Jak jsem vyhrál válku

Skvělá kniha, příšerná adaptace. Když už tam dávají věci co v předloze nejsou, tak by aspoň mohly dávat smysl. Celkový dojem z filmu je chaos a křečovitý pokus o humor s jistou dávkou poselství, že válka je vlastně špatná a děsivá věc (což by ani tak nevadilo, kdyby to tam nebylo jak pěst na oko). Zmatečnost, nedotaženost, křečovitost to jsou tři věci které z plátna ani na chviličku nezmizí. Přidejte nudu (v kombinaci se skoro dvouhodinovou stopáží smrtící) a absenci zásadních scén z knižní předlohy (boj o flašku, kriket v Řecku, operace Zlaté Rouno, apod. ) a výsledkem je tohle "dílo". (04.08.2011)

Velké rozpaky. Z mojí veleoblíbené knihy se stal zmatený film, který sice má své světlé (vtipné i mmrazivé) chvilky, ale jako celek nijak zvlášť nepůsobí. Nicméně je pravda, že poručíka Goodbodyho jsem si představoval přesně takhle. Nápad s "barevnými" vojáky dobrý, opakované citování Lawrence z Arábie při scénách z pouště nedobré. Tři. (01.05.2011)

Nehumorná burleska o válce. 1) "Jak jsem vyhrál válku" od Patricka Ryana je jedna z nejlepších a nejvtipnějších knížek (nejen o válce), jakou jsem kdy četl. Suchý anglický humor, který funguje nejen v prvním plánu, zde došel svého naplnění._____ 2) Léta jsem netušil, že tato nezfilmovatelná knížka má svou filmovou podobu...a to, světe div se, dokonce s menší rolí pro Johna Lennona! Od okamžiku, kdy jsem film dostal do ruky, resp. do počítače, jsem se chvěl jako ratlík v předtuše silných filmových zážitků. No to jsem si dal._____ 3) Film především není o stejné válce. Ano, Němci jsou Němci, Angličani tam vystupují taky, ale celé vyznění je spíš pokusem o aktualizovanou politickou satiru. Osoby, scény i některé citáty jsou z knížky přeneseny někam do terry incognity a je na divákovi, aby poznal, kde jsou leones či dracones. Já jsem na to nepřišel._____ 4) Pohledný čitelný duchaplný Ryanův humor se metamorfoval v nepřehledný blábol připomínající silvestrovské vysílání BBC. Některým vtipům jsem prostě nerozuměl. Dalším jsem sice porozuměl, ale nepochopil jsem je. A těch několik málo, kterým bych se i zasmál, zahynulo na úbytě pod agresivní lavinou prvních dvou skupin._____ 5) Protože nejsem profesionální filmový kritik, ani se nijak nezabývám filmovou tvorbou, experimentální a vskutku neobvyklé filmařské počiny (např. barevné postavy zemřelých vracejících se do děje) mě nijak neoslovily. Velké zklamání. (05.03.2009)

Tak co nám píše odborná literatura o Castello Montepico 1892: Velkolepé...rozplýval se major Arkdust....Ta výmluvnost...ta lahoda...Je stříbřitě suché a přece plnoštíhlé..Královské víno!..Skvělé ....vrkal kapitán Tablet...Jaká jemnost!....Opravdovské víno!...Ten oheň...Ta vůně..To víno přímo zpívá...Poslali pět soudků na základnu do plukovního skladiště a Montepico´92 pak sloužilo za slavnostní nápoj při každém důstojnickém shledání.Dokud nedošlo,pravidelní účastníci tvrdili,že medicínské účinky takového mušketýrského večírku se daly srovnat jenom s výplachem střev. (Patrick Ryan-Jak jsem vyhrál válku) Mimochodem , tak jak je kniha geniální,tak je film propadák.Okamžitě po jeho shlédnutí jsem se intenzivně snažil na něj zapomenout.No hrál tam J.Lennon,hrál no.Bóže,to je toho....(Dodatek: 26.1.2012 ubírám jednu hvězdičku.Dvě jsou fakt moc.) (03.01.2012)

Goodbody byl pro mě vždy tím nejdůležitějším a nejstatečnějším spojeneckým vojákem a knihu "Jak jsem vyhrál válku" jsem si naprosto zamiloval. Nikdy by mě nebylo napadlo, že v ní nejde jen o čistý humor, i když třeba taková scéna s dobytím mostu u Remaggenu až tak humorná není. Každopádně, tento filmový přepis je někde úplně jinde a podobá se nejspíše "Beetles-filmům". Film nějak zapůsobí stoprocentně, u mě by se výsledný dojem dal popsat nejlépe asi slovem rozpačitost a za navození takového pocitu budu vždy velmi, velmi vděčný! V každém případě asi nejdokonalejší použití brechtovských zcizovacích momentů, co jsem kdy viděl. (16.05.2005)