Muž z prvního století

Zatímco snímek Ikarie XB-1 z následujícího roku je považován za nesmrtelnou klasiku, MUŽ tvoří dnes spíše pozapomenutou kuriozitu u krajnice filmových dějin. Z hlediska žánru science fiction si však svým významem s Ikarií v ničem nezadá. Je vlastně jediným českým filmem, který komplexně ukazuje život v daleké budoucnosti. Invence tvůrců a objem práce vložené do dekorací a triků jsou unikátní. Většinu dekorací vytvářel Jan Zázvorka, zkušený filmový architekt, který působil v českém filmu již od konce třicátých let. Dekorace jsou esencí uvažování o životním stylu v intencích estetiky bruselského Expa 1958. To, co designéři na Expu naznačovali, představil Zázvorka a jeho kolegové jako žitou skutečnost. Dopravní prostředky (nazývané škodaplány, tatralety apod.) odpovídají futuristickým prototypům padesátých let, obytný dům s proskleným tubusem výtahu vedoucím do podzemních prostor působí jako uskutečněný sen Ludwiga Miese van der Rohe. Návrhy kostýmů a další výtvarné rekvizity vytvořila Ester Krumbachová, šedá eminence filmové nové vlny šedesátých let, jež si tímto snímkem odbyla svou kinematografickou premiéru. Příbytky lidí budoucnosti jsou bohatě zdobené abstraktními plastikami a bruselskými vzory. Nikdo v tomto světě není sám – všichni jsou si blízko prostřednictvím všudypřítomných videoterminálů. Navzdory čerstvým vzpomínkám na bruselské Expo vytvořili filmoví architekti tak futuristický svět, že když publicista Ivan Soeldner navštívil natáčení, přiznal se, že raketa byla jediná z dekorací, kterou uměl nazvat. Pro běžného diváka mohl zobrazený svět představovat až estetický šok z budoucnosti. Černobílá komunální satira reprezentovaná prehistorickým čalouníkem, mužem z prvního století po sputniku, trochu zakrývá jemnější nuance scénáře. Zejména skutečnost, že v druhém plánu je kritickým dialogem se samotným vědecko-fantastickým žánrem. Literární představy o komunistické utopii byly v roce 1961 již natolik běžné, že se začalo dokonce hovořit o jejich konjunktuře. Muž z prvního století je tak velmi ranou parodií na tyto podoby zítřka. Vzpomeňme například scénu, kdy občan budoucnosti, hraný Lubomírem Lipským, krájí náruživě cibuli a svěřuje se Josefovi, že je to v této době vlastně už jediná možnost, kdy si může zabrečet. Tato kritika je spjata i s postavou chladného mimozemšťana Adama, na jehož planetě se obyvatelé "množí dělením – nebo násobením". Východiskem, a dost možná i nemilosrdným zrcadlem současného světa, se zdá být odpověď režiséra Oldřicha Lipského, který na adresu filmu poznamenal: "V mnoha utopických filmech je budoucí svět líčený přetechnizovaně a lidé v něm jako chodící kybernetické mozky. Adam je představitelem takto chápaného světa a my skrze něj polemizujeme s takovýmto názorem na budoucnost." Nemalou zásluhu na tom, že se snímek dodnes těší značné divácké pozornosti má také nepochybně famózní Miloš Kopecký v titulní roli, následovaný plejádou dalších, neméně zdatných herců. (20.02.2010)

Budovatelské sci-fi? Zní to šíleně že?! - Ale, ano i tohle se u nás točilo. To budování je tam sice jen v náznaku, ale přesto čpí. V hlavní roli se chtě nechtě ,,omáchl" Miloš Kopecký. Komediální není až tak děj snímku, ale spíše ona popsaná a znázorněná budoucnost. Znáte to, občas se vám do ruky dostane třeba starý časopis ABC z šedesátých let a tam jsou znázorněny dopravní prostředky jaké budou jezdit v roce 2000... Jsou to samá vznášedla a vzducholodě v designu Brusel. Tady tobylo něco podobného. Na nedělní odpoledne proč ne. * * (22.01.2012)

