Duna

tak tohle dunění ve mně veliké nadšení nevyvolalo... chtělo to špetku koření navíc, abych se nechal patřičně lynčovat depresivními temnými obrazy a vjemy, navíc jsem se coby neznalec knižní předlohy dlouhou dobu nemohl pořádně zorientovat, kdo je kdo a komu jde o co... možná by bylo bývalo lepší udělat z toho di/trilogii v dějovém rozsahu knihy... triky a výprava jsou dost nevyvážené, něco se hodně povedlo, něco působí dost pravěce (prostě v roce 1984 jde vykouzlení roku 10191 trochu ztuha)... hodnocení "krátké" verze tedy tříhvězdičkové - třeba se změní, až zabloudím do pouště na 177 nebo 190 minut... ale to bude chtít na cestu hodně tekutin! 60% (15.06.2011)

"Adaptování literárního díla do filmu je jako demolice," řekl Ian McEwan v souvislosti se zpracováváním vlastního románu Pokání do podoby filmového scénáře. Jasně, za cenu osobitého pojetí to ještě není nic špatného, ba naopak. Ale nemilosrdný 137 min trvající sestřih všemocného studia a přidané dovysvětlující voice-overy, které se často pohybují na úrovni Teletubbies - to už není demolice, to je (s ohledem na geniální Herbertovu plnoštíhlou knihu) přímo pangalaktické ZLO. V jistém ohledu tedy Duna dopadla podobně jako Skvělí Ambersonové mága Orsona Wellese, s tím rozdílem, že u Ambersonů se producentská diktatura pojistila ještě nenávratným zničením veškerého vystříhaného materiálu. Resumé je proto takové jaké je: Vizuálně téměř dokonalé, vlastně i epické, nečekaně deprimující a temné, víceméně hvězdně obsazené, přeci jen i hudebně zajímavé, ale zároveň neskonale naivní, nezvládnuté a pouštními supy obrané na samotnou kostní dřeň. Nejslabší a rozpačitý úsměv vyvolávající Lynch. Neprávem? 2,5* (26.11.2008)

Jsem trochu kacíř Duny, protože mě svět této přeslavné knižní série nikdy moc neoslovil. Nicméně americko-české televizní zpracování se mi docela líbilo. Zato Lynch by si asi musel uříznout ruku, aby dokázal jakýkoli příběh natočit přehledně. Z Duny je chaos, hlas vypravěčky často vůbec nekoresponduje s tím, co se právě děje a jediné, co asi slovutného "mistra" na příběhu zajímalo, byla úchylnost Harkonenů. Viděno jednou a navždy. (30.04.2009)

Moje první setkání s tvorbou pana režiséra Davida Lynche se událo v době, kdy jsem byl víc jak o polovinu mladší než Paul Atreides, a světe div se, přes celkovou rozvleklost a náročnost se mi ten film líbil a navnadil mne k přečtení Herbertovy ságy. I když přiznávám, že vhodnost Lynchova osobitého pojetí tohoto filmu je přinejmenším diskutabilní. (12.11.2007)

Z úcty k Lynchovi. Duna je IMHO nesfilmovateľný román, pretože má takú myšlienkovo filozofickú hĺbku, ktorú film ako adaptácia nie je schopný obsiahnuť. Výtvarná stránka snímku je výborná a "lynchovské" prvky zjavné. Trochu mi vadí, že Lynch vykreslil Harkonnenov ako obmedzencov a tyranov a Ateidov ako klaďasov . Myslím, že tie rody si v intrigách a praktikách nemali čo vyčítať. (27.12.2004)