John Wick 2

Druhý John Wick je lepší než jednička, protože je mnohem absurdnější. Některé scény zcela navážno zabíhají do surreálna, když svět nájemných vrahů koliduje s apatickou "každodenností". Což není myšleno jako výtka. Vlastně by to mohlo zajít ještě dál a byl bych rád. Navíc to krásně vypadá, byť trhavá kamera občas naplno nezužitkuje Reevesovo fyzické herectví (Tom Cruise by rozhodně trval na tom, aby mu během akce bylo aspoň vidět do obličeje). Jediný opravdový problém je stejný jako u jedničky - graduje opačně. Od nejlepších scén po ty slabší, což je samozřejmě poněkud nepříjemné. Ale bavilo mě to a překvapivě to uteklo. Zatímco po jedničce mi ta série byla tak jako jedno, teď chci kapitolu tři, která to všechno posune ještě o kus dál. Rozhodně se neobejdu bez souboje se světelnými meči mezi Johnem Wickem a Wernerem Herzogem na popředí explodujícího panorámatu Manhattanu... nebo tak. (18.02.2017)

Pure trash, ve kterým už chybí jenom Seagal, aby byla celková déčkovost toho, co vydávali za scénář, dokonána. Akce, ve který se do Wicka netrefí trénovaná ochranka ani z metru, nikdo se nikdy nekryje a všichni jen nabíhají jako krávy na porážku, má fakt hodně daleko k mojí představě akční šlehy. Stavět tohle jen trochu do úrovně jako filmy Johna Woo je na odebrání divácký průkazky a zavření do blázince. (03.08.2017)

Potvrzení toho, že krvavý akční film je plnohodnotné umění, které patří do galerie. Oproti jedničce už chybí prvek překvapení, finále ale potěšilo důslednou osudovostí, která konečně naplno přijímá pravidla hongkongské akční školy (jaká škoda, že na iDnesu to neocení, protože Spáčilka tradičně vzala kramle cca 15 minut před koncem ). Jestli je dvojka lepší než jednička, to v tuhle chvíli úplně posoudit nedokážu. Ale navazuje výborně. Scénu v metru tesat do kamene. (23.02.2017)

Hezčí lokace než jednička a tupější děj. Jak jsme mohli vidět, profesionálním zabijákem je v ulicích New Yorku každý popelář, socka, busker a somrák. Porušit pravidla se nevyplácí, a to ani v případě, kdy jste z čarodějnic nejmocnější Baba Jaga a dokázali jste opakovaně, že ve správné ruce je tužka mocnější pistole. (25.03.2020)

V jedničce Kínovi rusáci sežrali psa a následovala unylá sada nudných přehozů přes rameno a střel do hlavy. To v Džonvik ryloudyt mu nějaký nepoučitelný makarón vypálil Tugenhát, Kínu se konečně pořádně funkcionalisticky nasral, režisér se naučil režírovat, židí bratři přisypali hutnou dávku nalichvených mrtvých prezidentů a následovalo snad vše, co má totálně nabušený a fantasticky natočený akčňák mít – choreograficky perfektní kočkování (s gamorou), urputné honění (v autech), živočišné píchání (noži), vášnivé rdoušení (rukou i čímkoliv, co je po ní), neutuchající střílení (snad vším, do čeho lze narvat munici) a komplexní defilé nebývale hustých zabijáckých existencí. A to celé v tak vizuálně dokonalých kulisách, až má jeden místy chuť stopnout promítačku, poslat to občerstvení pro pedofily vedle něj pro popkorn, aby nemělo noční můry, a mezitím z důvodu totálního estetického vzrušení freneticky zamasturbovat. I tentokrát na to scénárista sice dost jebal, nicméně pokud nejste jedním z těch umaštěně olupených artových hnědopichů a integrální absence profundálních filosofických paradigmat či frustní interpretace behaviorálních predispozic singulárních charakterů vám nezpůsobuje kognitivně disonanční záchvaty maligního kokotismu, odcházíte z kina s pocitem naprosto ukojeného akčního diváka. (24.02.2017)