Dvanáct rozhněvaných mužů

Oslava i kritika demokratických principů v jednom. Skvostně budovaná atmosféra, v níž tropické vedro je jenom základem. Lumetův cit pro detail lze poznat na každém kroku, s přibývajícími minutami hutnější dusno nejistoty tvoří kapky potu na tvářích herců a divák je více a více vtahován do neznámé hry, v níž je logika scénáře přímo určována logikou pádného zpochybňování i těch nejneotřesitelnějších soudních důkazů. Klaustrofobický thriller a soudní drama se potkaly v jedinečném snímku, jenž z vlastní jednoduchosti vytřískal maximum. Devadesát pět minut excelentní filmařiny, která dokáže jak vrtkavý je názor člověka pod tíhou společenského klimatu a jak těžké je jít proti zavedeným předsudkům sociálního charakteru. Inu, i demokracie má více barev než jenom černou a bílou. (26.10.2005)

Jedno horké letní odpoledne, jedna místnost s rozbitým ventilátorem a dvanáct mužů, kteří mají rozhodnout o vině/nevině osmnáctiletého chlapce, obžalovaného z vraždy. Na tomto malém prostoru dokázali scénárista Reginald Rose a debutující režisér Sidney Lumet vytežit naprosté maximum. 96 minut postavených na vynikajících dialozích a výtečných hereckých výkonech. Krom Henryho Fondy, který zde stvárnil jeden ze svých nejlepších partů, nelze zapomenout na zatvrzrlého Lee J. Cobba, žoviálního sportovce Jacka Wardena či emigranta Jiřího Voskovce. Brilantní přehlídka hereckého umění ve filmu, z kterého, i přes svůj minimalismus mrazí. Nejvíce mne dostala scéna s nožem - to jsem, přiznám se, nečekal. Vy věříte, že je nevinný? - Já nevím. 100%. (07.03.2009)

Vidět Dvanáct Rozhněvaných Mužů na divadle, to je ode dneška další z mých snů. Čest Henrymu Fondovi, ale proč si nepřiznat, že tento film je především o těch ostatních porotcích. O těch postavách a postavičkách od zakřiknutého bankovního úředníčka přes skvělého "zdvořilého imigranta" Jiřího Voskovce až po moudrého starce s ostřížím zrakem. Jsou to právě oni, kdo vynášejí tento film do výšin. Právě oni jsou zdrojem té letité fascinace, z nich vychází ta dusná atmosféra, ve které vtípky fanouška baseballu a zkazky reklamního agenta působí naprosto příšerným dojmem. Opona, výkřiky bravo, skandovaný potlesk ve stoje a ode mě hodnocení 100%, neboť takhle přitáhnout diváka, i když od prvních minut tuší, jak to celé dopadne, to je naprostá bomba. PS: 21.11.2007 se mi sen splnil. Mahenovo divadlo v Brně a místo ve druhé řadě mi daly jeden ze zážitků, na které se nezapomíná. (01.12.2006)

Téměř divadelní zpracování konverzačního dramatu. Jednota místa, času a děje. Vše je tu ve slovech...ale v jakých slovech! Nádherný film, hluboký, dramatický, s etickou rovinou nesnesitelné tíhy rozhodování o životě člověka. Skvěle napsaný scénář. Vynikající herecké výkony všech zúčastněných, z nichž je nutno z českého pohledu vypíchnout obsazení naší národní legendy - emigranta Jiřího (George) Voskovce... Tady někde mohl být i český film, kdyby byl v té době svobodný... (17.07.2007)

Výborný nápad, nad kterým se dá přemýšlet a zauvažovat. Dokáže někdo bojovat proti většině? Dokáže se někdo vzbouřit a říct okolí ne? Je to těžké, ale síla osobnosti, umět mluvit, a patřičné důkazy prokážou, že to možné skutečně je. Ten důkaz je v tomto filmu nádherně vidět, jenže když se dokáže tohle, tak už není daleko od toho, aby ten člověk dokázal lidi ovlivňovat a manipulovat s nimi. Je to jenom o tom jak se člověk ukáže ve společnosti. A tento film zkouší vyřešit právě tenhle problém. Není důležité na něm koho tu těchto dvanáct mužů řeší. Jestli je ten kluk vinný nebo nevinný. Tady jde skutečně o to, zdali se dá ovlivňit lidský mozek, i když veškeré důkazy svědčí proti němu a abych se přiznal, sám jsem věřil spíše v NEVINNÝ. Ale možná jsem byl právě ovlivněn jako zbylých jedenáct mužů a ten kluk zase někoho zabije. Je to zvláštní, ale tento film na to bravurně upozorňuje. No a nakonec je hezké vidět Jiřího Voskovce v jedné z rolí dvanácti rozhněvaných mužů. Každý z nich se může honosit tím jak je jiný, naprosto jiný od ostatních, a to je na tom všem právě tak hezké a záměrné, jako celý film. (21.08.2008)