Jak se sedlák se selkou ulakomili (E08)

Sedlák si spokojeně žije se selkou, až jednoho dne zjistí přímo před obědem, že se k nim na návštěvu kmotr vypravil. To však se jim vůbec nelíbí, aby se ten nestyda sám na oběd zval. A zrovna v den, kdy mají navaříno, stůl plný. Ke všemu ještě "on kmotr má takový žaludek, že by se mu do něj vešel žebřiňák i s potahem", jak praví sedlák. Kmotr už je za humny a tak nezbývá než v rychlosti všechno jídlo poschovávat - husu na pec, kýtu na kamna, klobásu zastrčí do trouby, buchty dají na almaru a pivo pod lavici, tam to kmotr jistě nenajde. Při schovávání však netušili, že jsou oknem sledováni Honzíkem, který vše viděl a kmotrovi, jehož potkal před stavením, i vypověděl. Kmotříček vejde do chalupy a sedlák se selkou na oko litují, že jde tak pozdě, jelikož s nimi mohl dobře poobědvat. Kmotříček jim tudíž vypráví, co se mu stalo cestou k nim a co že ho tak zdrželo.
"Inu, jak tak jdu kolem rybníka, po té pěšině blízko lesa, však to tam znáte. Z čista jasna mi přes cestu had. Už, už by mě byl kousl do nosu, ale já jsem se ohnal touhletou sukovicí a na místě jsem ho zabil. Had vám to byl pořádný kus jako trámec. Hlavu měl velikou jako ta kýta, co ji máte na kamnech. Ale to ještě nic není. Tlustý byl jako ta husa, co je na pícce. A masíčko měl bílé jako ty buchty, co jsou na almaře. Dlouhý byl, věřte mi to nebo ne, jako ty klobásy, co leží stočené na zelí v troubě. A krve z něj bylo, co piva v těch dvou džbánech, co tamto pod lavicí stojí. Takový vám to byl had." Sedlák se selkou se při vypravování začínají ošívat a vrtět. Celé povídání je jim nepříjemné více a více. Začínají se stydět. Nakonec všechno jídlo vyndají a kmotříčka pořádně pohostí. Ponaučení z této pohádky plyne - lež má nohy krátké, slaboučké a tuze vratké. (brooklyn73)