Výborná komediální sci-fi s krásnou politickou satirou bez jakékoli cenzury. Čalouník Josef se dokáže přizpůsobit jakémukoli politickému zřízení ve vesmíru. Díky své nemotornosti odstartuje vesmírnou loď, kterou měl původně pouze uklidit. Štěstí mu však přeje a proto na Modré hvězdě, kde čalouník přistane, dostane palivo a společníka, který jako všichni obyvatelé hvězdy, byl v minulosti ne zrozen, ale vypočítán. Díky tomu je Josef společně s Adamem, jak ho pojmenoval, dopraven zpátky na planetu Zemi. Zde je ovšem vývoj posunut o 500 let dopředu. Spravedlivý a morálně vyspělý svět, je zde konfrontován s maloměšťácky socialistickou tváří v podobě Josefa, který touží jen po majetku a dobrém postavení. Právě tyto vlastnosti ho přivedou zpět do 20st., protože v tomto filmu je možné vše :). Oldřich Lipský + kameraman Vladimír Novotný zaručují režijní a trikovou kvalitu a zbytek dodělá Miloš Kopecký, který se zde prostě nezastaví. (03.06.2012)

Rozporuplné vyznění ohlasů komentátorů tohoto fóra překvapuje především svou relativní početností, a to u filmu, který zanedlouho oslaví své padesátiny. Atmosféra jednašedesátého roku, poznamenaná prvním vzletem člověka do vesmíru i poněkud voluntaristicky pouťovým optimismem programu chruščovovského XXII. sjezdu KSSS (1961), bezstarostně blouznícího o rychlém vybudování komunistické společnosti, se i zde nemůže neodrazit a je hlavním zdrojem nemalých rozpaků, které MUŽ vyvolává. Tenký led, po němž se MUŽ pohybuje, led současně krotké komunální satiry, nápadité sci-fi i jiskřivých hereckých výkonů, jimž vévodí špičková kreace Miloše Kopeckého, nese podle mého názoru i tak více kladů než slabých míst. Podobně jako obdobně koncipované veselohry a komedie KRÁL KRÁLŮ nebo AŽ PŘIJDE KOCOUR a několik dalších děl z této zlomové doby mezi schematismy svázanou tvorbou padesátých let a nástupem české (československé) filmové vlny let šedesátých nabízí jakoby přes dvojí zrcadlo pozoruhodný pohled do bezútěšné reality do krize se propadajícího režimu (v jiném úhlu ho podává televizní seriál ELIŠKA A JEJÍ ROD). Budoucí bezrozporná idyla budoucí komunistické společnosti tu nevadí stejně jako v rozverných NÁVŠTĚVNÍCÍCH z let osmdesátých. Uvědomíme-li si tyto nesnadné kontextové i tvůrčí souvislosti, pochopíme, že MUŽ nepochybně patří do špičky naší filmové tvorby hraného filmu, jak nepřímo naznačuje celá řada pozoruhodných jmen, zastoupená mezi jeho tvůrci. (27.08.2007)

Nezajímavá hlavní postava Miloše Kopeckého, která je v podstatě padouch ze současnosti (naší minulosti), jenž přilétá do ráje socialismu, kde peníze neexistují, stejně jako kariérní žebříček, majetek či závist. Tyto neduhy se úspěšně léčí, a to co bylo dříve je přežitkem starého letopočtu. Aneb Oldřich Lipský natočil jeden ze slabších kousků své bohaté kariéry. Muž z prvního století je neřečenou komunistickou agitkou, jak jednou bude vypadat svět pod jejich vedením za 500 let. Přímé náznaky, že je film takto zamýšlen padnou pouze jednou u otázky: "Kdy byl zaveden socialismus v Lucembursku." Přesto ale se mi při pohledu na ten svět ježí chlupy na těle. Není totiž nijak zajímavě vykreslen. Interiéry jsou veskrze odporné. Postavy jak v hlavních, tak vedlejších rolích zajímavé jako děravá ponožka a zcela zbytečná byla tu postava mimozemšťana. Suma sumárum: podprůměrný sci-fi kousek, který výrazně zestárl, jak praktickými efekty, tak myšlenkou. Dvě hvězdy dávám za kostýmy (ty jediné ušly) a občasné pousmání se nad myšlenkou zde propíranou, že budoucnost je skvělá a my v minulosti jen tupí barbaři patřící na tvrdou léčbu. 50% (21.05.2020)