Princip slasti

Ambiciozní projekt Polska, Česka a Ukrajiny doplácí na nepřehlednost dějové linie, kdy i pozorný divák se začne ztrácet v množství informací. Místopisné údaje s časem spíš matou než pomáhají v orientaci tohoto kriminálního spletence. Nejvíce mě ale irituje skutečnost, že veškeré loga aut jako Škoda, VW, Mercedes, Opel aj jsou buď přelepené černým kolečkem anebo rovnou digitálně zamazané. Český dabing polských a ukrajinských postav není zrovna šťastné řešení. Zbytečně odtržené od reality. Sečteno a podtrženo: Po vlažném rozjezdu a nepřehledné střední části vše zachraňuje celkem zajímavé a napínavé finále. (02.12.2019)

Inu, účelově pojatý evropský hokus pokus, s účelově pojatým scénářem a s účelově pojatým hereckým obsazením ve stylu: Který z herců je ve vaší zemi nejpopulárnější? Tihle? Tak je tam dáme. Uměle natahovaný děj, který sleduje zcela nesmyslně větev plnou ještě nesmyslnějších vražd podnikatelů, šoférů, vrahů samotných atd, aniž by se jen dotkl možnosti existence někoho jiného v pozadí. Rozuzlení má být napínavé a překvapující, místo čehož je trapné a zavádějící. (16.12.2019)

Pokus o škandinávsky typ kriminálky, až by som povedal, že niektorými námetmi čistá kopírka Mostu. Ale Škandináviu to pripomína snáď len skvelou úvodnou znelkou. Celkom sa podarilo aj priniesť tú pochmúrnu atmosféru. No zaujímavosť deja a nejaká chémia medzi inšpektormi, ako tomu bolo v Moste, tak to tu rozhodne nenájdeme. Je to škoda, pretože takýto zahranično-domáci projekt mohol priniesť oveľa lepšie výsledky. Ale zas by som to úplne nezavrhoval. (01.01.2020)

Dovedu si představit, že by tenhle seriál před dvaceti lety obstál v tehdejší konkurenci docela dobře. Být ale producentem podobně drahého seriálu dnes, rvu si vlasy. Míra nelogičnosti, klišé a zlé filmařiny je neúnosná. Snad jediná věc, která mě překvapuje, je skutečnost, že mě - na rozdíl od 90 % zdejších komentátorů - vůbec nerozčiluje ženský ELEMENT tohoto seriálu. Připadám si kvůli tomu trochu vyšinutý. Míním to ale dokoukat až do trpkého konce, jelikož mě to, jak je to špatné, tak trochu i baví. (11.11.2019)

40% — Tak to máme za sebou. Princip nudy. Koprodukční projekt polských, českých a ukrajinských soudruhů, ve kterém podle polského scénáře a pod vedením polského režiséra hrají zasloužilí umělci jednotlivých národních kinematografií. Takovou to má zhruba kvalitu. *** Nyní podrobněji: Rozhodně přespříliš natažené. Na začátku jsem si myslel, že po pár dílech se ty tři vyšetřovací linie spojí v jednu a vytvoří se mezinárodní vyšetřovací tým, ale ono ne, každý stát si jel stále svoje, jenom si občas někdo z vyšetřovatelů odskočil tu do Polska, tu do ČR, tu na Ukrajinu. Vzhledem k tomuto faktu jsem se v celém příběhu jen velmi těžko orientoval, takže jsem to po pár dílech vzdal a už jsem na to jenom tupě zíral, veden pouze jediným zájmem: na konci zjistit, jak to vlastně všechno bylo. Překvapilo mě, když jsem se dočetl, že celý příběh se měl odehrát v průběhu deseti dnů, což dělá jeden den na díl, měl jsem pocit, že vyšetřování trvá aspoň půl roku. A časové údaje uváděné každou chvíli mi v tom nijak nepomohly — taky jsem nedokázal nic jiného, než je ignorovat. Odhalení pachatele neřeším, proč ne, ale jeho motivace ve stylu "dělal to takhle, protože byl magor" byla poněkud slabá. Stejně tak podle mě nebyla úplně obstojně vysvětlena úmrtí ostatních (postavy M. Fingera, M. Pechláta, R. Mikluše - tady už vůbec nechápu, proč se nechal zrakvit); jistě, jakýsi obskurní klub pro bohaté se zvrácenými službami a nějaká ukrajinská mafie, to by se asi dalo akceptovat, ale chtělo by to se tomu trochu více pověnovat, času na to bylo v průběhu těch deseti dílů dost. Taky jsem nepochopil "charaktery" jednotlivých vyšetřovatelů — Polák fetuje, Polka je vyšetřovaná inspekcí, Roden chrchlá (tady jsem si myslel, že to na konci bude hrát nějakou roli /"když v 1. dějství visí na stěně puška, tak se z ní v posledním dějství musí vystřelit"/; nehrálo), nějak to vyšumělo do ztracena. Ovšem závěrečný "souboj" mezi Rodenem a vrahem byl lahůdkový, takovouhle akci hodnou suchého britského humoru jsem opravdu nečekal. Co mi nevadilo, byl fakt, že všichni byli dabovaní. Proč by nemohli? Cizí filmy se taky dabují. Podle této logiky by se třeba Shakespearovy hry měly hrát jenom v angličtině (a Romeo a Julie snad dokonce v italštině, když se to odehrává ve Veroně)? Houby s octem. Jinou věcí je ovšem katastrofální kvalita dabingu, což nejvíc vyniklo v situacích, kdy čeští herci dabovali sami sebe (Roden, Taclík aj.). Čert ví, proč to bylo vytvořeno zrovna takhle, zajímalo by mě, jestli jsou autoři tohoto dabingu hrdi na svoji práci. Podle režiséra a autora scénáře se jedná hlavně o polský projekt, takže mě to až tolik neirituje, ještě že my Češi máme aspoň Jirku Stracha, ne že by byl bez chybičky, ale nad tímhle je tak o dvě ligy; anebo v poslední době podařené české seriály v produkci HBO. Takže na nějaký nepovedený polský Princip slasti sere Bílý tesák. (18.12.2019)