Pro hrst dolarů

První Leoneho návštěva na půdě westernů předznamenala příchod legendy. Remake Kurosawy se více než-li vydařil a ač Sergio teprve piluje svůj režijní styl k dokonalosti, tak i tak z toho je ve výsledku úžasné dílo. Pozdějším Leoneho majstrštykům, které změnily tvář kinematografie jednou provždy, to samozřejmě nemůže konkurovat, ale zase oproti drtivé většině "ostatních" westernů (a ostatně i filmů bez ohledu na žánr) je to kvalitou ve zcela jiných sférách. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (03.06.2007)

Pod vlivem Kurosawova Ochránce a Goldoniho Sluhy dvou pánů natočil Leone za pár peněz, s televizním hercem a ve španělských lokacích western zcela nového typu. Moc se v něm nekecá, zato hodně střílí. Dlouhé tiché scény s časem našponovaným k prasknutí sestávají z napínavé hry v detailu a velké hloubce snímaných pohledů (ale taky nečekaných podhledů zabírajících namísto tváří ostruhy kovbojských bot). Prolongovaný klid před bouří končí náhlými přestřelkami nebo je nabouráno neotřelým soundtrackem, který namísto klasického orchestru využívá elektrickou kytaru nebo práskání bičem. Hudba navíc kromě nastolování atmosféry a prodlužování napětí také pomáhá vyprávět příběh. Hrdina, bezejmenný gringo v odrbaném ponču, má daleko ke šlechetnému americkému kovboji hájícímu zájmy civilizované společnosti. Chce jen ze vztahů panujících ve městě, kde má zjevně napilno jen hrobník, vytěžit nějaké dolary. Počet mrtvých jde během největšího (a paradoxně nejméně krvavého) masakru filmu do desítek. Scény sadistického násilí jsou zároveň neopodstatněně (a proto i nepříjemně) dlouhé a krev připomíná rajský protlak. Ustavující spaghetti western by potřeboval nějaké přísady přidat (nepůvodní příběh) a z jiných ubrat (mučení), ale i takhle je nadmíru zábavný a neuvěřitelně stylový. Pokud jsem někdy snil o tom, že bych byl kovbojem, šlo o kovboje od Leoneho. 80% Zajímavé komentáře: Rob Roy, choze, anais (04.05.2005)

První část volné dolarové trilogie jsem paradoxně viděl až jako poslední. Leone teprve piloval svůj mistrovský režijní styl a je vidět, že taky ještě neměl tolik financí a teprve směřoval k velké epičnosti kousků Hodný, zlý a ošklivý a Tenkrát na západě....Mimochodem gangsterka s Brucem Willisem Poslední zůstává je dějově velmi podobná, protože i ona stejně jako tento film čerpá z Tělesné stráže Akiry Kurosawy...Filmoví fajnšmekři by si měli všimnout, že Tarantino použil jednu Morriconeho skladbu z tohoto filmu ve svém Kill Bill 2, konkrétně ve scéně, kdy Michael Madsen přichází k pokořené Nevěstě poté co do ní vpálil dvojitou dávku soli z brokovnice. (15.03.2005)

Díky Bohu za tak výjimečnou konstelaci hvězd a za spolupráci celého vesmíru, jenž umožnil roku 1928 zrození někoho tak výjimečného jako je Ennio Morricone. Každý snímek, který je obdařen hudebním doprovodem tohoto génia, se nadosmrti řadí k zářivým hvězdám filmového nebe. Zážitek je umocněn o to víc, pokud se režisérské židle chopí další talentovaný a velice schopný člověk. Luxusní dortík olemovaný hereckými třešinkami pak časem na své kvalitě a chuti neztrácí, ale naopak stále jen přidává. (16.01.2019)

Mýtická postava bezejmeného pistolníka je nezapomenutelná, stejně jako Morriconeho hudba a také závěrečná přestřelka. Ve své době musel působit tenhle film jako zjevení. v jednom rozhovoru se Leone zmiňoval o Goldoniho dramatu Sluha dvou pánů, ve kterém hrdina stejně vychytrale přebíhá z jedné strany na druhou. To jen tak pro zajímavost... Když jsem viděl Tenkrát na západě myslel jsem, že zastřelení tří protivníků najednou je vrchol lidských možností. Pro hrst dolarů můj názor změnilo aneb: "Spletl jsem se. Ty rakve nebudoui tři, ale čtyři." (22.07.2005)