, protože si rád vytvořím dočasnou obrnu očního víčka, abych za ani ty tři hodiny nespustil oči z tak geniálního díla jakým je právě tenhle western. (01.07.2014)

O TNZ se nedá napsat a říct nic, co už napsáno a řečeno nebylo. Z klasiky nejklasikovatější se poněkud vymkl Henry Fonda, který si neklasicky zahrál jednu z nejpadouchovatějších postav filmové historie. Ale že ty jeho upřímné blankytné zraky dokázaly pěkně zledovatět... O hudbě se dá říct jen tolik, že jsem slyšela už nejednu nádhernou skladbu, geniálně rámující filmový děj. Ale Morriconemu nikdo nesahá ani po paty. (25.07.2007)

Tenhle western je z jedné strany ryze vesternový, ale vlastně naprosto odlišný od všech ostatních. Téměř 3 hodiny jsem vydržela bez jediného náznaku nudy sledovat těch několik málomluvných, krásně načrtnutých postav, tu vyprahlou poušť, kterou křižují ti nejdrsnější pistolníci a hlavně poslouchat famózní hudbu, kterou složil pan mág Ennio Morricone. Jenom zaslechnout ty 4 tóny harmoniky a víme, ve kterém filmu jsme. Troufám si říct, že Tenkrát na západě by bez Ennia byl tak trochu jiným filmem. (29.06.2006)

Po dlouhých letech mohu konečně ulevit svému svědomí a nahlas říct, že jsem souvisle a bez přerušení zhlédl Leonovo veledílo. Je docela zvláštní o takovém filmu přemýšlet - v podstatě všichni o něm slyšeli, většina ho viděla, velká spousta ho po právu uznává či adoruje; každá scéna či (ikonický) záběr, každý užitý (dnes už naprosto zklasičtělý) hudební motiv byly zanalyzovány snad ze všech stran a úhlů. Stojí tedy před vámi zcela obnažené autorské dílo a vy máte pocit, že ho jakoukoli myšlenkou znásilňujete, byť jen abstraktně. Zmiňovat cokoli dalšího bych v tuto chvíli vnímal jako neúctu a hlavně je to po přečtení Douglasova analytického textu na jeho blogu celkem zbytečné. (04.11.2014)